ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.132.2016.1
KSPL 27 INS XY 29 NSČR 132/2016-B-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků M. B. , narozeného XY, a K. B. , narozené XY, obou bytem XY, obou zastoupených JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 547/43, PSČ 301 00, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání 1/ Mgr. L. T., narozeného XY, a 2/ M. T. , narozené XY, obou bytem XY, obou zastoupených Mgr. Ing. Janem Lerchem, advokátem, se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany 167/2, PSČ 301 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2016, č. j. KSPL 27 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítají .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. ledna 2016, č. j. KSPL 27 INS XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „ insolvenční soud “):
[1] Schválil oddlužení dlužníků M. B. a K. B. zpeněžením majetkové podstaty a současně plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku).
[2] Určil, že při oddlužení bude zpeněžena majetková podstata, jež je tvořena označenou nemovitou věcí a uložil dlužníkům, aby po dobu následujících 5 let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech zjištěných pohledávek platili prostřednictvím insolvenčního správce nezajištěným věřitelům v poměru stanoveném v tomto bodě výroku měsíčně částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (bod II. výroku).
[3] Přiznal insolvenčnímu správci zálohu na odměnu (bod III. výroku), vymezil povinnosti plátců mzdy dlužníků (bod IV. výroku), insolvenčního správce (bod V. výroku), dlužníků (body IV. a VI. výroku) a věřitelů (bod VII. výroku) a označil osobu insolvenčního správce (bod VIII. výroku).
K odvolání 1/ Mgr. L. T. (dále jen „L. T.“) a 2/ M. T. (dále jen „M. T.“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. dubna 2016, č. j. KSPL 27 INS XY, 4 VSPH XY:
[1] Odmítl odvolání M. T. jako podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn (druhý výrok).
[2] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku (první výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podali L. T. i M. T. dovolání, požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání L. T. a M. T. proti druhému výroku napadeného usnesení, jež může být (objektivně) přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř., jelikož jde o usnesení (výrok), proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř., tedy o usnesení (výrok), pro něž platí omezení přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.
Dovolání L. T. proti tomuto výroku není přípustné ani subjektivně (vůči němu je důvod je odmítnout i podle §243c odst. 1 a 3 o. s. ř., ve spojení s §218 písm. b/ o. s. ř.), jelikož jde o výrok, který se jej netýká.
Dovolání M. T. proti prvnímu výroku napadeného usnesení (jímž odvolací soud na základě odvolání L. T. potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku) odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 3 o. s. ř., ve spojení s §218 písm. b/ o. s. ř. jako subjektivně nepřípustné.
Osoba, jejíž odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odmítnuto podle §218 písm. b/ o. s. ř., jako podané někým, kdo k němu není oprávněn (M. T.), totiž není oprávněna k podání dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo meritorně rozhodnuto o odvolání jiných účastníků řízení proti témuž rozhodnutí soudu prvního stupně; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1583/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2007, pod číslem 177, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 10/2013 (usnesení jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Zbývá vypořádat se s přípustností dovolání L. T. proti prvnímu výroku napadeného usnesení.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v případě dovolání L. T. proti prvnímu výroku napadeného usnesení), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“). Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Údaj o tom, v čem dovolatel (L. T.) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává (dovolání se touto otázkou v žádné své části nezabývá).
Nejvyšší soud proto dovolání L. T. v dotčeném rozsahu odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Pro úplnost zbývá dodat, že na závěru, že dovolání M. T. proti oběma výrokům a dovolání L. T. proti druhému výroku nejsou přípustná, nic nemění nesprávné poučení odvolacího soudu v napadeném usnesení o tom, že dovolání (i v rozsahu těchto výroků) za podmínek uvedených v §237 o. s. ř. přípustné být může; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelům, dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu