Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2016, sp. zn. 33 Cdo 1607/2016 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1607.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1607.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 1607/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobců a) Ing. V. Š. a b) N. Š. , zastoupených JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Milady Horákové 533/28, proti žalovanému O. P. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, o zaplacení 1.850.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích, pod sp. zn. 106 C 93/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 16. 12. 2015, č. j. 27 Co 414/2015-271, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému částku 16.940,- Kč a žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému dále částku 12.826,- Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám JUDr. Jaroslava Poláčka, advokáta. Odůvodnění: Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobci (dále též „dovolatelé“) spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jeno. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatelé vymezit, které z tam uvedených hledisek považují za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovolatelé v rozsáhlém dovolání pouze polemizují s tím, jak odvolací soud rozhodl, přičemž dovolacímu přezkumu v souladu s ustanovením §237 o. s. ř. nepředkládají žádnou konkrétní otázku hmotného práva související s výkladem §37 obč. zák. (závěr o neurčitosti dohody o narovnání), která: a) v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo b) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), c) je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. otázku, d) jež byla dovolacím soudem již vyřešena, avšak má být posouzena opětovně, ale jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu). Argument dovolatelů, že rozhodnutí odvolacího soudu nerespektuje blíže citovanou judikaturu Ústavního soudu, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř. Dovolatelé požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. tak nedostáli. Nejvyšší soud proto jejich dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bod 6., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 486/2012 Sb., čl. II. vyhlášky č. 390/2013 Sb., a čl. II. vyhlášky č. 120/2014 Sb. - dále jen „advokátní tarif“), s přihlédnutím k tomu, že v rozsahu částky 1.350.000,- Kč se žalobci domáhali solidárního plnění, a že v rozsahu částky 500.000,- Kč uplatňovala žalobkyně svůj separátní požadavek. Součástí nákladů jsou paušální částky náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) po 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 30. června 2016 JUDr. Václav Duda předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2016
Spisová značka:33 Cdo 1607/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1607.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:čl. 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
čl. 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV. ÚS 3168/16
Staženo pro jurilogie.cz:2017-12-22