ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1018.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1018/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2017 o dovolání obviněného J. W. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 9 To 14/2017, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně sp. zn. 1 T 40/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. W. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 1 T 40/2016, byl obviněný J. W. uznán vinným přípravou k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za použití §283 odst. 5 tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 2 – 4 výroku rozsudku.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kladně se obviněný dopustil trestné činnosti tím, že:
dne 2. 10. 2015 v době kolem 01.20 hodin v garáži č. 241 ve S. ul. ve S., okres K., připravil za účelem výroby z léků Cirrus, obsahujících efedrin a pseudoefedrin, drogu pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, uvedenou v seznamu psychotropních látek v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zákona č. 167/1998 Sb., v této garáži nádoby a chemikálie, které byly určeny k výrobě uvedených látek, a takto jednal poté, co byl dne 18. 11. 2014 odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 5 T 86/2013, který nabyl právní moci dnem 15. 7. 2015, za spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 25 měsíců, který v současné době vykonává.
3. O odvolání obviněného J. W. rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 9 To 14/2017, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4 . Lze dodat, že ve věci obviněného soud prvního stupně rozhodoval již rozsudkem ze dne 29. 3. 2016, č. j. 1 T 40/2016-154, který byl na základě odvolání obviněného zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016, č. j. 9 To 217/2016-176, a soudu prvního stupně bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. W. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný projevuje nesouhlas s právním posouzením svého jednání jako přípravy k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Namítá, že neměl žádné povědomí o tom, že se v garáži, jejímž byl nájemcem, předměty sloužící k výrobě drog nacházejí, navíc do ní mělo přístup více osob. Vytýká, že nebyl proveden jediný důkaz nasvědčující tomu, že předměty patří jemu, a že by tyto užíval k výrobě pervitinu a poukazuje, že na nich nebyly zjištěny žádné jeho daktyloskopické stopy, což je nepřímý důkaz toho, že je k výrobě pervitinu neužíval. Je přesvědčen, že se soudy opíraly toliko o skutečnost, že byl nájemcem garáže, v níž se tyto předměty nacházely. Domnívá se, že skutek měl být právně posouzen jako přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, který podle jeho názoru rovněž postihuje „přípravu spočívající v opatření si předmětů sloužících k výrobě omamné látky“ a je tak v poměru „speciality“ k přisouzené právní kvalifikaci. Zároveň poukazuje, že řízení je stiženo závažnou vadou spočívající v nedodržení totožnosti skutku, když původně bylo trestní řízení vedeno pro výrobu drog, aby následně bylo jeho jednání popsáno jako příprava nádob a chemikálií určených pro výrobu pervitinu. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2017, č. j. 9 To 14/2017, i rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 10. 2016, č. j. 1 T 40/2016, a „věc byla znovu projednána a rozhodnuta“.
6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který za odpovídající uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu označil jednak námitky, jimiž se obviněný domáhá odlišného právního posouzení svého jednání jako přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek a jedů podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, jednak, byť s jistou mírou benevolence též námitky, že nebyl vlastníkem nalezených předmětů sloužících k výrobě pervitinu, které však shledal právně irelevantní, neboť vlastnictví těchto věcí není zákonným znakem žádné z v úvahu připadajících skutkových podstat trestných činů (podle §283 tr. zákoníku ev. podle §286 tr. zákoníku). Poukázal, že i kdyby obviněný vlastníkem daných předmětů nebyl, na jeho trestní odpovědnost by to za zjištěných okolností nemělo podstatný vliv, neboť podstatou jednání obviněného byla manipulace s těmito předměty za účelem výroby pervitinu, s nimiž nakládal jako s vlastními, a tedy mu náležely, kterýžto pojem je širší, než pojem vlastnického práva. Ztotožnil se sice s obviněným, že ustanovení §286 tr. zákoníku lze považovat za tzv. předčasně dokonaný trestný čin, neboť jednání, které je svou faktickou povahou přípravou ke spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, je zde povýšeno na dokonaný trestný čin, současně však projevil nesouhlas, že ustanovení §286 tr. zákoníku je speciální vůči ustanovení §283 tr. zákoníku, neboť naopak je vůči tomuto ustanovení ve vztahu subsidiarity. Poukázal na rozdíl mezi přípravou trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku a dokonaným trestným činem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku spočívající v tom, že příprava směřuje ke konkrétnímu individuálně určenému trestnému činu, zatímco dokonaný trestný čin podle §286 tr. zákoníku takovou konkrétní individuální vazbu k výrobě omamné nebo psychotropní látky postrádá. V posuzované věci jednání obviněného spočívalo v manipulaci s předměty jednoznačně určenými k nedovolené výrobě psychotropní látky metamfetaminu, za kterýmžto účelem se obviněný (společně se svědkem V. K.) dostavil do předmětné garáže. Že k takové výrobě mělo dojít právě v daném čase a místě, nikoli snad někdy v budoucnu, nasvědčují vyloupané tablety léčiv obsahujících prekursor efedrin, přítomnost V. K., který měl obviněnému zjevně pomáhat (k tomu srov. daktyloskopické stopy tohoto svědka na zajištěných předmětech), jakož i zápach chemikálií užívaných k výrobě metamfetaminu. To prokazuje, že i s nimi již bylo manipulováno, z čehož lze dovodit, že jednání obviněného skutečně směřovalo ke konkrétní výrobě metamfetaminu na daném místě a v daném čase, čemuž zabránil pouze zásah policejní hlídky. Tato přímá vazba ke spáchání konkrétního a individuálního zločinu opodstatňuje podle státního zástupce jednání obviněného právně posoudit jako přípravu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kteréžto právní posouzení skutku shledal správné a zákonu odpovídající. Pokud jde o námitku ohledně údajného nedodržení totožnosti skutku, když taková vada by z obecného hlediska mohla představovat porušení práva obviněného na spravedlivý proces, státní zástupce konstatoval, že v posuzované věci se o takovou situaci zjevně nejedná. V daném případě byla totožnost skutku jednoznačně zachována částečnou totožností jednání definovaného místem, časem a způsobem spáchání, tj. konkrétním jednáním obviněného na daném místě spočívajícím v přípravě výroby metamfetaminu. Shodný shledal i následek jednání obviněného, které zjevně směřovalo k porušení zájmu společnosti na ochraně před nedovolenou výrobou psychotropní látky, jakožto komponentu širšího zájmu společnosti na ochraně veřejného zdraví. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. W. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
9. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
10. Ve vztahu k uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je v obecné rovině nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
IV.
Důvodnost dovolání
11. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady obviněného, pokud brojí proti hodnocení důkazů, rozsahu dokazování a postupu soudu prvního stupně při provádění důkazů, čímž ovšem uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů (konkrétně tvrzením, že závěry soudů se opíraly toliko o skutečnost, že byl nájemcem garáže, v níž se předměty určené k výrobě pervitinu nacházely, že se soudy nevypořádaly s jeho obhajobou, že nalezené předměty nejsou jeho ani se na nich nenachází jeho otisky), a vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením, že nebyl proveden jediný důkaz, že by mu uvedené předměty patřily, ani že by je užíval k výrobě pervitinu). Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění nalézacího soudu a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se předmětné trestné činnosti nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
12. Pod žádný z dovolacích důvodů nelze rovněž podřadit ani výtku procesně právní povahy, že nebyla zachována zásada totožnosti skutku, když trestní řízení bylo od počátku vedeno pro jednání spočívající ve výrobě drogy, přičemž až v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 25. 10. 2016, byl skutek popsán jako přípravné jednání v podobě držení nádob a chemikálií určených k výrobě pervitinu.
13. Lze připomenout, že otázku zachování totožnosti skutku není možno zužovat na pouhou vnější podobnost popisu skutkového stavu mezi sdělením obvinění a konečným rozsudkem. Ve fázi sdělení obvinění nemá příslušný policejní orgán zdaleka dostatek informací pro precizní vyjádření skutkového stavu věci (čili popisu skutku ve sdělení obvinění). Naopak, jeho úkolem je tento stav zjišťovat a opatřovat o něm důkazy, na jejichž podkladě je státní zástupce při formulaci obžaloby nejen oprávněn, ale i povinen precizovat popis skutku tak, aby odpovídal obsahu dosud opatřených důkazů. Na základě výsledků dokazování provedeného soudem mohou některé skutečnosti odpadnout a jiné naopak přibýt. Skutek, který je předmětem trestního řízení, soud projednává v celé šíři. Proto přihlíží i ke změnám skutkového děje, k nimž při projednávání věci před soudem došlo. Soud je rovněž povinen popsat stav věci podle výsledků dokazování, jež provádí v hlavním líčení (§220 odst. 1, 2 tr. ř.). Totožnost skutku je v trestním řízení zachována nejen tehdy, jestliže je úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku, úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, ale také tehdy, je-li jednání či následek v obou případech alespoň částečně shodný v podstatných rysech (srov. rozhodnutí č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.). Porovná-li se skutek, v němž je jednání obviněného J. W. popsáno, a to v usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 10. 2015, č. j. KRPS-335731-17/TČ-2015-010371-KL (č. l. 19 – 22 tr. spisu), v obžalobě okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 4. 3. 2016, sp. zn. 1 ZT 371/2015 (č. l. 123 – 125 tr. spisu), jakož i v rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 10. 2016, č j. 1 T 40/2016 (č. l. 245 – 262 tr. spisu), ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2017, č. j. 9 To 14/2017 (č. l. 284 – 290 tr. spisu), lze konstatovat, že ačkoliv v citovaném rozsudku soudu prvního stupně došlo ke změně oproti popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání i v obžalobě, byla totožnost skutku zachována, neboť z něj vyplývá částečná shoda jednání definovaného místem, časem a způsobem spáchání, tj. konkrétním jednáním obviněného na daném místě, spočívajícím v přípravě výroby metamfetaminu. Shodný je i následek jednání obviněného, které zjevně směřovalo k porušení zájmu společnosti na ochraně lidí a společnosti před nedovolenou výrobou psychotropní látky. Nelze tedy souhlasit s námitkou, že by došlo k takovým změnám, aby byla porušena totožnost skutku.
14. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož, právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným principem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními požadavky. Lze tak učinit dílčí závěr, že tyto obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, a žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají. Ve vztahu k nim neexistuje ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu takové námitky přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, aj.). Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných ve věci dosud činnými soudy s ohledem na respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). Proto pokud by dovolatel uplatnil pouze takové výhrady, musel by Nejvyšší soud postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a v tomto směru podané dovolání odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
15. Na straně druhé za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného, směřující do oblasti právního posouzení skutku, spočívající v tvrzení, že jeho jednání bylo chybně kvalifikováno jako příprava k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za použití §283 odst. 5 tr. zákoníku namísto jeho posouzení jako přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda předmětný skutek byl správně právně posouzen.
16. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Podle §283 odst. 5 tr. zákoníku je příprava trestná.
17. Přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu.
18. Podle §20 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§14 odst. 3), zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu. Podle §20 odst. 2 tr. zákoníku je příprava trestná podle trestní sazby stanovené na zvlášť závažný zločin, k němuž směřovala, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného.
19. K uvedené problematice je nejprve zapotřebí (alespoň ve stručnosti a jen v obecné rovině) uvést, že výrobou omamné látky, psychotropní látky, prekursoru, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku a jedu se v tomto kontextu míní jakýkoliv proces, jenž vede k získání takové látky, takového přípravku nebo takového jedu. Součástí takového procesu výroby je i čištění daných látek a přeměna jedné takové látky na jinou takovou látku, stejně jako kroky vedoucí k zvýšení její účinnosti. Fakticky zpravidla jde o chemickou výrobu z určitých výchozích chemických látek, přírodních surovin nebo lékařských přípravků. Vyrobit takto lze i jednotlivou dávku takové látky. Nemusí tedy jít o její výrobu způsobem blížícím se řemeslné nebo dokonce průmyslové výrobě.
20. Ve výrobě omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů je konzumováno i použití předmětů a prostředků vytvořených k jejich výrobě, a proto je namístě takovou jejich výrobu s použitím daných předmětů kvalifikovat pouze jako trestný čin podle §283 tr. zákoníku, nikoliv též jako trestný čin podle §286 tr. zákoníku (srov. přiměřeně č. 29/1982 Sb. rozh. tr.).
21. Opatření, vyrobení a přechovávání předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky anebo jedu je samo o sobě trestným činem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku, který je ve vztahu k trestnému činu podle §283 tr. zákoníku subsidiární. Pokud si tedy pachatel opatří takový předmět v úmyslu uvedené látky vyrábět, má přednost použití primárního ustanovení o přípravě k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 k §283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku. Protože příprava k trestnému činu je úmyslné jednání a je trestná jen u zvlášť závažných zločinů, musí se v takovém případě tento úmysl vztahovat i k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby tohoto trestného činu (č. 19/2004 Sb. rozh. tr.). Když tomu tak není, posoudí se spáchaný čin jako dokonaný trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku.
22. K trestní odpovědnosti za trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku postačí samotné vyrobení, opatření nebo přechovávání daných předmětů, aniž by muselo dojít k důsledkům z toho hrozícím, tedy k vlastní výrobě omamných nebo psychotropních látek, přípravků obsahujících tyto látky, a jedů, případně k poškození nějakého subjektu, resp., k přípravnému jednání nebo k pokusu. Skutková podstata trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky, a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku má tedy povahu ohrožovacího deliktu, a ten je dokonán už ve chvíli, kdy si pachatel úmyslně vyrobí, opatří nebo přechovává dané předměty.
23. Současně jde v tomto případě svou povahou o jednání blízké přípravnému jednání (srov. §20 odst. 1 tr. zákoníku), a to přípravnému jednání směřujícímu k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek, přípravků je obsahujících nebo jedů ve smyslu §283 tr. zákoníku, neboť v něm jde o výrobu a jiné nakládání s prostředky určenými k jejich výrobě. Na rozdíl od přípravy k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku postačí k trestní odpovědnosti za trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku, aby pachatel vyrobil, opatřil nebo přechovával předměty toliko obecně určené k výrobě omamných a psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, bez vztahu k určitému konkrétnímu individuálně určenému trestnému činu. Odlišnost tohoto trestného činu – tedy trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu – od přípravy k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy tedy spočívá v tom, že příprava musí směřovat k individuálně určenému trestnému činu, tzn. ke konkrétnímu činu naplňujícímu znaky trestného činu podle §283 tr. zákoníku, zatímco předpokladem trestní odpovědnosti za trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu to není. Příprava k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy však je trestná, pouze pokud směřuje k naplnění některé zvlášť přitěžující okolnosti uvedené v §283 odst. 2 nebo 3 anebo 4 tr. zákoníku, a tedy k spáchání zvlášť závažného zločinu (srov. §20 odst. 1). Pokud k tomu pachatel disponující danými prostředky směřuje, dopustí se přípravy k některému z těchto zvlášť závažných zločinů, tedy jednání výrazně přísněji postižitelného než trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku. Naproti tomu, jestliže tomu tak není, je pachatel postižitelný jen za dokonaný trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 (srov. Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol., Trestní zákoník, Komentář II. díl, 1. vydání, Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015 s. 2302 – 2303, 2362 – 2363).
24. Ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Kladně (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení), s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, se obviněný dopustil výše popsaného protiprávního jednání v podstatě tím, že dne 2. 10. 2015, v době kolem 01.20 hodin, v garáži ve S ul. ve S., okres K., připravil za účelem výroby pervitinu z léků Cirrus, obsahujících efedrin a pseudoefedrin, nádoby a chemikálie, které byly určeny k výrobě této drogy, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně dne 18. 11. 2014, sp. zn. 5 T 86/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 9 To 302/2015, který nabyl právní moci dnem 15. 7. 2015, odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, který v současné době vykonává.
25 . V návaznosti na shora stručně rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud k námitce obviněného, jíž zpochybňuje správnost právního posouzení jeho jednání, konstatuje, že za situace, kdy ze skutkových zjištění vyplynulo, že pokud obviněný, který se společně se svědkem V. K. dne 2. 10. 2015, kolem 01.20 hodin (tedy v konkrétní době), nacházel v garáži č. 241 ve S. ul. ve S., okres K. (tedy na konkrétním místě), připravoval výrobu drogy pervitin tím, že shromáždil předměty a nástroje pro tuto výrobu jednoznačně určené, na nichž byly zjištěny i stopy po drogách, a s nimiž v předmětné garáži společně s V. K. manipuloval, o čemž svědčí nejen vyloupané tablety léčiva Cirrus i prázdné blistry od těchto léků, ale i zápach chemikálií pro výrobu předmětné drogy charakteristický, nepochybně jeho jednání směřovalo již ke konkrétnímu jednání spočívajícímu ve výrobě pervitinu, k níž nedošlo toliko díky zásahu policistů. Úmyslně tedy vytvářel podmínky tím, že opatřil prostředky nebo nástroje pro spáchání tohoto zvlášť závažného zločinu, když byl za takový čin v posledních třech létech odsouzen. Jeho jednání zůstalo pouze ve stadiu přípravy ke zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za použití §283 odst. 5 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy nemohl přiznat důvodnost námitce, jíž se obviněný domáhá odlišného právního posouzení jeho jednání jako přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, neboť u tohoto přečinu k trestní odpovědnosti postačí výroba, opatření nebo přechovávání předmětů toliko obecně určených k výrobě omamných a psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, bez vztahu k určitému konkrétnímu individuálně určenému trestnému činu.
26. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze konstatovat, že konkrétní skutková zjištění byla učiněna na základě provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání trestné činnosti popírá, je z této spolehlivě usvědčován zejména svědeckými výpověďmi na místě zasahujících policistů – nprap. Milana Cimrmana, por. Ladislava Bernáška a nprap. Davida Šulíka, jakož i svědka B. S., o jejichž věrohodnosti nejsou důvody k pochybnostem. Jak přítomní policisté potvrdili, obviněný se společně se svědkem V. K. nacházeli dne 2. 10. 2015 v nočních hodinách, kolem 01.20 hodin, v garáži obviněného ve S. ul. ve S., okres K., přičemž na jejich zabouchání a výzvu k otevření bylo reagováno až po několika minutách, kdy předtím byly z garáže slyšet hlasy a zvuky nasvědčující úklidu. Po otevření garáže podle přítomných policistů sice nebylo zjištěno, že by zde probíhala výroba pervitinu, nicméně zde byl cítit zápach chemikálií, charakteristický pro výrobu předmětné omamné látky. Soudy též logicky zdůvodnily, proč shledaly nevěrohodnými další ve věci slyšené svědky V. K. a K. J., když v podrobnostech uvedly i důvody, proč neuvěřily jejich rozporným výpovědím, stejně jako obhajobě obviněného. Návaznost a celistvost důkazní situace ke skutkovým zjištěním dotváří i Policií České republiky zajištěné předměty při prohlídce předmětné garáže ve S. ul., ve S., okres K., jejímž vlastníkem, jak vyplývá z vyžádaných informací o pozemku na č. l. 63 – 64 tr. spisu, byl zjištěn obviněný. Z protokolu o prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 2. 10. 2015, jakož i z provedené fotodokumentace je zjevné, že se na místě nacházely prázdné i plné blistry od léku Cirrus, obsahující efedrin a pseudoefedrin, nádoby s toluenem, s kyselinou orthofosforečnou, hydroxidem sodným, jódem, červeným fosforem, tedy chemikáliemi užívanými k výrobě metamfetaminu. Také se zde nacházela trojhrdlá skleněná baňka, miska z varného skla, plastová nálevka, digitální váhy, plynový vařič a další předměty, které byly podrobeny odbornému zkoumání. Odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví chemie bylo prokázáno, že na zajištěných předmětech se nachází stopy jódu, metamfetaminu, hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové, efedrinu, pseudoefedrinu, benzylmetylketonu a akridinu, přičemž z jednoho blistru léku Cirrus po 14 tabletách lze vyrobit 1,547 g metamfetaminu. Tato zjištění korespondují s výpovědí nprap. Davida Šulíka, který byl na místo přivolán jako kriminalistický technik, a který potvrdil, že téměř všechny věci zajištěné při ohledání místa činu lze použít k výrobě pervitinu či jiných drog. Poukázat lze i na závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie, z nichž je zjevné, že na části zajištěných předmětů byly zajištěny daktyloskopické stopy V. K., svědčící o tom, že s těmito manipuloval. Bez povšimnutí nelze ponechat ani skutečnost, že obviněný byl za drogovou trestnou činnost v minulosti opakovaně pravomocně odsouzen. Jak se podává z opisu z evidence Rejstříku trestů, obviněný byl mj. odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 1 T 107/2007, pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. č. 140/1961 Sb. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, a výše již citovaným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 5 T 86/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 9 To 302/2015, mj. za spáchání pokračujícího zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, který v současné době vykonává.
27. Pro úplnost lze dodat, že v kontextu s těmito závěry se oba ve věci činné soudy zabývaly i důvodností námitek obviněného stran tvrzení, že věci určené k výrobě pervitinu mu nepatřily, že o jejich uložení v garáži, do níž měly přístup i další osoby, nevěděl, a tyto k výrobě pervitinu neužíval. Je třeba předeslat, že podstatou jednání obviněného bylo, že s těmito předměty manipuloval za účelem výroby psychotropních látek, na jeho trestní odpovědnost tak skutečnost, zda byl či nebyl vlastníkem uvedených předmětů nemá podstatný vliv, neboť jejich vlastnictví není zákonným znakem skutkové podstaty trestných činů ani podle §283 tr. zákoníku ani podle §286 tr. zákoníku. Důkazy provedené v průběhu trestního řízení v tomto směru nicméně zcela zjevně svědčí o tom, že soudy obou stupňů založily svá skutková zjištění, a to především skutkový závěr o původu nalezených předmětů a nástrojů určených k výrobě pervitinu, na relevantních důkazech. Tvrdí-li tedy obviněný, že uvedené předměty určené k výrobě pervitinu nejsou jeho, že neměl vědomost o tom, co se v garáži, kam měly přístup i další osoby, nachází, a nebylo prokázáno, že byly jeho vlastnictvím a že je používal k nelegální činnosti, pak těmto jeho námitkám nelze přisvědčit. V tomto ohledu lze za výstižné označit hodnotící úvahy odvolacího soudu, pokud ve shodě se závěry soudu prvního stupně dovodil, že se nepochybně jedná o věci ve smyslu §135 tr. zákoníku náležející obviněnému, a které byly určeny ke spáchání trestné činnosti. Lze proto konstatovat, že námitky, které v tomto ohledu vznesl, vycházejí z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy. Jen pro úplnost lze poukázat na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 1 To 55/2005 (uveřejněný pod č. 48/2006 Sb. rozh. tr.), podle něhož, pojem užitý v ustanovení §55 odst. 2 tr. zák. (nyní §70 odst. 3 tr. zákoníku) – „věc náležející pachateli“ –nelze zužovat toliko na pojem vlastnictví.
28. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. Napadený rozsudek netrpí žádnou právní vadou, v níž dovolatel spatřoval nesprávné právní posouzení skutku, neboť zjištěné jednání vykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku. Správnému právnímu posouzení předmětného skutku odpovídá v rozsudečném výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Kladně, s jehož závěry se ztotožnil i Krajský soud v Praze, i tzv. právní věta. Právní námitky, které byly obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, tudíž není možné akceptovat. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
29. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který jako jediný představuje určitý průlom do výše uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů I. a II. stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Obviněný ostatně tento extrémní nesoulad ve svém dovolání ani nenamítá.
30. Je tak možno učinit závěr, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí žádnou z vytýkaných vad, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku.
32. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. W., neboť je shledal zjevně neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu