ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2101.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 2101/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce P. V. , zastoupeného JUDr. Jakubem Blažkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na Březince 1232/16, PSČ 150 00, proti žalovanému Ing. V. K. , zastoupenému JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Synkovská 1327/6, PSČ 160 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 42/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2015, č. j. 8 Cmo 163/2014-205, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. srpna 2013, č. j. 50 Cm 42/2012-107, zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 12. března 2012, č. j. 50 Cm 42/2012-16, jímž původně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1.188.000 Kč s 6% úrokem od 20. ledna 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3.960 Kč a náhradu nákladů řízení, (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako bezpředmětné.
Učinil tak proto, že v době po vydání rozhodnutí odvolacího soudu vzal žalobce podáním ze dne 23. února 2016 žalobu v celém rozsahu zpět, s tím, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dohoda o mimosoudním narovnání sporu. Žalovaný v témže podání uvedl, že se zpětvzetím žaloby souhlasí a přistupuje k němu.
Za popsaného stavu se opravný prostředek (dovolání) žalovaného stal bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí a je namístě jeho odmítnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 8/2011).
I kdyby totiž Nejvyšší soud shledal dovolání žalovaného proti kasačnímu usnesení odvolacího soudu přípustným, věcně přezkoumal a případně zrušil napadené rozhodnutí, nemohly by se výsledky dovolacího přezkumu (řešení dovoláním předestřených otázek) již jakýmkoliv způsobem – se zřetelem k učiněnému zpětvzetí podané žaloby – dotknout postavení dovolatele v dalším průběhu řízení (srov. ustanovení §96 odst. 2 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2016
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu