ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.885.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 885/2017-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2017 dovolání podané nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného N. D. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 14 To 425/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 174/2011 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 2 T 174/2011, byl N. D. H. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání, na jejichž základě Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 14 To 425/2012, podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to černého cestovního kufru. Bylo také rozhodnuto o zabrání věci, a to 3 470,70 g konopí.
Podle skutkových zjištění se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 16. 9. 2011 v době kolem 20:30 hodin v H. B., S. n., za pomoci neustanovené osoby naložil do zavazadlového prostoru přivolaného osobního automobilu taxislužby tov. zn. VW Passat, řidiče M. Š., černý cestovní kufr ze silonového vlákna s obsahem 4 ks vakuově zabalených pytlů sušené látky konopí zv. marihuana o celkové hmotnosti rostlinného materiálu nejméně 4 065,2 gramů, kterou pak ve vozidle jako pasažér převážel směrem na P., přitom bylo vozidlo na nájezdu dálnice D1 v km 90 v katastru obce H., okres P., téhož dne kolem 21:00 hodin kontrolováno hlídkou skupiny mobilního dohledu Celního úřadu Jihlava a kompletní zavazadlo zajištěno, odborným zkoumáním bylo následně potvrzeno celkem 3 470,70 g využitelné suché drtě konopí s celkovým obsahem 558,7 g delta-9-THC a průměrným obsahem delta-9-THC 16,1 %, přičemž účinná psychotropní látka delta 9 tetrahydrokanabinol obsažená v marihuaně je zařazena v příloze č. 5 do seznamu č. II podle Úmluvy o psychotropních látkách k zákonu č. 167/98 Sb., v platném znění a současně marihuana jako omamná látka v podobě drtě z listů konopí je zařazena podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách do seznamu č. IV, který je přílohou č. 3 téhož zákona.
Proti citovanému rozhodnutí podal nejvyšší státní zástupce dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Namítl, že krajský soud oproti rozsudku soudu prvního stupně podstatně zmírnil právní kvalifikaci jednání obviněného, neboť učinil závěr, že obviněný nespáchal tento čin ve značném rozsahu. Vycházel přitom z některých dřívějších rozhodnutí Nejvyššího soudu, která považovala za optimální poměr mezi zákonnými znaky „množství větší než malé“, „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“ vždy dvacetinásobek. Přitom judikatura Nejvyššího soudu vycházela z vymezení zákonného znaku množství většího než malého podle přílohy č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., které činí u marihuany nejméně 15 g sušiny a nejméně 1,5 g účinné psychotropní látky. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že zákonný znak většího rozsahu je naplněn při nejméně 300 g suché drtě konopí a značný rozsah při nejméně 6 000 g suché drtě konopí. Protože v daném případě využitelná suchá drť konopí vážila pouze 3 470,70 g, nebyl naplněn zákonný znak značného rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Tento závěr krajského soudu považuje dovolatel za nesprávný, vycházející z již překonané judikatury. Krajský soud uznal obviněného vinným zcela shodným skutkem, jaký byl popsán v rozsudku okresního soudu, a nezpochybnil tedy ani množství využitelné suché drtě konopí zajištěné u obviněného, ani obsah účinné psychotropní látky, kterou tato drť obsahovala. Ke změně právní kvalifikace došlo tak pouze odlišným výkladem zákonného znaku značného rozsahu. Za účelem sjednocení soudní praxe vydal velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu usnesení ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ze kterého vyplývá, že pokud jde o násobek „množství většího než malého“, od něhož je třeba odvíjet vymezení „většího rozsahu“, „značného rozsahu“ a „velkého rozsahu“ spáchání trestného činu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud považuje desetinásobek za přiměřený k vyjádření rozdílu mezi uvedenými pojmy, aby tím byla plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání činu a tím i jeho závažnost. Takový násobek zároveň umožní náležitě a s potřebnou mírou individualizace postihnout všechny obvyklé případy, které se v praxi vyskytují, aniž by na straně jedné zbytečně oslaboval trestněprávní ochranu společnosti před rozsáhlejšími trestnými činy nebo na straně druhé přepínal trestní represi u méně závažných činů. V konkrétní rovině to tedy znamená, že „větším rozsahem“ je desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ pak je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
Z tohoto rozhodnutí tedy vyplývá, že je-li u marihuany množství větší než malé podle přílohy č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb. 15 g, pak větší rozsah představuje nejméně 150 g a značný rozsah nejméně 1 500 g, což je množství, které bylo v předmětné trestní věci překročeno více nežli dvojnásobně. Pokud naplnění zákonného znaku množství většího než malého vyžaduje i splnění další podmínky, a to minimálního množství účinné psychotropní látky, což u marihuany činí dle výše zmíněného předpisu nejméně 1,5 g účinné látky, pak větší rozsah představuje nejméně 15 g účinné látky a značný rozsah nejméně 150 g účinné látky, tedy množství, které bylo v předmětné trestní věci překročeno téměř čtyřnásobně, protože odborným zkoumáním bylo následně potvrzeno celkem 3 470,70 g využitelné suché drtě konopí s celkovým obsahem 558,7 g delta-9-THC s průměrným obsahem delta-9-THC 16,1 %.
Jednání obviněného tak podle nejvyššího státního zástupce soud prvního stupně správně posoudil jako zločin podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a nedůvodná změna této právní kvalifikace krajským soudem zakládá zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Závěrem svého dovolání proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 14 To 425/2012, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces.
Argumentaci dovolatele lze v zásadě dát za pravdu, přesto se s ní však Nejvyšší soud zcela neztotožnil, a to z následujících důvodů. Od vydání napadených rozhodnutí i podání nyní projednávaného dovolání (květen 2013) uběhla poměrně dlouhá doba. Dovolání bylo přitom Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí až nyní a ze spisového materiálu vyplývá, že důvodem byla snaha soudu prvního stupně doručit obviněnému opis rozsudku soudu druhého stupně do Vietnamu, kde by se měl nyní nacházet. Jeho pobyt se však dožádaným orgánům nepodařilo zjistit a po přibližně čtyřech letech bylo dne 5. 5. 2017 z důvodu doručování rozhodnuto o stíhání obviněného jako uprchlého.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí soudu druhého stupně. Představuje tedy určitou výjimku, mimořádnou možnost změnit rozhodnutí, které už nabylo právní moci, a to z důvodu těch nejzávažnějších vad, které zákonodárce výslovně vymezil. Z důvodu právní jistoty je žádoucí, aby pravomocná soudní rozhodnutí nebyla dále měněna. S tímto principem je však nyní projednávané dovolání v rozporu, ačkoli zcela bez zavinění dovolatele. Nad to je situace o to komplikovanější, že obviněný by byl v případě zrušení napadeného rozhodnutí zřejmě stíhán jako uprchlý, což sebou nese možnost v případě jeho dodatečného zadržení požadovat opakování soudního procesu. Obviněnému byl přitom i soudem prvního stupně, který podle dovolatele kvalifikoval spáchaný skutek správně, uložen pouze trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Celá situace se tak jeví být v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.
V neposlední řadě pak je třeba poukázat na skutečnost, že odvolací soud rozhodoval na základě judikatury, která pro něj byla v daný moment dostupná a aktuální. Dovolatelem citované rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 totiž bylo vydáno dne 27. 2. 2013, tedy pouhé dva týdny před rozhodnutím odvolacího soudu, publikováno ve sbírce soudních rozhodnutí však bylo až dne 5. 9. 2013 (pod. č. 44/2013 v šestém čísle ročníku LXV). Pro odvolací soud tak v době jeho rozhodnutí nebylo dostupné. Předchozí judikaturu, kterou odvolací soud aplikoval, přitom nelze považovat za vysloveně nesprávnou, neboť také ona vychází z násobků tzv. množství většího než malého dané drogy, ačkoli se následně větší část soudců Nejvyššího soudu shodla na jiných poměrech, než uvádělo dřívější rozhodnutí.
Z těchto důvodů se tedy Nejvyšší soud s dovoláním nejvyššího státního zástupce neztotožnil a odmítl je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu