ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5648.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5648/2017-418
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce M. F. , zastoupeného Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlážděná č. 1586/4, proti žalované Vitabalans CZ, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Na Sádce č. 446/2, IČO 262 92 505, zastoupené Mgr. Ing. Miladou Kürtösiovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 745/24, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 91/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2017 č. j. 23 Co 173/2017-393, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.5.2017 č. j. 23 Co 173/2017-393 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ve vztahu k závěru soudů, že videonahrávka projevu jednatele žalované na schůzi dne 20.2.2014 nenaplňuje ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. druhou podmínku povolení obnovy řízení, a to způsobilost přivodit pro žalovanou příznivější rozhodnutí ve věci, srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.9.2008 sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2011 sp. zn. 21 Cdo 1920/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2012 sp. zn. 21 Cdo 2001/2012] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (nesouhlasí-li se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, že videonahrávkou byl prokázán jen důvod, který vedl žalovanou k předstírání organizační změny, a že samotné rozhodnutí soudu o neplatnosti výpovědi žalobce podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce nebylo založeno na obsahu videonahrávky, neboť videonahrávka nebyla jediným důkazem, na základě něhož bylo v původním řízení rozhodnuto a ostatní důkazy by i samy o sobě byly dostatečnou oporou pro správnost původního rozhodnutí), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu