ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.73.2016.1
KSUL 45 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 73/2016-P14-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků J. P. , narozeného XY, a Z. P. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 45 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 13, o dovolání věřitele č. 13, Letmo SK, s. r. o. , se sídlem v Banské Bystrici, Mládežnícka 8, PSČ 974 04, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35890142, zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2015, č. j. KSUL 45 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 24. září 2015, č. j. KSUL 45 INS XY, odmítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „insolvenční soud“) přihlášku pohledávky č. P14 věřitele č. 13, Letmo SK, s. r. o. (bod I. výroku), a určil, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele č. 13 v insolvenčním řízení (bod II. výroku).
Insolvenční soud dospěl k závěru, že věřitel č. 13 přihlásil pohledávku do insolvenční ho řízení 6. května 2014, tedy opožděně, jelikož propadná třicetidenní přihlašovací lhůta počítaná od rozhodnutí o úpadku (22. ledna 2014) uplynula 21. února 2014. Proto přihlášku odmítl podle §185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). V době do uplynutí propadné přihlašovací lhůty přitom věřitele č. 13 neměl za známého věřitele z (jiné) členské země Evropské Unie (ve smyslu §430 insolvenčního zákona).
K odvolání věřitele č. 13 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. listopadu 2015, č. j. KSUL 45 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud - vycházeje z ustanovení §136 odst. 2 písm. d/, odst. 3, §173 odst. 1 a 4, §185, §426 odst. 1 a §430 insolvenčního zákona - poukázal na to, že Nejvyšší soud se zabýval otázkou „známého věřitele“ v rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 13/2010, uveřejněném pod číslem 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012 (dále jen „R 138/2012“); usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ].
Na tomto základě pak uzavřel (vycházeje dále z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2014, sen. zn. 29 NSČR 126/2014), že věřitele č. 13 nelze považovat za známého zahraničního věřitele, na kterého by se vztahoval zvláštní postup podle §430 insolvenčního zákona, jelikož postoupení pohledávky (z původního věřitele, jehož dlužníci uvedli v seznamu závazků) nebylo dlužníkům notifikováno. Nebylo ani postaveno najisto, že by k postoupení pohledávky na věřitele č. 13 skutečně došlo 8. prosince 2013 nebo následně v průběhu přihlašovací lhůty.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 13 dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je ve výkladu (dovoláním předestřené) otázky, zda věřitel č. 13 byl v době do skončení propadné přihlašovací lhůty známým věřitelem dlužníka ve smyslu článku 40 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení (dále též jen „nařízení“), jehož česká verze byla uveřejněna ve Zvláštním vydání úředního věstníku EU (Kapitola 19, Svazek 01, str. 191-208) dne 20. srpna 2004, a §430 insolvenčního zákona, souladné s ustálenou judikaturou, konkrétně s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sen. zn. 29 NSČR 27/2009, s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 21/2009, a především s R 138/2012. V tomto ohledu je namístě zmínit z R 138/2012 tyto závěry:
[1] Známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků ve smyslu ustanovení §104 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo (typově u dlužníka, který nemá povinnost vést účetnictví) z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který (lhostejno, zda jde o podnikatele) nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků nemá právo spoléhat na to, že věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám - při obvyklém chodu věcí - alespoň insolvenčnímu správci), přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení.
[2] Věřitel dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém (řádném) chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení §430 insolvenčního zákona, respektive ustanovení článku 40 nařízení (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací.
K tomu lze dále poukázat na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 126/2014 (jež ze shora označené judikatury vychází), v němž Nejvyšší soud dodal, že věřitel dlužníka, který nabyl pohledávku vůči dlužníku postoupením a má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, jelikož dlužník se o postoupení nedozvěděl (nebyl o něm nikým vyrozuměn) a jako majitele pohledávky dále označoval postupitele, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Shodně srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 31/2016.
Ze skutkového stavu, z nějž odvolací soud vyšel a který dovoláním nemůže být zpochybněn, se podává plná opodstatněnost závěru, že v době do uplynutí propadné přihlašovací lhůty nebyl věřitel č. 13 známým věřitelem dlužníka a poté, co se jím stal, se mu již nevrací zmeškaná lhůta k podání přihlášky.
Důvod na těchto závěrech cokoli měnit obsah dovolání v této věci nedává.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu