ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.825.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 825/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. F. , zastoupeného JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, proti žalovanému JUDr. R. Š. , advokátovi se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Zikou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 819/43, za účasti Generali Pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 132, IČO 61859869, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 76/7, o 4.473.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 100/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2015, č. j. 68 Co 522/2014-330, ve spojení s usnesením ze dne 27. 4. 2015, č. j. 68 Co 522/2014-342, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2015, č. j. 68 Co 522/2014-330, ve spojení s opravným usnesením ze dne 27. 4. 2015, č. j. 68 Co 522/2014-342, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nezakládají žádný z důvodů přípustnosti dovolání zde uvedených. Dovolatel namítá, že závěr odvolacího soudu o tom, že v jednání žalovaného nelze bez dalšího spatřovat úmysl ho poškodit, neodpovídá provedenému dokazování, protože podle dovolatele z něj naopak nepochybně vyplývá nepřímý úmysl žalovaného. Uplatněné námitky tak postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.). Zvolená argumentace nesměřuje proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky proti závěru odvolacího soudu o souladu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. Rozhodnutí odvolacího soudu zde vychází ze skutkových zjištění, která nesvědčila pro opačný závěr a která sama o sobě opět nemohou být předmětem dovolacího přezkumu. Vyšel-li odvolací soud ze zjištění, že žalobci ve včasném uplatnění nároku nebránily žádné závažné skutečnosti, které ostatně ani nebyly v řízení tvrzeny, a že promlčecí doba tak marně uplynula pouze pro nečinnost žalobce a nikoli též přispěním žalovaného, je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, nebo ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, publikované pod č. 5/2002 a 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a náklady žalovaného ani vedlejší účastnice řízení spojené s podáním vyjádření, jejichž argumentace je ve vztahu k výsledku řízení bez významu, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování práva (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu