ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.128.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 128/2015-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. dubna 2015 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. H. ml., a J. H. st., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 4 To 50/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 110/2012, takto:
I. Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného J. H. st. se podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 4 To 50/2014, ve výroku, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích podané v neprospěch obviněného J. H. st., a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 1 T 110/2012, ve zprošťující části ohledně obviněného J. H. st.
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. H. ml. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 1 T 110/2012, byl obviněný J. H. ml. uznán vinným účastenstvím formou organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Citovaným rozsudkem bylo současně rozhodnuto o vině a trestu obviněných J. K. a B. E..
Týmž rozsudkem byli obvinění P. D., J. H. st. a Z. N. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni pro skutek spočívající v tom, že „dne 10. 2. 2011 v době kolem 14:50 hodin v Č. B., v R. ulici před prodejnou Digisys poté, kdy M. K., nar. ....., a V. K., nar. ...., jako pracovníci obchodu Digisys z tohoto vykázali J. H. ml. a P. D. z důvodu jejich předchozího chování, J. H. ml. za přítomnosti P. D. na místo telefonicky přivolal Z. N., J. K., B. E. a J. H. st., kterým při telefonátu uvedl, že mají fyzicky napadnout na místě přítomné muže, následně na místo ve vozidle zn. Mercedes RZ ....., přijeli Z. N., J. K., B. E. a J. H. st. a vystoupili z vozidla, Z. N., J. K. a B. E. si na pokyn J. H. st. ze zavazadlového prostoru vzali stříbrnočervené kovové trubky, načež jim J. H. ml. v úmyslu nechat uvedenými muži fyzicky napadnout M. a V. K., posunkem ukázal na tyto poškozené stojící před prodejnou Digisys, poté k těmto Z. N., J. K., B. E. a J. H. st. společně s P. D. přiběhli a postupně je napadli opakovanými údery do různých částí těla, a to pěstmi, přinesenými trubkami a dřevěnou latí, kterou původně používal M. K. ke své obraně, načež, když se dozvěděli, že na místo přijíždí policie, J. H. st., B. E. a Z. N. z místa uprchli ve vozidle zn. Mercedes RZ ....., J. K. byl poškozenými na místě zadržen, P. D. na místě setrval, předstíraje, že se incidentu nezúčastnil, a J. H. ml. místo činu opustil v přesně nezjištěném okamžiku;
M. K. při útoku utrpěl tříštivou zlomeninu baze 5. záprstní kůstky vpravo, tržnou ránu délky 3 cm v týlní krajině uprostřed, tržnou ránu délky 2 cm na levém předloktí a zhmoždění v oblasti pravého lícního oblouku, tedy zranění ze soudně lékařského hlediska považovaná za těžká, s obvyklou dobou léčení 6-8 týdnů,
V. K. v důsledku účinné obrany utrpěl pouze mnohočetné pohmoždění obličeje v podobě oděrek, podkožních krevních výronů a otoku, zhmoždění hrudníku v podobě podkožního krevního výronu a otoku pod levou lopatkou, zhmoždění levého předloktí, tržnou ránu na II. prstu pravé ruky a zhmoždění pravého kolena, tedy zranění ze soudně lékařského hlediska nepovažovaná za poruchu zdraví,
přičemž J. H. st. se dopustil trestného činu výtržnictví dle §202 trestního zákona již dne 18. 8. 1981 a za tento byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 237/1982 ze dne 10. 11. 1982,
a Z. N. se dopustil trestného činu výtržnictví dle §202 odst. 1 trestního zákona již 26. 7. 1998 a za tento byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 7 T 494/1998 ze dne 26. 2. 1999“ , neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali obvinění.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a V. K. odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění J. K., J. H. ml. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích v neprospěch obviněných B. E., J. K., J. H. ml. a J. H. st., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích. Rozsudkem ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 4 To 50/2014, z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to v celé jeho odsuzující části. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné J. K., B. E. a J. H. ml. uznal vinnými tím, že „ obž. J. H. ml. dne 10. 2. 2011 v době kolem 14.50 hodin v Č. B., v R. ulici, v prostoru před prodejnou Digisys poté, co byl po předchozím konfliktu s M. K., nar. ...., z prodejny společně s obž. P. D., nar. ......, vykázán jednatelem obchodní společnosti Digisys CZ s. r. o. V. K., nar. ....., telefonicky na místo přivolal obžalované J. H. st., nar. ....., J. K., B. E. a Z. N., nar. ....., jimž označil bratry K. se záměrem, aby na těchto byl vykonán akt msty spočívající v jejich napadení, po čemž
nejméně obžalovaní J. K. a B. E. ze zavazadlového prostoru vozidla tov. zn. Mercedes RZ ....., s nímž se na místo s obžalovanými J. H. st. a Z. N. dostavili, vyjmuli kovové trubky v délce 65 cm, jimiž opakovanými údery a dále pěstními údery vedenými do různých částí těla v prostoru před prodejnou Digisys M. K. a V. K. za přihlížení většího počtu osob napadli, a to společně s dalšími neustanovenými osobami, kdy obž. J. K. udeřil M. K. do hlavy také dřevěnou latí, jíž měl napadený ke své obraně a kterou mu odňal;
M. K. při útoku utrpěl tříštivou zlomeninu baze 5. záprstní kůstky vpravo, tržnou ránu délky 3 cm v týlní krajině uprostřed, tržnou ránu délky 2 cm na levém předloktí a zhmoždění v oblasti pravého lícního oblouku, tedy zranění ze soudně lékařského hlediska považovaná za těžká, s obvyklou dobou léčení 6-8 týdnů,
V. K. v důsledku účinné obrany utrpěl pouze mnohočetné pohmoždění obličeje v podobě oděrek, podkožních krevních výronů a otoku, zhmoždění hrudníku v podobě podkožního krevního výronu a otoku pod levou lopatkou, zhmoždění levého předloktí, tržnou ránu na II. prstu pravé ruky a zhmoždění pravého kolena, tedy zranění ze soudně lékařského hlediska nepovažovaná za poruchu zdraví“. Tento skutek kvalifikoval odvolací soud ve vztahu k obviněným J. K. a B. E. jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, ve vztahu k obviněnému J. H. ml. jako účastenství formou návodu k přečinu výtržnictví podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a §358 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněného J. H. ml. za to odsoudil podle §358 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu ve výměře dvou roků. Nově rozhodl též o trestech obviněných J. K. a B. E.. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR a V. K. s uplatněnými a nepřiznanými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (bod I. výroku předmětného rozsudku). Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného J. K. a odvolání státního zástupce podané ve věci obviněných J. H. ml. a J. H. st. jako nedůvodná zamítl (bod II.). Ve zprošťujícím výroku týkajícím se obviněného P. D. a Z. N. zůstal napadený rozsudek soudu prvého stupně nedotčen (bod III.).
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal nejvyšší státní zástupce (dále též jako „dovolatel“) dovolání v neprospěch obviněných J. H. ml. a J. H. st., přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a dále z důvodu uvedeného ve druhé alternativě §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť podle jeho přesvědčení bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a), b) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyjádřil nesouhlas se závěry odvolacího soudu. Připomněl, že sám odvolací soud ve výroku rozsudku uvedl, že obviněný J. H. ml. ostatním obviněným po jejich příjezdu na místo označil bratry K. se záměrem, aby na nich byl vykonán akt msty spočívající v jejich fyzickém napadení. Konstatoval, že tato formulace je v podstatě shodná s popisem skutku ve výroku soudu prvního stupně, podle kterého tento obviněný v úmyslu nechat fyzicky napadnout poškozené posunkem ukázal přímým pachatelům na tyto poškozené. Podotkl, že tato skutková zjištění soudů obou stupňů se opírají zejména o výpovědi obou poškozených. Odvolací soud se však podle názoru dovolatele při právním posouzení skutku nevyrovnal se skutečností, že pokud obviněný J. H. ml. nejen telefonicky inicioval fyzické napadení poškozených, ale ještě po příjezdu ostatních obviněných těmto označil poškozené jako objekty zamýšleného útoku, vědom si již v tomto okamžiku, že obvinění jsou ozbrojeni kovovými tyčemi, pak nutně naváděl obviněné k fyzickému útoku proti poškozeným při vědomí toho, že s ohledem na počet útočníků a jejich výzbroj může s vysokou pravděpodobností dojít k těžkému zranění poškozených, přičemž s takovým následkem musel být s ohledem na popsanou situaci nepochybně srozuměn. Proto mělo být podle jeho přesvědčení jednání obviněného J. H. ml. posouzeno nejen jako účastenství ve formě návodu k přečinu výtržnictví podle §24 odst. 1 písm. b) k §358 odst. 1 tr. zákoníku, ale také jako návod ke zvlášť závažnému zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §24 odst. 1 písm. b) k §145 odst. 1 tr. zákoníku. Této přísnější právní kvalifikaci měla pak odpovídat i výměra trestu.
S odvolacím soudem dovolatel naopak souhlasil v tom, že právní posouzení jednání obviněného J. H. ml. jako účastenství ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se jeví jako přiléhavější nežli účastenství ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Pokud jde o obviněného J. H. st., nejvyšší státní zástupce akceptoval závěr obou soudů, že tomuto obviněnému nebyla prokázána přímá účast na fyzickém napadení poškozených. Zdůraznil však, že ani odvolací soud nijak nezpochybnil skutečnost, že to byl právě tento obviněný, který ostatní obviněné přivezl svým osobním automobilem na místo činu. V této souvislosti upozornil, že taková doprava pachatelů na místo činu, například v případech vloupání, bývá v soudní praxi běžně posuzována jako účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pokud si řidič musel být vědom účelu jízdy. O tom však v případě obviněného J. H. st. nelze mít pochyb, neboť to byl právě jeho syn J. H. ml., kdo telefonicky inicioval tuto „trestnou výpravu“. Obviněný J. H. st. si navíc musel být vědom i toho, že ostatní obvinění budou při fyzickém napadení poškozených vyzbrojeni kovovými tyčemi, které byly do té doby uloženy v zavazadlovém prostoru jeho vozidla a byly odsud vyjmuty až na místě útoku. Dovodil, že pokud obviněný útočníky vyzbrojil železnými tyčemi z výbavy svého vozidla nebo jim umožnil, aby tak učinili sami, je vyloučeno, aby nebyl srozuměn i s možným následkem jejich jednání v podobě těžké újmy na zdraví poškozených. Obviněný J. H. st. měl být proto podle něj uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a na zvlášť závažném zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku.
Dovolatel uzavřel, že rozsudky obou soudů ve věci činných tuto právní kvalifikaci pominuly a zakládají tak u jmenovaných obviněných zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zamítnutí odvolání státního zástupce proti výroku o vině i trestu ohledně obviněného J. H. ml. a proti zprošťujícímu výroku ohledně obviněného J. H. st. pak navíc naplňuje i zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za užití §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 4 To 50/2014, ve výroku o vině a trestu ohledně J. H. ml. a ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ohledně obviněných J. H. ml. a J. H. st., dále zrušil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 1 T 110/2012, v odsuzující části ohledně obviněného J. H. ml. a ve zprošťující části ohledně obviněného J. H. st., jakož i všechna případná rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným způsobem, vyslovil souhlas s jejím projednáním v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 4 To 50/2014, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá).
K druhé, nejvyšším státním zástupcem uplatněné, alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je třeba konstatovat, že námitky, na nichž je založeno jeho dovolání stran obviněného J. H. st., naplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v souvislosti s tím - bylo-li zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu výroku ohledně jmenovaného obviněného - i dovolací důvod prvně uvedený. Dovolací argumentaci uplatněnou ve vztahu k obviněnému J. H. ml. naproti tomu pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. podřadit nelze, neboť žádnému z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. neodpovídá (viz níže).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen v napadeném rozhodnutí.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněná dovolací argumentace týkající se obviněného J. H. ml. směřuje primárně do oblasti skutkové (resp. procesní). Dovolatel totiž de facto nerespektuje v prvé řadě skutková zjištění odvolacího soudu, když vychází z (v podstatné míře) odlišného skutkového závěru, na jehož základě teprve dovozuje nezbytnost posouzení trestného jednání obviněného J. H. ml. jako účastenství ve formě návodu též ke zvlášť závažnému zločinu těžkého ublížení na zdraví podle ustanovení §24 odst. 1 písm. b) k §145 odst. 1 tr. zákoníku a tím i závěr o nesprávném právním posouzení skutku.
Na tomto místě je třeba konstatovat, že odvolací soud (jak sám výslovně uvedl) v návaznosti na následek (účinek), který byl útočníky jednomu z poškozených – M. K. - způsoben (zranění rázu těžké újmy na zdraví) hodnotil, zda jednání obviněného J. H. ml. zahrnovalo i návodné konání ve vztahu ke způsobení této závažné zdravotní újmy. Přitom učinil zjištění, že pro vyvození takové odpovědnosti není dán objektivní podklad. Vyjma toho, že jmenovaný obviněný další osoby na místo prokazatelně přivolal, aby se za něho poškozeným pomstili, nebylo zjištěno, jaká byla mezi návodcem a pachateli komunikace. Nebylo tak možno dovozovat, že by návodcův úmysl směřoval i ke způsobení zdravotní újmy napadených či zda tyto mělo jejich napadení „toliko“ zastrašit. Důkazní situace tak podle odvolacího soudu neumožňovala vůči obviněnému J. H. ml. dovozovat trestní odpovědnost i za navedení pachatele trestného činu k tomu, aby jinému způsobil újmu na zdraví.
Pro dokreslení primárně skutkové povahy dovolacích námitek týkajících se obviněného J. H. ml. je na místě připomenout i následující skutečnosti. Dovolatel svoji argumentaci založil na tom, že jmenovaný obviněný nejen telefonicky inicioval fyzické napadení poškozených, ale ještě po příjezdu ostatních obviněných těmto označil poškozené jako objekty zamýšleného útoku, vědom si v tomto okamžiku, že obvinění jsou ozbrojeni kovovými tyčemi . Z toho pak dále vyvodil, že dotyčný obviněný nutně naváděl spoluobviněné k fyzickému útoku proti poškozeným při vědomí toho, že s ohledem na počet útočníků a jejich výzbroj může s vysokou pravděpodobností dojít k těžkému zranění poškozených, přičemž s takovým následkem musel být s ohledem na popsanou situaci nepochybně srozuměn. Uvedená argumentace zjevně vychází ze skutkových závěrů soudu prvého stupně, podle nichž „...J. H. ml. telefonicky přivolal Z. N., J. K., B. E. a J. H. st., následně na místo, ve vozidlu zn. Mercedes RZ .... přijeli Z. N., J. K., B. E. a J. H. st. a vystoupili z vozidla, J. K. a B. E. ze zavazadlového prostoru vzali stříbrnočervené kovové trubky, načež jim J. H. ml. v úmyslu nechat uvedenými muži fyzicky napadnout M. K. a V. K., posunkem ukázal na tyto poškozené, stojící před prodejnou Digisys ...“. Je ovšem třeba zdůraznit, že odvolací soud upravil skutková zjištění soudu prvého stupně, přičemž učinil skutkový závěr, „ obž. J. H. ml. ... telefonicky na místo přivolal obžalované J. H. st., nar. ....., J. K., B. E. a Z. N., nar. ....., jimž označil bratry K. se záměrem, aby na těchto byl vykonán akt msty spočívající v jejich napadení, po čemž nejméně obžalovaní J. K. a B. E. ze zavazadlového prostoru vozidla tov. zn. Mercedes RZ ...., s nímž se na místo s obžalovanými J. H. st. a Z. N. dostavili, vyjmuli kovové trubky v délce 65 cm, jimiž opakovanými údery a dále pěstními údery vedenými do různých částí těla v prostoru před prodejnou Digisys M. K. a V. K. ... napadli ...“.
Lze tedy konstatovat, že dovolatel svojí argumentací ve vztahu k obviněnému J. H. ml. nenamítal rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými odvolacím soudem po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení tímto soudem zjištěných skutkových okolností. Takto pojaté námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání podané v neprospěch obviněného J. H. ml. odmítl bez věcného projednání.
V rámci dovolání však byly, jak již shora naznačeno, relevantně, co do jejich podstaty, uplatněny z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. v návaznosti na jeho naplnění též z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., námitky týkající se posouzení jednání J. H. st.
Nejvyšší soud proto (když nezjistil důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř.) přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost částí shora citovaných rozhodnutí týkajících se obviněného J. H. st. v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání i příslušnou část předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že dovolání je v uvedeném směru důvodné.
V prvé řadě je na místě uvést, že soud prvého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že nebylo prokázáno , že by se obviněný J. H. st. aktivně zapojil do fyzického napadání poškozených , kdy žádný ze svědků a poškozených neuvedl, že by byl ozbrojen kovovou trubkou , nebo že by se jakýmkoli jiným způsobem zapojil do fyzického napadání M. K. či V. K. . Na tom pak založil výrok, jímž obviněného J. H. st. podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro shora popsaný skutek, jímž měl dotyčný jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku spáchat přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, který podal proti předmětnému rozsudku mj. v neprospěch obviněného J. H. st. odvolání, v němž navrhl zrušení napadeného rozhodnutí v části týkající se jmenovaného obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř., vyslovil názor, že učiněná skutková zjištění - právě tento obviněný útočníky na místo činu dopravil svým vozidlem, právě z jeho vozidla byly vyjmuty díly tažné tyče použité k útoku (a tento obviněný při vydání jednoho dílu tažné tyče výslovně doznal své vlastnictví) a ostatní tak musel instruovat k tomu, aby se ozbrojili tyčemi nacházejícími se v jeho zavazadlovém prostoru (ve specifickém typu vozidla sedan, tedy s konstrukčně odděleným zavazadlovým prostorem, kdy spolujezdci nemohli sami zjistit, že se zde tyto zbraně nacházejí) - opravňovala kvalifikovat podíl obviněného J. H. st. na daném činu jako pomoc ke zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a §145 odst. 1 tr. zákoníku.
Odvolací soud, jenž se s tímto odvoláním neztotožnil a podle §256 tr. ř. je jako nedůvodné zamítl, tento výrok odůvodnil tím, že účast jmenovaného obviněného na fyzickém útoku na poškozené nepotvrzuje žádný důkaz. V. K. v rámci podané svědecké výpovědi vyloučil, že by se dotyčný obviněný na jejich napadení podílel. Na pachatelství obviněného na činu nelze usuzovat jen na podkladě poznatků o tom, že útočníky na místo přivezl svým vozidlem. Indicie, že právě tento obviněný byl „hlavou všech“, nebyla podle názoru odvolacího soudu nikterak objektivizována a úvahy státního zástupce, že jmenovaný obviněný musel vyzbrojit útočníky tyčemi, nebyly nijak podloženy. Závěry soudu prvého stupně tak považoval za opodstatněné.
Odvolací soud se tedy (stejně jako soud prvního stupně) zabýval zásadně toliko otázkou, zda obviněný J. H. st. byl (hlavním) pachatelem, resp. spolupachatelem, předmětného skutku - napadení a zranění poškozených bratrů K.. Nevypořádal se však již s otázkou, zda vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním (viz níže) dotyčný obviněný na tomto skutku neparticipoval způsobem naplňujícím znaky účastenství (zda jeho jednání nebylo účastenstvím), a to ve formě pomoci, přinejmenším ve vztahu k přečinu výtržnictví.
Podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).
Pomocník úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Pomoc se vyskytuje ve velmi rozdílných formách s různou povahou a závažností.
Formy pomoci uvádí trestní zákoník pouze demonstrativně jako výčet typických pomocných jednání. Rozlišuje se pomoc fyzická a psychická (intelektuální). Fyzickou pomocí je např. opatření prostředků, odstranění překážek, vylákání poškozeného na místo činu, hlídání při činu, odvoz na místo činu, naproti tomu za psychickou pomoc se považuje rada (včetně tzv. „tipu“, spočívajícího ve vytipování objektu nebo osoby, na níž má být trestný čin spáchán), utvrzování v předsevzetí, slib přispět po trestném činu apod. Pod účastenství, a nikoli spolupachatelství je třeba zahrnout i další obdobná jednání osob, jako je např. řidič, který jen odveze pachatele či spolupachatele na místo trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, popř. na ně poblíž čeká a po spáchání činu je odveze i zpět, nebo tipař, který jen na základě znalosti např. vhodných objektů k vykradení dává tipy pachateli či spolupachatelům trestných činů krádeže (v podrobnostech viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 349 - 352).
V návaznosti na to je nezbytné poukázat na skutečnost, že soudy nižších stupňů učinily zjištění, že to byl právě obviněný J. H. st., který přivezl svým osobním automobilem na místo činu J. K., B. E. a Z. N.. Podle navazujícího skutkového zjištění, explicitně vyjádřeného ve skutkové větě výroku rozsudku odvolacího soudu, pak „ nejméně obžalovaní J. K. a B. E. ze zavazadlového prostoru vozidla tov. zn. Mercedes RZ ....., s nímž se na místo s obžalovanými J. H. st. a Z. N. dostavili, vyjmuli kovové trubky v délce 65 cm, jimiž opakovanými údery a dále pěstními údery vedenými do různých částí těla v prostoru před prodejnou Digisys M. K. a V. K. za přihlížení většího počtu osob napadli ...“. Stručně shrnuto, ze zjištění soudů nižších stupňů plyne, že obviněný J. H. st. se sice přímo nepodílel na fyzickém napadení poškozených, ale přinejmenším dopravil (hlavní) pachatele na místo činu a tím jim umožnil spáchání trestné činnosti. Tyto skutečnosti měly vést odvolací soud - a před ním i soud prvního stupně - k zaměření pozornosti na posouzení toho, zda obviněný J. H. st. nejednal jako účastník (pomocník) na činu obviněných J. K. a B. E.. Je totiž nutno (s odkazem na shora nastíněná teoretická hlediska) opětovně upozornit, že doprava pachatelů na místo činu je v soudní praxi běžně posuzována jako účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pokud si řidič musel být vědom účelu jízdy.
V daných souvislostech je třeba připomenout zjištění soudů obou stupňů o okolnostech, za nichž se na místo činu obviněný J. H. st. společně s dalšími obviněnými dostavil. Stalo se tak za situace, že je telefonicky přivolal obviněný J. H. ml., který byl iniciátorem útoku vůči poškozeným bratrům K.. Podle soudu prvého stupně, byť nebyl zjištěn celý obsah telefonického hovoru obviněného J. H. ml. s některým s dalších obviněných, byla zaznamenána jeho žádost „kluci přijeďte ...“. Odvolací soud dovodil, že „obž. J. H. ml. další osoby na místo prokazatelně přivolal, aby se za něho poškozeným pomstily“, přičemž také uvedl, že „... není jistě náhodou, že se na místo dostavil právě otec tohoto obžalovaného“, a dodal: „Nelze tak pochybovat o tom, že obž. J. H. ml. inicioval trestnou výpravu, jež měla být odplatou bratrům K.. Vyjma toho, že o vyřčené pohrůžce obžalovaným J. H. ml., že „jiní již jsou na cestě“, hovoří V. K., tomuto skutkovému závěru nasvědčuje také sled událostí, kdy krátce na to, co byl obž. J. H. ml. poškozenými vykázán z prodejny, se na místo dostavuje otec obžalovaného společně s dalšími muži“ . Z těchto skutečností, přestože se vztahují z hlediska úvah soudů nižších stupňů primárně k obviněnému J. H. ml., v kontextu dalšího zjištění charakterizujícího průběh skutkového děje na místě činu samotném [zjištění odvolacího soudu, že obviněný J. H. ml. na místě činu po příjezdu dalších obviněných těmto „pouze“ označil bratry K. se záměrem, aby na nich byl vykonán akt msty spočívající v jejich napadení (soud prvního stupně tuto okolnost vyjádřil slovy, že J. H. ml. v úmyslu nechat uvedenými muži fyzicky napadnout M. K. a V. K., posunkem ukázal na tyto poškozené )], vyplývají (měly být čerpány) poznatky také ve vztahu k obviněnému J. H. st. svědčící o jeho vědomosti o účelu jízdy se spoluobviněnými na místo činu (jímž bylo napadení poškozených).
Shora citované zjištění, že obvinění J. K. a B. E. k útoku vůči poškozeným bratrům K. použili kovové trubky, jež si vzali ze zavazadlového prostoru vozidla obviněného J. H. st., s nímž se na místo činu dopravili, pak rovněž - se zřetelem k tomu, že pomocí se rozumí také úmyslné umožnění nebo usnadnění jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu formou opatření prostředků - mělo soudům obou stupňů signalizovat potřebu náležitého posouzení jednání obviněného J. H. st., tj. zda i v tomto směru nejde jak z hlediska objektivního, tak z hlediska subjektivního o účastenství ve formě pomoci k trestným činům spáchaným obviněnými J. K. a B. E., čemuž nepochybně nasvědčuje. Dosavadní skutková zjištění vyjádřená v rozhodnutích soudů nižších stupňů však nelze v naznačeném směru označit za úplná, poskytující spolehlivý základ pro patřičné právní závěry. Soudy tedy mělo být objasněno a posouzeno, za jakých okolností se tak stalo, především zda obviněný J. H. st. alespoň umožnil obviněným J. K. a B. E. vyzbrojit se na útok vůči poškozeným kovovými trubkami, jež byly uloženy v zavazadlovém prostoru jeho vozidla, a v návaznosti na to vyhodnoceno zavinění obviněného J. H. st. i ve vztahu k možnému - a posléze nastalému - následku (účinku) jednání dalších jmenovaných obviněných v podobě újmy na zdraví poškozených. V případě odvolacího soudu to platí tím spíše, vzhledem k tomu, jak bylo koncipováno odvolání státního zástupce.
Z uvedeného vyplývá, že se soudy neměly spokojit se závěrem, že nebyla prokázána přímá účast obviněného J. H. st. na fyzickém napadení poškozených bratrů K. (tedy jeho pachatelství, resp. spolupachatelství), nýbrž se měly důsledně zabývat otázkou jeho účastenství ve formě pomoci na činu obviněných J. K. a B. E.. Jelikož danou hmotně právní problematiku pominuly, jsou jejich rozhodnutí stran jmenovaného obviněného zatížena vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu rovněž vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Z těchto důvodů nemohla rozhodnutí soudů nižších stupňů v částech týkajících se obviněného J. H. st. obstát. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 4 To 50/2014, ve výroku, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích podané v neprospěch obviněného J. H. st., a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 1 T 110/2012, ve zprošťující části ohledně obviněného J. H. st., a také další rozhodnutí na zrušené části těchto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tedy vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, který bude povinen znovu rozhodnout ve věci obviněného J. H. st. Jeho úkolem bude vypořádat se se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem a v mezích zmíněných teoretických východisek s otázkou trestní odpovědnosti tohoto obviněného ve smyslu jeho účastenství na trestném jednání obviněných J. K. a B. E..
V samém závěru Nejvyšší soud uvádí, že za podmínek §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. ve věci rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. dubna 2015
Předseda senátu
JUDr. Vladimír Veselý