ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1973.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1973/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné DAHANAX, s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Hradní 27/37, identifikační číslo osoby 28568842, zastoupené JUDr. Miluší Kulhavou, advokátkou se sídlem v Bruntálu, Sladovnická 274/16, proti povinnému T. A. , zastoupenému JUDr. Michalem Filoušem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostravská 501/16, za účasti vydražitelky HOPE FOLOS Invest s. r. o., se sídlem v Olomouci, Legionářská 1319/10, identifikační číslo osoby 28648340, pro 5 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 33571/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 11. 2015, č. j. 40 Co 478/2015-181, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi vydražitelkou na straně jedné a oprávněnou a povinným na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 13. 5. 2015, č. j. 103 Ex 33571/13-118, kterým soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov (s účinností od 1. 4. 2016 byl do příslušného exekutorského úřadu jmenován soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha), udělil vydražitelce příklep na vydražené nemovité věci uvedené ve výroku usnesení za nejvyšší podání ve výši 5 360 000 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že vydražitelka a povinná nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítá, že soudní exekutor porušil svoji zákonnou povinnost tím, že provedl dražbu, ač bylo zahájeno insolvenční řízení proti povinnému a nebylo vydáno předběžné opatření podle §82 odst. 2 insolvenčního zákona. Soudní exekutor měl dražbu odložit, případně si zajistit předběžné opatření, ani jediné však neučinil. Uvádí, že soudní exekutor není oprávněn přezkoumávat kvalitu insolvenčního návrhu a pokud přes zahájené insolvenční řízení draží nemovité věci, postupuje v rozporu s §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, čl. 2 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Soudní exekutor překročil meze, které mu stanovuje zákon, čímž porušil i základní principy demokratického právního státu, a odvolací soud takový protizákonný a protiústavní postup posvětil. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudního exekutora zrušil.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání přitom nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti dále též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13].
Protože dovolání má vady, jež nebyly v době trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud poukazuje na svou ustálenou rozhodovací praxi, dle níž v případě, kdy soudní exekutor přistoupil k dražbě nemovitých věcí povinného i přes krátce před konáním dražebního jednání zahájené insolvenční řízení, avšak insolvenční návrh, na základě kterého toto insolvenční řízení bylo zahájeno, byl následně, ještě před tím, než odvolací soud stačil ve věci rozhodnout, pro své vady ve smyslu ustanovení §128 insolvenčního zákona insolvenčním soudem odmítnut, je možné v exekučním řízení pokračovat, a to tam, kde bylo v důsledku zahájeného insolvenčního řízení zabráněno v jeho provádění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2266/15).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu