ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.5620.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 5620/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. T. P., Ph.D., zastoupeného JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem se sídlem v Karviné, Karola Śliwky 621/5, proti žalované České republice – Generálnímu ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 7, o zaplacení 480.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 147/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015, č. j. 20 Co 103/2015-280, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.730,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Tomáše Chlebika, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 25. listopadu 2014, č. j. 12 C 147/2010-228, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částek 505.000,- Kč ( z titulu slevy z kupní ceny ), 20.000,- Kč a 62.520,- Kč ( z titulu náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady ), všech se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci částku 25.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků, o nákladech státu a o vrácení zálohy složené žalobcem na náklady důkazů znaleckým posudkem (výroky III. - VI.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. dubna 2015, č. j. 20 Co 103/2015-280, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky 25.000,- Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.) a ve zbytku změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částky 480.000,- Kč, 20.000,- Kč a 62.520,- Kč, vše se specifikovanými úroky z prodlení (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přestože v něm výslovně uvedla, že jím brojí „ proti výrokům II., III. a IV. “, veškerou argumentaci směřuje výlučně proti části výroku, jíž jí bylo uloženo zaplatit žalobci 480.000,- Kč (s příslušenstvím) z titulu slevy z kupní ceny. Proti částem výroku, jimiž jí bylo uloženo zaplatit žalobci 20.000,- Kč a 62.520,- Kč, ani proti výrokům o nákladech řízení účastníků a státu žalovaná žádnou argumentaci - natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o. s. ř. - nevznesla.
Žalobce má za to, že odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a rozhodl v souladu se zákonem, vycházeje z náležitě zjištěného skutkového stavu věci, který byl zcela správně transformován do podoby právního posouzení. Odkaz na judikáty uvedené v dovolání považuje za nepřiléhavý. Navrhl dovolání jako nedůvodné zamítnout.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání dovozuje žalovaná z toho, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 896/2010, 22 Cdo 2663/1998, a 3 Cz 59/88) při posouzení, zda zjištěný nedostatek nemovitosti převáděné kupní smlouvou uzavřenou dne 24. 6. 2008, spočívající v nadměrné vlhkosti v suterénu budovy způsobené průsakem podzemní a splaškové vody v důsledku narušené izolace proti vodě a nefunkční kanalizace, je vadou či pouhým projevem běžného opotřebení, případně zda se jedná o vadu skrytou či zjevnou.
Právní závěr odvolacího soudu, že žalobcem vytčené nedostatky, tj. nefunkční kanalizace a narušená izolace proti vodě, jsou vadami předmětu koupě, a nikoliv projevem běžného opotřebení, zpochybnila žalovaná neregulérním způsobem. Oproti odvolacímu soudu, který vyšel ze zjištění (z údajů, které uvedl znalec Stanislav Lupienský), že špatný technický stav suterénu budovy byl zapříčiněn narušenou (devastovanou) izolací proti vodě a nefunkční (místy rozpojenou) kanalizací, dovolatelka prosazuje, že „ tvrzení znalce Lupienského je nevěrohodné “ a namítá, že odvolací soud při právní kvalifikaci zjištěných nedostatků - pokud jde o stav izolací a kanalizace - pominul údaje uváděné svědky V. P. a M. K., že až do roku 2003 byl suterén suchý, tzn., že izolace nechyběly a plnily svou funkci. Dále ho viní, že nevzal náležitě v úvahu, že budova je starší padesáti let a že životnost tehdejších materiálů je - jak je obecně známo - pouze dvacet let (řečeno jinak, že izolace i kanalizace byly jen běžně opotřebované). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud; správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Zpochybňuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu, že předmětné vady (nefunkční kanalizace a vadná izolace proti vodě) nejsou vadami zjevnými, nýbrž skrytými, přehlíží, že jde o závěr skutkový a nikoli právní. Tomu ostatně nasvědčuje i její argumentace, resp. polemika s úvahou odvolacího soudu, zda uvedené vady byly zjistitelné samotnou prohlídkou nemovitosti a že soud prvního stupně zaměnil projevy vady, které mohl žalobce při prohlídce nemovitosti vnímat (vlhké zdi, zápach), s rozpoznáním příčin tohoto stavu. Nesprávná, popř. neúplná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř.). Bezcenná je polemika žalované týkající se hodnocení provedených důkazů z hlediska závažnosti či věrohodnosti. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, v současnosti nelze regulérně zpochybnit žádným dovolacím důvodem. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008 , a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008 ).
Jen pro úplnost se sluší uvést, že odkazy dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 896/2010 a 22 Cdo 2663/1998 jsou nepřiléhavé, neboť šlo o skutkově odlišné případy. V prvně zmiňovaném rozhodnutí Nejvyšší soud posuzoval odpovědnost prodávajícího za vady domu staršího 90 let, který nebyl nikdy - s přihlédnutím k době svého vzniku a tehdy používané technologie - opatřen izolacemi (izolace tudíž nemohly být logicky vzato vadné, jak tomu bylo v nyní posuzované věci). V druhém rozhodnutí šlo o právo na odstoupení od kupní smlouvy v případě nepravdivého ujištění prodávajícího o vlastnosti převáděné věci.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje v části, v níž žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval její námitkou, že „ jednání žalobce je v rozporu s dobrými mravy, neboť se o nemovitost dostatečně před uzavřením kupní smlouvy nezajímal, resp. se nezajímal o její technický stav “. Absence specifikace, který ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.) má dovolatelka v tomto směru za naplněný, zatěžuje podání v této části kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. června 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu