Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2016, sp. zn. 33 Cdo 2075/2016 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2075.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2075.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 2075/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně R. S., zastoupené JUDr. Evou Stehlíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Malátova 12, proti žalované DOMUM, a.s. se sídlem v Praze 1, Hybernská 1012/30, identifikační číslo osoby 271 18 061, zastoupené Mgr. Martinem Smetanou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 404/19, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 16/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2015, č. j. 70 Co 444/2015-66, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. prosince 2015, č. j. 70 Co 444/2015-66, potvrdil usnesení ze dne 26. října 2015, č. j. 22 C 16/2015-44, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil řízení o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení a vrácení části soudního poplatku; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.dále jeno. s. ř.“), přípustné. Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje, neboť v něm není uvedeno, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, resp. které ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. má za splněné a ve vztahu k jaké otázce procesního nebo hmotného práva. Formulace, že „ přípustnost dovolání je dána naplněním dovolacího důvodu ve smyslu ust. §241a odst. 1 o. s. ř.“ není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť významově neodpovídá žádnému ze zde uvedených kritérií. Vymezení přípustnosti dovolání pak nelze dovodit ani z obsahu dovolání, jehož podstatnou část tvoří rekapitulace skutkového stavu věci, a v jehož rubrice IV. - dovolatelka zmiňuje právní otázky dovolenosti uplatnit nárok u soudu v případě nečinnosti rozhodce, výkladu §14 zákona o rozhodčím řízení a §106 odst. 1 o. s. ř., resp. zde použitých pojmů, břemene tvrzení a aplikace §16 zákona o rozhodčím řízení, aniž by uvedla, zda je má za dosud dovolacím soudem neřešené, případně řešené jím rozdílně, nebo domnívá-li se, že odvolací soud se při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, či má-li zato, že některou z nich dovolací soud již řešil a požaduje, aby ji nyní posoudil jinak. Absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá naplnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit. Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. června 2016 JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2016
Spisová značka:33 Cdo 2075/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2075.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-09-11