Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2016, sp. zn. 33 Cdo 1581/2016 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1581.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1581.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1581/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce R. S. , zastoupeného Mgr. Tomášem Bubrjakem, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, proti žalované E. M. , zastoupené JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jičínská 2348/10, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 46/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 9. 2015, č. j. 7 Co 746/2014-661, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Mgr. Slavomíra Hrinka, advokáta. Odůvodnění: Poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 6. 2015, č. j. 33 Cdo 5182/2014-581, zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2014, č. j. 7 Co 746/2014-506, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 25. 11. 2013, č. j. 9 C 46/2013-376, tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí, Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 9. 2015, č. j. 7 Co 746/2014-661, vázán právním názorem dovolacího soudu, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení. Proti (v pořadí druhému) rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jeno. s. ř.“), přípustné. Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 5. 2015, č. j. 33 Cdo 5182/2014-581, vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem, cituje svou ustálenou judikaturu k otázce kvalifikace jednání obdarovaného ve vztahu k dárci a členům jeho rodiny hrubě porušujícímu dobré mravy jako předpokladu pro vrácení daru podle §630 obč. zák. (rozhodnutí ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1708/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck - dále jen „Soubor“, svazku 3, pod č. C 276, ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2003, publikované v Souboru, svazku 25, pod č. C 1883, ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 33 Odo 1192/2003, publikované v Souboru, sešitu 28, pod č. C 2503, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 30. 5. 2013, 33 Cdo 942/2012, ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 4375/2007, ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3012/2009, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1204/2013, a ze dne ze dne 28. 11, 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98), přijal a odůvodnil závěr, že v řízení zjištěné (jediné) chování žalované vůči žalobci nenaplňuje znaky hrubého porušení dobrých mravů ve výše uvedeném smyslu ani z hlediska intenzity, ani z hlediska rozsahu „závadnosti", a že tedy popsaným chováním žalovaná nenaplnila skutkovou podstatu pro vrácení daru podle §630 obč. zák. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu. K použitelnosti §630 obč. zák. obecně se Nejvyšší soud vyjádřil opakovaně tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty §630 obč. zák., přičemž stupeň závažnosti konkrétního chování obdarovaného je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srov. rozsudky ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, a ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003). Odvolací soud (vázán právním názorem dovolacího soudu) rozhodl zcela v intencích rozhodnutí dovolacího soudu, od nichž se Nejvyšší soud nemá důvod odchylovat. Nejvyšší soud se zřetelem k tomu, co bylo řečeno shora, jakož i k závěrům vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5182/2014, má zato, že není důvod připustit dovolání za účelem přehodnocení závěru o charakteru jednání (intenzitě) žalované jako obdarované vůči dárci. Pro úplnost je nutno uvést, že uplatněním (jediného) způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, přičemž samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 30. června 2016 JUDr. Václav D u d a předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2016
Spisová značka:33 Cdo 1581/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1581.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:čl. 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-09-21