ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.127.2016.1
KSLB 82 INS XY 29 NSČR 127/2016-B-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice E. V. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 82 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání věřitele č. 3 Společenství vlastníků jednotek Východní č. p. 2608 - 2609, Česká Lípa , se sídlem v České Lípě, Východní 2608, PSČ 470 01, identifikační číslo osoby 25462440, zastoupeného Mgr. Janem Filipem, advokátem, se sídlem v České Lípě, Jiráskova 613/9, PSČ 470 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2016, č. j. KSLB 82 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 9. listopadu 2015, č. j. KSLB 82 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „ insolvenční soud “):
[1] Souhlasil s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitých věcí ve výši 396.889,20 Kč zajištěnému věřiteli č. 1 NALIA a. s. (dále jen „věřitel č. 1“) [bod I. výroku].
[2] Souhlasil s vyplacením zálohy na odměnu ve výši 39.252,80 Kč insolvenčnímu správci F. H. Insolvence v. o. s. (bod II. výroku).
K odvolání zajištěného věřitele č. 3 Společenství vlastníků jednotek Východní č. p. 2608 - 2609, Česká Lípa (dále jen „věřitel č. 3“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. března 2016, č. j. KSLB 82 INS XY, 3 VSPH XY, změnil usnesení insolvenčního soudu:
[1] v bodě I. výroku „jen tak“, že výše výtěžku určeného k vydání zajištěnému věřiteli č. 1 činí 400.130,28 Kč;
[2] v bodě II. výroku „jen tak“, že výše zálohy na odměnu insolvenčnímu správci činí 36.011,72 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal zajištěný věřitel č. 3 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Pohledávka věřitele č. 3 byla zajištěna zákonným zástavním právem váznoucím na stejných nemovitostech, leč vzniklým [podle §15 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů)] později (27. března 2013), než (smluvní) zástavní právo zajištěného věřitele č. 1 (jež vzniklo 21. července 2010). Podstata dovolací argumentace pak tkví v názoru (odmítnutém odvolacím soudem), že u zákonného zástavního práva by neměla být (z hlediska pořadí, v jakém se zajištění věřitelé uspokojí z výtěžku zpeněžení téže zástavy) rozhodná doba vzniku zástavního práva [dle §167 odst. 1 věty druhé zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)], vzhledem k nemožnosti „volby“ společenství vlastníků jednotek v tom, zda a kdy se dostane do pozice zástavního věřitele.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v závěru, podle kterého je pro pořadí uspokojení věřitelů zajištěných zástavním právem váznoucím na stejném majetku rozhodující doba vzniku zástavního práva, souladné s jednoznačnou dikcí §167 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona i se závěry, které Nejvyšší soud na dané téma zformuloval v usnesení ze dne 30. března 2016, sen. zn. 29 NSČR 7/2014 ( dostupným na webových stránkách Nejvyššího soudu). Důvod odchýlit se od těchto závěrů (respektive od jednoznačné dikce insolvenčního zákona) ve prospěch upřednostnění věřitelů se zákonným zástavním právem (a pro tyto účely připustit dovolání) neshledává Nejvyšší soud ani na základě obsahu podaného dovolání. Jinak (v souladu s výše řečeným) shrnuto, ustanovení §167 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona, podle kterého je pro pořadí uspokojení zajištěných věřitelů, kteří se písemně nedohodli jinak, rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, se uplatní i na věřitele zajištěného zákonným zástavním právem, které vzniklo podle §15 zákona o vlastnictví bytů.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu