Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.06.2016, sp. zn. 4 Tdo 839/2016 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.839.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

- znásilnění dle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. - ohrožování mravní výchový mládeže dle § 217 od...

ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.839.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 839/2016-34 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2016 dovolání obviněného Š. Ch. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 6 To 2/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 T 9/2015, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. 33 T 9/2015, byl obviněný Š. Ch. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“) a trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 písm. a) tr. zákona, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že přesně nezjištěného dne v období od září roku 2008 do prosince roku 2008 v O., na ul. B., v bytě, kde žil se svou tehdejší družkou H. M. a její nezletilou dcerou „X. Y.“ *), za situace, že družka nebyla doma, využívaje nízkého věku nezletilé spojeného s její neznalostí v sexuální oblasti a z ní vyplývající nemožnosti racionálně posoudit nebezpečnost jeho jednání a tomuto se účinně bránit, stejně tak využívaje své autority otce, za něhož ho nezletilá fakticky považovala vzhledem k tomu, že s ní žil ve společné domácnosti a vychovával ji, v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení jí nejprve pustil videokazetu zachycující soulož mezi mužem a ženou s tím, že po ní požadoval, aby s ním dělala to, co vidí ve filmu, po jejím odmítnutí se začal domáhat provedení alespoň orálního styku, s čímž poškozená opakovaně vyslovila svůj nesouhlas, kdy jí za pronášení výhrůžek tím, že pokud mu nevyhoví, tak ji vyhodí, stejně jako její matku, z okna bytu v sedmém patře, přes aktivní odpor poškozené spočívající v tom, že se vzpírala a kousala ho, poškozenou chytil za zátylek hlavy, kterou jí přitlačil ke svému rozkroku a přinutil ji k felaci svého pohlavního údu až do vyvrcholení do úst poškozené, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom skutečného věku nezletilé, jakož i svých povinností plynoucích mu ze závazků, které převzal od matky nezletilé, jakožto její druh žijící s ní i s nezletilou ve společné domácnosti, zahrnující rovněž péči o citový a mravní vývoj nezletilé dívky, a vědom si také možného negativního dopadu svého jednání na její další vývoj, zejména v oblasti sexuální. Za to a za zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c), e), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pro které byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2012, č. j. 32 T 8/2010-1272, který nabyl právní moci dne 29. 10. 2012, byl obviněný podle §241 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře jedenácti let. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zákona byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2012, č. j. 32 T 8/2010-1272, který nabyl právní moci dne 29. 10. 2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. 33 T 9/2015, podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 6 To 2/2016, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 6 To 2/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný tvrdí, že se vůči poškozené žádného protiprávního jednání nedopustil a že zjištěný skutkový stav věci nenaplňuje zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Usvědčující výpověď poškozené označil za zcela nevěrohodnou a rozporuplnou a domnívá se, že poškozená měla řadu důvodů pro to, aby právě jeho označila za původce svých potíží, navíc nedokázala zodpovědět otázku, kdy vlastně mělo k popisovanému jednání dojít. Za neobjektivní považuje dovolatel také vypracované znalecké posudky, neboť údajně zcela pomíjí zjištěné prohřešky poškozené (nechodila řádně do školy, kouřila, žila intimním životem). Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. V tomto vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Argumentace obviněného obsažená v dovolání neobsahuje fakticky námitky proti právnímu posouzení skutku, nýbrž spočívá ve vlastním rozboru provedených důkazů a nabízení alternativních závěrů dovolatelem z nich učiněných a je tak v podstatě pouhým opakováním a rozvinutím již jeho dříve uplatněné obhajoby. Obviněný se dle něj omezuje výhradně na polemiku se skutkovými zjištěními a s hodnocením provedených důkazů ze strany soudů činných ve věci dříve, aniž by namítal opomenutí nějakého podstatného důkazu nebo uváděl, v čem konkrétně spatřuje extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto uzavřel, že dovolací námitky obviněného věcně neodpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani žádnému jinému z dovolacích důvodů obsažených v §265b tr. řádu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyjádřil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu). Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu především konstatuje, že obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky uplatněné již v předchozích stadiích trestního řízení, které tvořily jeho obhajobu a byly obsaženy i v podaném dovolání, s nimiž se již dostatečně vypořádaly nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí. Navíc obviněný sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ve skutečnosti svými uplatněnými námitkami nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výtky obviněného proti závěrům vypracovaných znaleckých posudků a dále jeho tvrzení, že se vytýkaného jednání nedopustil a že výpověď poškozené je zcela nevěrohodná a rozporuplná, je třeba označit za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování, kterými se obviněný domáhá pouze toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu. Pro úplnost je třeba dodat, že vina obviněného byla dle učiněných skutkových zjištění bez jakýchkoliv pochybností prokázána, a to zejména na základě výpovědi poškozené „X. Y.“ *), přičemž nejde o osamoceně stojící důkaz, ale je podporována i dalšími v řízení provedenými důkazy. Bylo prokázáno, že v době, kdy poškozená učinila oznámení o sexuálně motivovaném ataku ze strany obviněného, neměla žádné zásadní výchovné problémy a potíže se zvládnutím výuky. Měla sice intimní vztah se svědkem A. R. a rodinné prostředí, ve kterém vyrůstala, nebylo rozhodně ideální, avšak dle provedeného dokazování tyto skutečnosti samy o sobě nijak neovlivnily věrohodnost její výpovědi jako celku. Posouzením obecné i specifické věrohodnosti poškozené se podrobně zabýval nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž vycházel jak z osobního hodnocení výpovědi poškozené učiněné před soudem, tak ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie dětí a psychiatrie pro děti a dorost, zpracovaný znalkyněmi PhDr. Ludmilou Mrkvicovou a MUDr. Marií Foltýnovou. Tyto důkazy byly vyhodnoceny samostatně i v souhrnu způsobem konvenujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž úvahy soudu prvního stupně jsou nezkreslující, logické a právně zcela přiléhavé. Pokud jde o otázku přesnějšího stanovení doby projednávaného skutku, některá tvrzení poškozené lze sice v tomto ohledu považovat za rozporuplná, avšak její výpovědi mimo údajů uváděných v časových jednotkách obsahují i další údaje, které skutek vymezují co do doby spáchání vcelku přesně do období měsíců září až prosinec roku 2008, jak logicky správně a v souladu s obsahem provedených důkazů specifikoval již soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku. Navíc je zřejmé, že s přihlédnutím k věku poškozené v inkriminované době (bylo jí osm let) a vzhledem k časovému odstupu, který uplynul od dané události a jejího oznámení, nelze předpokládat, že by poškozená byla schopna zcela přesně posuzovanou událost časově vymezit. Nejvyšší soud pokládá závěry nalézacího i odvolacího soudu o vině obviněného za přiléhavé, mající v provedených důkazech jednoznačnou oporu, nepřipouštějící jinou interpretaci akceptující pochybnosti o této okolnosti. Soudy obou stupňů se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu považovaly za ryze účelovou, učiněnou pouze ve snaze vyhnout se trestní odpovědnosti. O žádný, a extrémní nadto, rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se tak v projednávané věci nejedná. Přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, proto Nejvyšší soud nemá důvod ani povinnost znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které obviněný deklaroval již ve svém řádném opravném prostředku či v předcházejícím řízení. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Pro úplnost je třeba uvést, že k problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud za tohoto stavu věci nenabyl pochyb o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona a trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 písm. a) tr. zákona. Z důvodů výše rozvedených Nejvyšší soud dovolání obviněného Š. Ch. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 29. 6. 2016 JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu *) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:- znásilnění dle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. - ohrožování mravní výchový mládeže dle §217 odst. 1 písm. a), c) tr. zákona č. 140/1961 Sb.
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:06/29/2016
Spisová značka:4 Tdo 839/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.839.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ohrožování mravní výchovy mládeže
Znásilnění
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-09-15