ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.2718.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 2718/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně GRK 2000 s.r.o. se sídlem v Praze 5, Grafická 426/23, identifikační číslo 26705591, zastoupené JUDr. Ing. Martinem Veberem, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, proti žalovanému JUDr. J. K. , zastoupenému JUDr. Stanislavou Křivánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Gutova 1870/40, o 595.600,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 839/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2015, č. j. 54 Co 354/2015-126, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.310,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Martina Vebera, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaný (dále též „dovolatel“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Ačkoli dovolatel ohlašuje přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť má za to, že se odvolací soud svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu, obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) pouze polemizuje s tím, jak tento soud rozhodl. Argument, podle kterého se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel ve vztahu k řešení otázky neprovedení navržených důkazů shora uvedenému požadavku nedostál; existence vady řízení, která není uplatněna v souladu se zněním §237 o. s. ř., není způsobilá založit přípustnost dovolání. Námitka rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu nekoresponduje s vymezením předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., a není tak způsobilá založit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. června 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu