ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.124.2014.1
KSBR 38 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 124/2014-A-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně - Štýřicích, Kamenná 835/13, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 25780450, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. KSBR 38 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Tapovan s. r. o. , se sídlem v Pardubicích - Polabinách, Fáblovka 404, PSČ 533 52, identifikační číslo osoby 29021791 a 2/ Ing. J. P. , narozeného XY, bytem XY, o návrhu dlužníka, zastoupeného JUDr. Zdenkou Pokornou, advokátkou, se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Fráni Šrámka 1918/36, PSČ 150 00 a prvního insolvenčního navrhovatel e, zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Revoluční 655/1, PSČ 110 00, na přikázání věci jinému insolvenčnímu soud u z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 38 INS XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. dubna 2014, č. j. MSPH 77 INS XY (ve znění opravného usnesení ze dne 28. května 2014, č. j. MSPH 77 INS XY), rozhodl Městský soud v Praze o insolvenčním návrhu ze dne 25. dubna 2014, jímž se první (tehdy jediný) insolvenční navrhovatel Tapovan s. r. o. (dále jen „insolvenční navrhovatel T“) domáhal zjištění úpadku dlužníka WPB Capital, spořitelní družstvo, tak, že vyslovil svou místní nepříslušnost (bod I. výroku), s tím, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena Krajskému soudu v Brně (bod II. výroku).
K odvolání dlužníka (A-9) i insolvenčního navrhovatele T (A-12) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. srpna 2014, č. j. MSPH 77 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze.
Věc je nyní vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 38 INS XY, přičemž dlužník (v podání ze dne 9. října 2014, č. l. A - 86), i insolvenční navrhovatel T (v podání ze dne 30. září 2014, č. l. A - 85) navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přikázána k projednání a rozhodnutí (v prvním stupni) Městskému soudu v Praze.
Vhodnost přikázání věci Městskému soudu v Praze dovozuje dlužník z toho, že veškerá jeho podnikatelská činnost i majetek jsou soustředěny v obvodu působnosti Městského soudu v Praze a insolvenční navrhovatel T z toho, že faktické (skutečné) sídlo dlužníka, včetně veškerých podkladů, správy a kontaktů s klienty dlužníka se nachází v obvodu působnosti Městského soudu v Praze.
Oba účastníci se pak shodně dovolávají judikatorních závěrů Nejvyššího soudu formulovaných při výkladu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., k čemuž první insolvenční navrhovatel konkrétně poukazuje především na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 69/2012 a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012 ( usnesení jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Nejvyšší státní zastupitelství ve vyjádření návrhy na přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu podpořilo, s tím, že nejvíce vkladatelů dlužníka je z Prahy a středních Čech a v obvodu Městského soudu v Praze se (na adrese bývalého sídla) nachází i podstatný nemovitý majetek dlužníka, takže specifická podnikatelská činnost dlužníka (poskytování finančních a peněžních služeb členům družstva) se odvíjela od místa působení členské základny, jež byla a je v podstatné míře vázána k obvodu Městského soudu v Praze.
Podle ustanovení §12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně, u nějž je věc vedena, i Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), posoudil okolnosti uváděné dlužníkem a prvním insolvenčním navrhovatelem a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody vyhovět návrhu na delegaci.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, (dostupný též na webových stránkách Ústavního soudu) jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněného pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V usnesení ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012, Nejvyšší soud vysvětlil, že v insolvenčním řízení by se měly okolnosti významné pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti týkat především dlužníka samotného (případně jeho majetku), nikoli věřitelů.
V usnesení sen. zn. 29 NSČR 29/2012 pak Nejvyšší soud uvedl, že v první fázi insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení reorganizace může důvod pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti spočívat v tom, že dlužníkovo podnikání i jeho majetek jsou soustředěny v územním obvodu jiného insolvenčního soudu.
A konečně, v usnesení ze dne 18. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 115/2013, Nejvyšší soud uzavřel, že důvodem pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti není pouhá skutečnost, že se část majetku dlužníka a účetní evidence nachází v sídle jediného společníka dlužníka (jež je v územním obvodu jiného insolvenčního soudu), není-li zřejmé, kde se nachází zbylá část majetku dlužníka a jaké jsou (či byly) jeho podnikatelské aktivity v místě jeho sídla.
V poměrech dané věci Nejvyšší soud neshledává dostatečné důvody pro prolomení pravidla, podle kterého je obecná místní příslušnost soudu základní zásadou a případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko restriktivně vykládanou výjimkou z této zásady.
K tomu budiž uvedeno, že v usnesení ze dne 22. prosince 2014, sen. zn. 29 NSČR 123/2014, jímž zamítl dovolání dlužníka a insolvenčního navrhovatele T proti výše označenému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. srpna 2014 (k určení místní příslušnosti soudu) Nejvyšší soud při formulaci závěru, že ve věcech, v nichž se místní příslušnost soudu odvozuje (ve smyslu §85 odst. 3 o. s. ř.) od obecného soudu, v jehož obvodu má sídlo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku vychází soud (pro účely posouzení místní příslušnosti) z těch údajů, jež jsou pro rozhodný okamžik (jímž je okamžik zahájení insolvenčního řízení) zapsány o sídle takové právnické osoby v obchodním rejstříku, současně dodal, že dostatečným korektivem možného nesouladu vzešlého ze skutečnosti, že podnikatelské aktivity dlužníka se soustřeďují v místě, kde má sídlo „skutečné“ a nikoli v místě, kde se nachází jeho sídlo „zapsané“, je pro insolvenční řízení institut delegace vhodné upravený v §12 odst. 2 o. s. ř.
V dané věci ovšem Nejvyšší soud nepřehlédl, že dlužník (v průběhu sporu o místní příslušnost soudu) opakovaně oponoval argumentaci založené na námitce insolvenčního navrhovatele T, že sídlo v Brně není jeho skutečným sídlem (srov. např. podání č. l. A-28) a nabízel důkazy k prokázání opaku a že procesní postoj k této otázce změnil (až) později.
S přihlédnutím k dosavadnímu průběhu řízení nesídlí Nejvyšší soud přesvědčení, že přikázání věci zpět soudu, který předtím vyslovil svou místní nepříslušnost (Městskému soudu v Praze) umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Proto rozhodl způsobem uvedeným ve výroku.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; prvnímu insolvenčnímu navrhovatel i, dlužníku, a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. prosince 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu