Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.07.2016, sp. zn. 29 NSCR 113/2016 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.113.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.113.2016.1
KSPL 56 INS XY sp. zn. 29 NSČR 113/2016-B-38 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků F. M. , narozeného XY, a L. M. , narozené XY, obou bytem XY, obou zastoupených Mgr. Pavlem Rybářem, advokátem, se sídlem v Sokolově, Slovenská 2136, PSČ 356 01, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníků proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2016, č. j. KSPL 56 INS XY, 4 VSPH XY, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 25. ledna 2016, č. j. KSPL 56 INS XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“): [1] Neschválil oddlužení dlužníků F. M. a L. M. (bod I. výroku). [2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníků a určil, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku). [3] Určil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku). [4] Uložil insolvenčnímu správci, aby mu do 30 dnů od doručení usnesení předložil zprávu o hospodářské situaci dlužníků ke dni prohlášení konkursu (bod V. výroku). K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost dovozují z §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), namítajíce nesprávné právní posouzení věci a navrhujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání vymezují dovolatelé jen tak, že „odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), které je dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). V R 4/2014 Nejvyšší soud ozřejmil, že: „Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ‚ustálené rozhodovací praxe’ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.“ Údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává, když dovolání ani v dalších svých částech nijak nekonkretizuje, od které své předchozí judikatury by se měl Nejvyšší soud podle dovolatelů odchýlit, ani (byť jen slovně) nekonkretizuje judikaturu Nejvyššího soudu, se kterou by (podle mínění dovolatelů) mělo být napadené rozhodnutí v rozporu. Nejvyšší soud sám si rovněž není vědom žádného svého rozhodnutí, jemuž by se napadené rozhodnutí mělo protivit. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Již s přihlédnutím k době zahájení insolvenční ho řízení (22. prosince 2014) je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 28. července 2016 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/28/2016
Senátní značka:29 NSCR 113/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.113.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2019-07-21