ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2961.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 2961/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce PSJ, a. s. , se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 3960/32, PSČ 586 01, identifikační číslo osoby 25337220, proti žalovaným 1/ Mgr. Adamu Sigmundovi , advokátu, se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, jako správci konkursní podstaty úpadce UNO - CENTER, s. r. o., identifikační číslo osoby 61855197, 2/ Czech Property Developement, a. s., se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27402436, zastoupenému Mgr. Olgou Kaizar, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, PSČ 110 00, 3/ AGREEMENT a. s. , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 224/20, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 26211441, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, PSČ 110 00, 4/ AB Silvretta s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2027/79, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45192286, 5/ Dr. Stephanu Rielovi , se sídlem ve Vídni, Hauptstraẞe 1/2, PSČ 1030, Rakouská republika, jako správci podstaty společnosti ALPINE Bau GmbH, reg. č. FN 58237v, Rakouská republika, čtvrtý a pátý žalovaní zastoupeni JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, PSČ 186 00, 6/ E. H. , o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 54/2005, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2013, č. j. 10 Cmo 49/2012-1589, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. května 2009, č. j. 28 Cm 54/2005–1559, Městský soud v Praze zrušil rozsudek ze dne 13. března 2009, kterým zamítl žalobu, jíž se žalobce vůči žalovaným (prvnímu žalovanému jako správci konkursní podstaty a zbylým žalovaným jako popírajícím konkursním věřitelům) domáhal určení pravosti a výše pohledávky za úpadcem UNO – CENTER s. r. o. ve výši 90 156 103,40 Kč (bod I. výroku), řízení o žalobě zastavil (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (body III. až VI. výroku); učinil tak proto, že žalobce po vyhlášení označeného rozsudku, avšak před tím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, vzal podanou žalobu v plném rozsahu zpět.
K odvolání nynějšího třetího žalovaného AGREEMENT, a. s. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal nynější třetí žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, jako objektivně nepřípustné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – veřejnosti dostupný též na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Tomu, aby bylo možné založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., brání skutečnost, že napadeným usnesením nebylo změněno ani potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. K závěru, podle kterého proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby podle §96 o. s. ř., není dovolání přípustné, neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé, srov. např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. 29 Odo 285/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 103. K výkladu pojmu „věc sama“ srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2005, sp. zn. 21 Cdo 2169/2004.
Dovolání pak není přípustné ani podle §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť nejde o případ v těchto ustanoveních taxativně uvedený. Pro úplnost lze dodat, že napadeným rozhodnutím sice bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, avšak nikoliv podle §104 odst. 1 o. s. ř.; dovolání proto nemůže být přípustné podle §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (k tomu viz opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2169/2004).
Dovolání konečně není objektivně přípustné ani v rozsahu, v němž dovolání napadá výrok usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení. K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolatel nebyl v tomto dovolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady řízení nevznikly.
Nejvyšší soud nepřehlédl, že Obchodní soud ve Vídni prohlásil dne 19. června 2013 konkurs na majetek původního šestého žalovaného (konkursního věřitele č. 36) ALPINE BAU GmbH. Správcem podstaty byl ustanoven Dr. Stephan Riel. Jak plyne z oznámení konkursního soudu ze dne 28. listopadu 2013, č. j. 89 K 35/2003-4540, Dr. Stephan Riel k výzvě konkursního soudu vstoupil do konkursního řízení ve věci úpadce UNO – CENTER, s. r. o. a konkursní soud s ním nadále jedná jako s věřitelem č. 36. V tomto dovolacím řízení, které je incidenčním sporem vyvolaným konkursem, proto Nejvyšší soud jako s pátým žalovaným jednal s Dr. Stephanem Rielem (viz čl. 15 nařízení Rady /ES/ č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 2181/2008, uveřejněný pod číslem 95/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 2151/2008, uveřejněné pod číslem 24/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V průběhu incidenčního sporu došlo v konkursním řízení i k dalším změnám v osobách konkursních věřitelů. Namísto původního třetího žalovaného (konkursního věřitele č. 25 H. N.) do konkursního řízení (na základě usnesení konkursního soudu ze dne 7. března 2006, č. j. 89 K 35/2003-25-35) vstoupila společnost Czech Property Development, a. s. (druhý žalovaný) a namísto původního sedmého žalovaného (konkursního věřitele č. 37 AT 10 Vermögensverwaltungs GmbH) do konkursního řízení vstoupil E. H. (usnesení ze dne 12. května 2009, č. j. 89 K 35/2003-37-36). I tyto změny zohlednil Nejvyšší soud v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2016
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu