ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.409.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 409/2015-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2015 o dovolání podaném obviněným L. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2014, č. j. 4 To 267/2014-300, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 250/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2014, č. j. 8 T 250/2013-267 , byl obviněný L. D. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle jeho skutkových zjištění dopustil dne 9. 8. 2013 způsobem specifikovaným v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty – kuchyňského nože.
O odvolání, které proti výroku o trestu podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 10. 2014, č. j. 4 To 267/2014-300 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Štípka dovolání , jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a rovněž na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný soudům nižších stupňů vytýká, že o jeho vině rozhodly v situaci, kdy nebylo zcela objasněno, zda u něj v době páchání trestné činnosti byly zachovány rozpoznávací a ovládací schopnosti. V tom spatřuje naplnění uplatněného dovolacího důvodu. Zdůrazňuje, že si z celé události nic nepamatuje, zpracovaný znalecký posudek znalkyně MUDr. Jitky Svobodové, i vzhledem k délce zkoumání jeho osoby znalkyní, pokládá za nedostatečný pro posouzení své příčetnosti. Závěr znalkyně, že v době spáchání činu netrpěl duševní poruchou a mohl své jednání rozpoznat a i ovládat, shledává dovolatel rozporným s tím, že se léčí pro úzkostně depresivní dekompenzaci a smíšenou poruchu osobnosti. Rozporné závěry znalkyně podle něj nebyly odstraněny ani v odvolacím řízení, v němž odvolací soud, ač konstatuje, že přezkoumal všechny výroky rozsudku nalézacího soudu, i ty navazující, rozhodl o zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř. Proto se domáhá nápravy v dovolacím řízení. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení shledává dovolatel v případě výroku o trestu odnětí svobody, který se mu jeví být nepřiměřeným a neadekvátním okolnostem případu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu jeho dovolání zrušil jak usnesení odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně a věc přikázal Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u N ejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), jež ve svém vyjádření poukázala na to, že obviněný své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zaměřil pouze do výroku o trestu, který pokládal za nepřiměřený, přičemž nepoukazoval na žádné procesní vady, nesprávnost skutkových zjištění, jejich nejasnost či neúplnost, ani porušení trestního zákoníku. Odvolací soud přezkoumal na podkladě podaného odvolání podle §254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného výroku o trestu a poté odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Opírá-li dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zpochybňuje-li skutková zjištění soudu prvního stupně ve vztahu k otázce svého psychického stavu, poté tak podle státní zástupkyně činí způsobem nepřípustným, neboť jeho dovolání je zatíženo formální překážkou nepřípustnosti z důvodu nesplnění podmínek §265a odst. 1 tr. ř. Je tomu tak proto, že odvolací soud přezkoumal jen zákonnost a odůvodněnost obviněným napadeného oddělitelného výroku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo. Směřuje-li přesto dovolání obviněného proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával a ani neměl povinnost přezkoumávat, pak je podle státní zástupkyně namístě o dovolání obviněného v duchu rozhodovací praxe rozhodnout formou jeho odmítnutí jako dovolání nepřípustného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm a) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně udělila souhlas k tomu, aby ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání i v případě vydání jiného, nežli jí navrhovaného rozhodnutí.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že obviněný sice dovolání podal jako osoba oprávněná [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.), avšak jeho mimořádný opravný prostředek je nutno, z důvodů uvedených již státní zástupkyní v jejím vyjádření, pokládat za dovolání nepřípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Podáním dovolání pro usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž tento soud zamítl odvolání obviněného, jež podal proti rozhodnutí uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., tj. rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest…, obviněný zdánlivě využil možnosti, kterou mu zákon přiznává, ve skutečnosti tomu tak však není.
V posuzované věci by dovolání obviněného jako přípustné mohlo být posouzeno pouze tehdy,
a) pokud by jím brojil proti výroku o trestu, tj. proti takovému výroku, který byl soudem druhého stupně přezkoumán, nebo tehdy,
b) pokud by jím, jak se stalo ve věci posuzované, sice napadal i výrok o vině, ač své odvolání zaměřil pouze do výroku o trestu, avšak vznikla-li by, vzhledem k námitkám v odvolání uplatněným, dovolacímu soudu ve smyslu §254 odst. 2 tr. ř. povinnost přezkoumat i odvolatelem nenapadený výrok o vině.
Ani jedna z uvedených variant není v posuzované věci splněna.
Obsah dovolání obviněného svědčí o tom, že jím tento dovolatel napadá výrok o vině, který se snaží zpochybnit tvrzením o nesprávnosti závěru soudů nižších stupňů, které učinily v otázce jeho příčetnosti. Příčetnost je obligatorním znakem subjektu. Namítaná nesprávnost týkající se tohoto znaku skutkové podstaty trestného činu proto znamená zpochybnění správnosti závěru, který soudy, pokud shledaly obviněného vinným shora uvedenými dvěma zločiny a jedním přečinem, učinily ohledně výroku o vině. To vše za situace, že ve svém řádném opravném prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně žádné výhrady vůči výroku o vině neuplatnil.
Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 2) plyne, že soud druhého stupně „z podnětu podaného odvolání přezkoumal… podle §254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost toho výroku rozsudku, proti němuž bylo podáno odvolání, a to z hlediska vytýkaných vad, jakož i správnost postupu řízením, vydání napadeného rozsudku předcházející …“. Přezkoumával tak odvoláním napadený rozsudek pouze v jeho výroku o trestu, neboť „proti rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání obžalovaný L. D., které odůvodnil prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Štípka a zaměřil jej toliko do výroku o trestu“ (str. 1 usnesení). Z celého odůvodnění je zřejmé, že výrok o vině nebyl odvolacím soudem přezkoumáván, neboť uvedený soud zjevně neshledal důvod k takovému procesnímu postupu, který by byl odůvodněn zněním §254 odst. 2 tr. ř. Krajský soud explicitně uvedl (v souladu se skutečností – viz opravný prostředek obviněného na č. l. 280-281), že „rozhodnutí o vině obžalovaného nebylo odvoláním napadeno“, přičemž konstatoval (jak již uvedla ve vyjádření státní zástupkyně), že „odvolatel nepoukazoval na žádné procesní vady, nesprávnost skutkových zjištění, jejich nejasnost a neúplnost, ani porušení trestního zákoníku“. Důvodnost, resp. přípustnost dovolání, jímž obviněný napadá výrok o vině, nelze konstruovat ani na tom vyjádření odvolacího soudu, že jím „při přezkumu správnosti výroků navazujících na odvoláním napadený výrok o trestu podle §254 odst. 2 tr. ř.“ nebyly zjištěny „takovéto vady a nesprávnost podstatného charakteru“.
Z tohoto nejasného vyjádření (posuzování správnosti výroků navazujících na výrok o trestu?) nelze dovodit, že by odvolací soud výrok o vině přezkoumával. Z ustanovení §254 odst. 2 tr. ř., který je v daném kontextu soudem druhého stupně zmíněn, plyne – za splnění v něm vyjádřených podmínek – povinnost odvolacího soudu přezkoumat výrok, který odvoláním napadenému výroku předchází (tj. výrok o vině, je-li napaden výrok o trestu, příp. výrok o náhradě škody), zatímco povinnost přezkoumat výroky navazující na napadený výrok plyne pro soud druhého stupně z ustanovení §254 odst. 3 tr. ř.
Dovolací soud konstatuje, že obsah odvolacích námitek obviněného, jak jsou – ve shodě s jejich vymezením v jeho řádném opravném prostředku, který je založen na č. l. 280-281 – shrnuty na str. 1 usnesení odvolacího soudu, nezaložil povinnost odvolacího soudu přezkoumat výrok o vině obsažený v rozsudku soudu prvního stupně. Je tomu tak proto, že v nich není obsažena žádná výhrada, která by měla svědčit o tom, že nesprávnost odvolatelem pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu (jeho přísnosti), vůči níž svým odvoláním brojil, by svůj základ měla mít v neprávnosti výroku o vině. Konkrétně je třeba zmínit, že obviněný, na rozdíl od svého dovolání, v řádném opravném prostředku (ať již v podobě jeho písemného vyhotovení, tak v podobě přednesené při veřejném zasedání o odvolání – viz č. l. 297) žádné výhrady vůči znaleckému posudku a právním závěrům, které z něj soudy vyvodily, nevznesl.
Z těchto důvodů je proto dovolání obviněného zaměřené vůči výroku o vině nezbytné pokládat za dovolání nepřípustné.
Námitka obviněného, kterou brojí proti nepřiměřenosti jemu uloženého trestu (strana třetí jeho dovolání), dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje. Námitky směřující toliko proti nepřiměřenosti trestu nelze uplatňovat ani pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který slouží k nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu. S odkazem na posledně jmenovaný dovolací důvod musí být tedy obsahem námitek, buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Uvedená konstatování ústí do závěru, že obviněným podaný mimořádný opravný prostředek je dovoláním nepřípustným, o němž je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, „ není-li přípustné“. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil