ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.24.2015.1
KSOS 33 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 24/2015-B-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka J. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Jugoslávských partyzánů 1603/23, PSČ 160 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. listopadu 2014, č. j. KSOS 33 INS XY, 1 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 25. srpna 2014, č. j. KSOS 33 INS XY, neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.).
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1) Usnesením ze dne 29. ledna 2014, č. j. KSOS 33 INS XY, zjistil (na základě dlužnického insolvenčního návrhu) úpadek dlužníka, ustanovil insolvenčního správce a povolil řešení úpadku oddlužením.
2) Insolvenční správce ve zprávě ze dne 21. července 2014 a na přezkumném jednání konaném dne 30. června 2014 sdělil, že přihlášený věřitel č. 1 (CASPER CONSULTING, a. s. – dále jen „věřitel C“) nesouhlasí s tím, aby jeho (vykonatelná) pohledávka ve výši 2.062.927,62 Kč, pocházející z dřívější podnikatelské činnosti dlužníka (jde o pohledávku ze smlouvy o úvěru), byla zařazena do oddlužení, pročež navrhl neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka.
3) Dlužník v podání ze dne 17. června 2014 nezpochybnil, že „sporný závazek má obchodně závazkový charakter vycházející z jeho dřívějšího podnikání“; namítl však, že „se ze závazku po deseti letech od doby, kdy byl úvěr poskytnut, stala naturální obligace“.
Na tomto základě insolvenční soud − vycházeje z ustanovení §389 odst. 2 písm. a) a §405 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dovodil, že dlužník nesplnil podmínky pro schválení oddlužení, jelikož věřitel C „nevydal souhlas“ s tím, aby jeho pohledávka byla uspokojena v rámci oddlužení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 13. listopadu 2014, č. j. KSOS 33 INS XY, 1 VSOL XY, usnesení insolvenčního soudu potvrdil.
Odvolací soud – cituje ustanovení §201 odst. 1 a 2, §389 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a), §390 odst. 3 a §410 insolvenčního zákona a vycházeje z obsahu spisu – uzavřel, že dlužník popřel pohledávku věřitele C (ve výši 2,062.927,62 Kč) na přezkumném jednání dne 19. května 2014. Jelikož se toto jednání „konalo před schválením oddlužení a vzhledem k tomu, že účinky oddlužení jeho schválením nenastaly, když odvoláním napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o neschválení oddlužení“, nenastaly ani účinky popření pohledávky dlužníkem. Za situace, kdy insolvenční správce pohledávku nepopřel, považuje se tato za zjištěnou a je proto nadbytečné zabývat se důvody, které vedly dlužníka k jejímu popření, tj. otázkou promlčení této pohledávky.
Dále odvolací soud zdůraznil, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, je rozhodují souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde. V posuzované věci je přitom zjevné, že jde o pohledávku z podnikání dlužníka a že věřitel č. 1 nedal souhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §236 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda „dluh dlužníka, který vznikl v roce 1994 a jehož splatnost byla v roce 1998, je závazkem vzniklým z podnikání“. Namítá, že podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) „je promlčecí doba obchodně závazkových vztahů stanovena na deset let a po této době je závazek transformován do podoby naturální obligace a po této době může věřitel provést za přesně stanovených okolností pouze výkon rozhodnutí“. Naturální obligaci – pokračuje dlužník – nelze považovat po uplynutí desetileté lhůty za závazek z podnikání.
Navíc je podle názoru dovolatele postavení fyzických osob v insolvenčním řízení „v rámci způsobu řešení úpadku“ znevýhodněno proti právnickým osobám, jimž insolvenční zákon umožňuje reorganizaci.
Dále dovolatel upozorňuje na stáří dluhu, jakož i na to, že dlužník ani původní věřitel pohledávky již více než 12 let nepodnikají. Konečně vyjadřuje přesvědčení, podle něhož „jeho dluh byl vyrovnán“ a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí nižších stupňů zrušil a „povolil oddlužení dlužníka“.
Věřitel C považuje dovolání dlužníka jednak za vadné (nevyhovující požadavku ustanovení §237 o. s. ř. co do vymezení důvodu přípustnosti dovolání), jednak za nedůvodné, když povaha jeho pohledávky za dlužníkem se „uplynutím doby“ nemění; dodává, že není ani patrno, z čeho dlužník dovozuje promlčení přihlášené pohledávky.
Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že:
1) Závěr, podle něhož prosté uplynutí času (v poměrech dané věci uplynutí doby deseti let – viz ustanovení §408 odst. 1 obch. zák.) nic nemění na povaze pohledávky (rozuměj na tom, zda jde o pohledávku, která vzešla z podnikání dlužníka), je zcela triviální a k jeho přezkumu dovolání není přípustné (k tomu srov. např. v obecné poloze důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2015, sp. zn. 32 Cdo 4847/2014 a ze dne 27. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 3407/2015).
Bez vazby na shora uvedené je rovněž zcela zjevné, že důsledkem prostého uplynutí doby deseti let není (bez dalšího) promlčení vykonatelné pohledávky, jejíž „zaplacení“ je předmětem výkonu rozhodnutí (exekuce) [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, uveřejněné pod číslem 13/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 4091/2010, uveřejněný pod číslem 21/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1471/2012].
2) Závěr o tom, že popření pohledávky věřitele C dlužníkem „nemá účinky“ nebyl dovoláním zpochybněn; dovolací soud je přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08).
3) K povaze dluhů vzešlých z podnikání dlužníka a k možným způsobům řešení dlužníkova úpadku sanačním způsobem se vyjádřil např. v usneseních ze dne 31. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009 a ze dne 30. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 50/2013, uveřejněných pod čísly 113/2011 a 96/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 31. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 11/2009 uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2011, pod číslem 177.
4) Dovolací námitky dlužníka vztahující se k dalším právním otázkám neobsahují nic ve vztahu k vymezení předpokladu přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud se pro tuto − po uplynutí lhůty k podání dovolání již nezhojitelnou − vadu dovolání právními otázkami vadou postiženými nezabýval (k tomu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2016
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu