Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2016, sp. zn. 29 NSCR 210/2016 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.210.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.210.2016.1
KSOL 10 INS XY sp. zn. 29 NSČR 210/2016-B-102 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka R. R., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS XY, o námitce vyloučení soudkyň Vrchního soudu v Olomouci vznesené dlužníkem, takto: Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Věra Vyhlídalová, JUDr. Radka Panáčková, JUDr. Helena Krejčí, JUDr. Karla Trávníčková, JUDr. Anna Hradilová a JUDr. Táňa Šimečková nejsou vyloučeny z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS XY, 3 VSOL XY. Odůvodnění: V průběhu insolvenčního řízení vznesla insolvenční věřitelka Abayo Corporation s. r. o. podáním ze dne 21. června 2016 námitku vyloučení soudce Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) Mgr. Bronislava Šlahaře. Insolvenční soud předložil věc k rozhodnutí o námitce vyloučení nadřízenému soudu (Vrchnímu soudu v Olomouci) dne 15. července 2016 (viz předkládací zpráva na č. l. B-91). Podáním datovaným 2. srpna 2016 vznesl dlužník námitku podjatosti soudců „konkursního a insolvenčního úseku Vrchního soudu v Olomouci“, kterou odůvodnil tvrzením, že k označenému soudu byla „dočasně jmenována“ soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Pavla Tomalová. Dlužník „považuje za protiústavní, aby soudce, který soudí jako insolvenční a konkursní soudce u soudu prvního stupně, byl přidělen k odvolacímu soudu, kde je o jeho výrocích nebo výrocích jeho podřízených členů jeho domovského senátu rozhodováno“. Soudkyně soudního oddělení 3 VSOL (jemuž byla věc přidělena k vyřízení) JUDr. Věra Vyhlídalová, JUDr. Radka Panáčková, JUDr. Helena Krejčí a soudkyně senátu 1 VSOL (zastupujícího dle rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci senát 3 VSOL), se k námitce vyloučení vyjádřily (dne 2. listopadu 2016) shodně tak, že ji nemají za důvodnou. Zdůraznily, že nejsou v žádném poměru k věci, k účastníkům řízení, ani k jejich zástupcům. Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4). Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení insolvenčního dlužníka popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Olomouci. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 20/2015“). V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň, které nemají − jak vyplývá z jejich vyjádření − k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný (z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný) vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Takový důvod se nepodává ani z toho, že soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Pavla Tomalová byla dočasně (od 1. června 2016 do 31. května 2017) přidělena k Vrchnímu soudu v Olomouci; k tomu, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011 nebo i důvody R 20/2015. Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označené soudkyně Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS XY, 3 VSOL XY (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. prosince 2016 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/21/2016
Senátní značka:29 NSCR 210/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.210.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podjatost
Dotčené předpisy:§14 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2019-05-04