ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.95.2016.1
KSBR 26 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 95/2016-P10-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice M. K. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 9, o dovolání věřitele č. 9, Ille service spol. s r. o. , se sídlem v Praze 9 - Letňanech, Beranových 687, PSČ 199 00, identifikační číslo osoby 49824279, zastoupeného Mgr. Veronikou Nedbalovou, LL. M., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Novodvorská 994/138, PSČ 142 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. dubna 2015, č. j. KSBR 26 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 30. září 2014, č. j. KSBR 26 INS XY, odmítl Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) přihlášku pohledávky č. 10 věřitele č. 9 Ille service spol. s r. o. (bod I. výroku). Současně určil, že právní mocí tohoto rozhodnutí končí účast věřitele č. 9 v insolvenčním řízení (bod II. výroku).
K odvolání věřitele č. 9 Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. dubna 2015, č. j. KSBR 26 INS XY, 3 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 9 dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
Konkrétně má jít o následující otázky:
[1] Je pohledávka věřitele vzniklá za dobu trvání oddlužení na základě smlouvy uzavřené dlužníkem po schválení oddlužení, respektive v době trvání účinků oddlužení, vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení, pokud dojde ke zrušení oddlužení a jeho přeměně v konkurs předtím, než věřitel takovou pohledávku uplatní vůči dlužníkovi v nalézacím řízení před obecným soudem?
[2] Jestliže taková pohledávka není vyloučena z uspokojení v insolvenční m řízení:
a/ je věřitel oprávněn ji přihlásit do insolvenční ho řízení po přeměně oddlužení na konkurs i po uplynutí propadné lhůty stanovené pro přihlášení pohledávky v rozhodnutí o úpadku, nebo
b/ považuje se taková pohledávka za „nepřednostní“ pohledávku přihlášenou do insolvenční ho řízení bez dalšího?
[3] Mohou věřitelé i přes zákaz stanovený v §109, §140c a §248 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, uplatnit pohledávku v soudním řízení proto, že je vyloučena z uspokojení v insolvenční m řízení vzhledem k tomu, že vznikla v průběhu oddlužení a že oddlužení bylo následně přeměněno na konkurs?
Pro případ, že Nejvyšší soud bude mít za to, že předestřené otázky (předpoklady pro jejich řešení) byly zodpovězeny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011 [jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2012“),
které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ], vymezuje dovolatel „z opatrnosti“ přípustnost dovolání i argumentem, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak.
Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že odpověď na dovolatelem položené otázky Ad [1] a [2] (Jde o pohledávku vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení proto, že sice jde o pohledávku, která nemohla být přihlášena do insolvenční ho řízení proto, že vznikla až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku, ale současně nejde o žádnou z pohledávek obsažených v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou obsaženém v §168 a §169 insolvenčního zákona. Po uplynutí propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku nelze pohledávku přihlásit do insolvenční ho řízení vedeného na majetek dlužníka nebo považovat pohledávku za přihlášenou do insolvenční ho řízení vedeného na majetek dlužníka jen proto, že došlo k přeměně oddlužení na konkurs.) plyne již z R 54/2012, jakož i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2015, uveřejněného pod číslem 83/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Napadené rozhodnutí je s touto judikaturou v souladu (z R 54/2012 výslovně vychází) a důvod přikročit na základě obsahu dovolání ke změně judikatury Nejvyšší soud neshledal.
Odpověď na otázku Ad [3] je triviální (jednání zákonem zakázané není dovolené); především však platí, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá (nemá žádný vliv na správnost rozhodnutí o odmítnutí přihlášky).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu