ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.122.2016.1
KSPL 20 INS 13891/2011
sp. zn. 29 NSČR 122/2016-B-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka INNA, WEST CZ s. r. o. , se sídlem ve Stodu, Domažlická 836, PSČ 333 01, identifikační číslo osoby 26369095, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS 13891/2011, o zrušení konkursu, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Františkem Grznárem, advokátem, se sídlem v Domažlicích, Paroubkova 228, PSČ 344 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2016, č. j. KSPL 20 INS 13891/2011, 2 VSPH 319/2015-B-72, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 29. ledna 2015, č. j. KSPL 20 INS 13891/2011-B-48, zamítl Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) návrh dlužníka (z 5. ledna 2015, B-46) na zastavení insolvenčního řízení (odůvodněný tím, že insolvenční návrh insolvenčního navrhovatele TROWMART LIMITED, na jehož základě byl zjištěn dlužníkův úpadek, nebyl řádně elektronicky podepsán, takže se k němu nepřihlíží).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněném pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 40/2015“), které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 23. března 2015, sp. zn. I. ÚS 126/15 ( usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Ústavního soudu). Závěry obsažené v R 40/2015 zopakoval Nejvyšší soud též v usnesení ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 114/2014, vydaném přímo v insolvenční věci nynějšího dovolatele (na něž odvolací soud výslovně odkazuje); ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 3. prosince 2015, sp. zn. III. ÚS 129/15.
V typově shodné věci, v níž byl projednán rovněž návrh (jiného) dlužníka na zastavení insolvenčního řízení, ostatně Nejvyšší soud stejně koncipované dovolání též odmítl (usnesením ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 NSČR 122/2015), což by mělo být dovolateli v této věci známo vzhledem k tomu, že tam bylo podáno dovolání prostřednictvím téhož zástupce s procesní plnou mocí. Ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 31. května 2016, sp. zn. III. ÚS 321/2016.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. června 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu