Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2016, sp. zn. 23 Cdo 5302/2015 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5302.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5302.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 5302/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně i soft cz s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Jelínkova 1652/10, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 64574326, proti žalovanému A. C. v. d. K. , zastoupenému Mgr. Filipem Smějou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, PSČ 120 00, o zaplacení částky 3 011 924 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 24/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. července 2015, č. j. 2 Cmo 124/2015-176, takto: I. Usnesení Vrchního soudu ze dne 10. července 2015, č. j. 2 Cmo 124/2015-176, se mění tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2015, č. j. 14 Cm 24/2010-167, se mění tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2010, č. j. 14 Cm 24/2010-25, kterým bylo řízení zastaveno, se nezrušuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 114 190 Kč na náhradu nákladů řízení k rukám Mgr. Filipa Směji, advokáta se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, PSČ 120 00, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jako „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. 2. 2010, č. j. 14 Cm 24/2010-23a, vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu, který činil 120 480 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek pouze ve výši 12 048 Kč, proto soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 3. 2010, č. j. 14 Cm 24/2010-25a, řízení zastavil (výrok pod bodem I), rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 12 048 Kč (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Podáním ze dne 10. 3. 2010, doručeným soudu prvního stupně e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem, právní zástupce žalobkyně uvedl, že se vzdává práva na odvolání proti usnesení č. j. 14 Cm 24/2010-25, a to ke dni 10. 3. 2010. Dne 11. 3. 2010 žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 120 480 Kč. Usnesení o zastavení řízení bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015, č. j. 14 Cm 24/2010-167, s odůvodněním, že žalobkyně dodatečně, a to ještě během lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení, zaplatila soudní poplatek. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze (dále jako „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. 7. 2015, č. j. 2 Cmo 124/2015-176, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud argumentoval tím, že usnesení o zastavení řízení bylo žalobkyni doručeno dne 4. 3. 2010, lhůta k podání odvolání počala běžet dne 5. 3. 2010 a skončila 22. 3. 2010. Žalobkyně soudní poplatek zaplatila v soudem určené výši 120 480 Kč dne 11. 3. 2010, tedy ve lhůtě k podání odvolání. Soud prvního stupně napadeným usnesením správně podle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zrušil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. Odvolací soud uvedl, že v podání žalobkyně je sice uvedeno, že se vzdává práva na odvolání proti usnesení o zastavení řízení, ale s přihlédnutím k následnému zaplacení soudního poplatku, je třeba ve smyslu §41 odst. 2 o. s. ř. tento procesní úkon vyložit tak, že žalobkyně pouze oznámila, že nepodá odvolání, což také neučinila, ale namísto toho zaplatila soudní poplatek. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolání je proto důvodné. Dovolatel s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1646/96 uzavírá, že procesní úkon účastníka je třeba posuzovat z objektivního hlediska, bez ohledu na případný omyl účastníka. Odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když na zjištěný skutkový stav sice aplikoval ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř., ale nesprávně jej vyložil. Podle dovolatele nelze žádným přijatelným způsobem vyložit text „vzdává se práva na odvolání“ jako sdělení účastníka, že nehodlá podat odvolání. Dovolatel uznává, že postup žalobkyně, která se vzdala práva na odvolání a následně zaplatila soudní poplatek, je nelogický, ale není úkolem soudu přezkoumávat rozumnost úkonů účastníků a snažit se tuto nerozumnost překlenout výkladem, který je v rozporu se zněním procesního úkonu. Tímto postupem soudy zasáhly i do práva žalovaného na spravedlivý proces, neboť porušily zásadu rovnosti účastníků. Z důvodů výše uvedených dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015, č. j. 14 Cm 24/2010-167, se zrušuje. Žalobkyně se podle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila. Dovolací soud úvodem poznamenává, že v řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod l. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) za splnění podmínky advokátního zastoupení ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posuzování otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné. Podle §41 odst. 2 o. s. ř. každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Dovolatel přiléhavě odkazuje na závěry učiněné v usnesení ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1646/97. V tomto rozhodnutí dovolací soud uvedl, že každý procesní úkon je nutno vždy posuzovat z objektivního hlediska, tj. podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádného vlivu. Rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila tak, že soudu se podle ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají. Posouzení procesního úkonu podle obsahu soudu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 30 Cdo 721/2003, ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4165/2011 a ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015). Právní zástupce žalobkyně dne 11. 3. 2010 v 0:34 hodin odeslal soudu prvního stupně prostřednictvím e-mailu podepsaného zaručeným elektronickým podpisem podání nazvané „vzdání se práva odvolání proti usnesení č. j. 14 Cm 24/2010-25“. V tomto podání žalobkyně uvedla, že „omylem na straně žalobce byla zaslána pouze část soudního poplatku, soud oprávněně zastavil řízení a proto se žalobce vzdává práva na odvolání do usnesení 14 Cm 24/2010-25 a to ke dni 10. 3. 2010.“ Nejen z označení, ale i z obsahu tohoto úkonu a obzvláště s přihlédnutím k tomu, že za žalobkyni tento úkon učinil její právní zástupce, jež si nepochybně musel být vědom toho, co se prohlášením „vzdávám se práva na odvolání“ míní a jaké jsou procesní důsledky tohoto úkonu, lze uzavřít, že úkon žalobkyně je srozumitelný a určitý. Postup žalobkyně, která následně zaplatila soudní poplatek ve výši určené soudem, se sice zdá nelogický, ale není úkolem soudu, aby vykládal zcela jednoznačné procesní úkony účastníků tak, aby soudu dávaly smysl. Odvolací soud však z podání žalobkyně a jejího následného postupu (zaplacení soudního poplatku) vyvodil, že obrat „vzdání se práva“ je třeba vyložit tak, že žalobkyně nepodá odvolání a namísto toho zaplatila soudní poplatek. Takový postup odvolacího soudu je nesprávný. Podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost. Žalobkyně se vzdala práva na odvolání ke dni 10. 3. 2015. Tímto dnem tedy skončila lhůta k podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení a nebyly splněny podmínky pro zrušení usnesení o zastavení řízení, neboť lhůta k zaplacení soudního poplatku skončila 10. 3. 2015 a k tomuto dni soudní poplatek zaplacen nebyl. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud podle §243d písm. b) o. s. ř. změnil usnesení odvolacího soudu tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015, č. j. 14 Cm 24/2010-167, se mění tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2010, č. j. 14 Cm 24/2010-25, kterým bylo řízení zastaveno, se nezrušuje. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána procesně úspěšnému žalovanému. Náklady žalovaného sestávaly z nákladů právního zastoupení, to je odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za 4 úkony právní služby po 20 380 Kč, 3 úkony právní služby po 10 190 Kč a 7 režijních paušálů po 300 Kč. Právní zástupce žalovaného neosvědčil, že je plátcem DPH. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. června 2016 JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2016
Spisová značka:23 Cdo 5302/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5302.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní úkony
Dotčené předpisy:§41 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-08-29