ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5929.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 5929/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně A. M. , zastoupené Mgr. Ľubošem Godinou, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída č. 2802/16, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Dubicko se sídlem v Dubicku, Družstevní č. 5, IČO 00150096, zastoupenému Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem v Zábřehu, náměstí Osvobození č. 255/28, o nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 14 C 34/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. března 2016 č. j. 16 Co 17/2016-820, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. března 2016 č. j. 16 Co 17/2016-820 a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. prosince 2015 č. j. 14 C 34/2006-804 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 6. 2005 u Okresního soudu v Šumperku jednak domáhala náhrady ušlého výdělku a naturálních požitků, na které jí měl vzniknout nárok poté, co byla Okresním soudem v Šumperku rozsudkem ze dne 22. 7. 2004 č. j. 14 C 13/96-386 (potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2005 č. j. 16 Co 26/2005-424) určena neplatnost její výpovědi z pracovního poměru ze dne 26. 1. 1996 a dále se rovněž domáhala určení neplatnosti výpovědi ze dne 30. 5. 2005 (z téhož pracovního poměru); usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 9. 2006 č. j. 14 C 27/2005-34 byla věc náhrady ušlého výdělku a naturálních požitků vyloučena k samostatnému projednání.
Žalobkyně podáním ze dne 5. 8. 2011 navrhla, aby na místo žalovaného vstoupila do řízení Dubická zemědělská a.s., IČO 25833774, na niž přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů. Jelikož žalovaný se záměnou nesouhlasil, Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 2. 1. 2012 č. j. 14 C 34/2006-428 návrh žalobkyně na záměnu účastníků zamítl.
Žalobkyně podáním ze dne 8. 12. 2012 navrhla, aby byl na straně žalované dále uveden jako druhý žalovaný Dubická zemědělská a.s., který je od 1. 1. 2001 právním nástupcem žalovaného, a proto je podle žalobkyně tento subjekt společně a nerozdílně s žalovaným zavázán k úhradě nároků z jejího neplatného rozvázání pracovního poměru (nároky vzniklé do 31. 12. 2000 uplatňovala žalobkyně nadále po prvním žalovaném).
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 4. 12. 2015 č. j. 14 C 34/2006-804 připustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila Dubická zemědělská a.s., IČO 25833774, se sídlem Družstevní 5, Dubicko, neboť došel k závěru, že k tomu byly splněny podmínky ustanovení §92 odst. 1 občanského soudního řádu.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 3. 2016 č. j. 16 Co 17/2016-820 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. K námitce žalovaného o tom, že žalobkyně učinila návrh na přistoupení účastníka prostřednictvím advokátky Mgr. Jany Zwyrtek Hamplové, která ji však v době podání návrhu již nezastupovala, odvolací soud uvedl, že toto tvrzení neodpovídá skutečnosti, neboť advokátka Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová byla zproštěna povinnosti zastupovat žalobkyni až „rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2013“. Odvolací soud dále poukázal na to, že o návrhu žalobkyně na záměnu účastníků rozhodl Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 2. 1. 2012 č. j. 14 C 34/2006-428, a proto byl v posuzovaném případě řádně podán návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení, kterému jak soud prvního stupně, tak odvolací soud vyhověl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž předně poukázal na to, že žalobkyně v podání ze dne 2. 7. 2012 jednoznačně sdělila, že ji advokátka Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová již nezastupuje, a proto mohla za žalobkyni advokátka do zrušení jejího ustanovení činit jen neodkladné procesní úkony, mezi něž návrh na přistoupení účastníka nepatří. Dovolatel dále namítal, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů došlo ke dni 1. 1. 2001, a proto podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006 sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005 sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, uveřejněné pod č. 47 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006) nemohlo být kladně rozhodnuto o přistoupení účastníka, neboť žalovaný již v době podání žaloby nebyl pasivně věcně legitimován, což vyplývá rovněž z toho, že žalobkyně v procesních návrzích přede dnem 30. 6. 2005 (před podáním žaloby) uváděla, že „je od 1. 1. 2001 akcionářkou Dubické zemědělské a.s. s pracovištěm na farmě v B. a že práva a povinnosti, veškerý majetek a aktiva přešly na Dubickou zemědělskou a.s.“. Z uvedeného je podle dovolatele zřejmé, že žalobkyně se svým návrhem na přistoupení Dubické zemědělské a.s. snažila obejít institut záměny účastníka, když institut přistoupení účastníka slouží k tomu, aby se žalobce mohl svého nároku domáhat jak na původním žalovaném, tak na novém žalovaném, avšak v posuzovaném případě mohl být žalovaný jen jeden subjekt (Dubická zemědělská a.s.). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil jak usnesení soudu prvního stupně, tak usnesení odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně k dovolání uvedla, že žalovaný není aktivně věcně legitimován k podání dovolání, neboť rozhodnutím soudu prvního stupně může být dotčena jen Dubická zemědělská a.s., která by jako jediná mohla dovolání podat. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu (mimo jiné) určující vyřešení právní otázky, zda soud připustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení, jestliže je zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl pasivně věcně legitimován. Vzhledem k tomu, že při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalovaného je proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat – vzhledem k tomu, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z žalovaného na Dubická zemědělská a.s. došlo ke dni 1. 1. 2001 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 5. 2001 (dále jen „zák. práce“).
Podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Podle ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. může soud na návrh žalobce se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Podle ustanovení §249 odst. 2 zák. práce dochází-li k převodu zaměstnavatele nebo části zaměstnavatele nebo k převodu úkolů nebo činnosti zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele. Za úkoly nebo činnost zaměstnavatele se pro tyto účely považují zejména úkoly související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobná činnost podle zvláštních právních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Za přejímajícího zaměstnavatele se bez ohledu na právní důvod převodu a na to, zda dochází k převodu vlastnických práv, považuje právnická nebo fyzická osoba, která je způsobilá jako zaměstnavatel (§8 a 8a) pokračovat v plnění úkolů nebo činností dosavadního zaměstnavatele nebo v činnosti obdobného druhu.
Podle ustanovení §249 odst. 3 zák. práce práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
Žalobce má - jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (a o takové řízení se jedná i v posuzovaném případě) - procesní právo navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Návrhu na přistoupení dalšího žalobce do řízení může soud vyhovět jen tehdy, vysloví-li s tím „další“ žalobce souhlas; souhlas žalovaného a toho, kdo má přistoupit na jeho stranu, se nevyžaduje.
Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Přistoupení dalšího účastníka řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce), se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému, nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005 sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, uveřejněné pod č. 47 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006 sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).
V posuzovaném případě žalobkyně podala žalobu dne 30. 6. 2005 proti Zemědělskému družstvu Dubicko a podáním ze dne 8. 12. 2012 navrhla, aby byl na straně žalované dále uveden jako druhý žalovaný Dubická zemědělská a.s. Žalované Zemědělské družstvo Dubicko ve vyjádření k žalobě ze dne 20. 10. 2006 uvedlo, že v roce 2000 u něj došlo k organizačním změnám spočívajícím ve zrušení zemědělské výroby (a zrušení pracovních míst s ní souvisejících). K podání ze dne 11. 5. 2009 žalované Zemědělské družstvo Dubicko předložilo zápis č. 4 z jednání jeho představenstva ze dne 6. 4. 2000, prohlášení žalovaného jako vkladatele do základního jmění Dubické zemědělské a.s. ze dne 18. 5. 2000, zápis č. 13 z jednání jeho představenstva ze dne 20. 12. 2000, a dohodu o vypořádání nároků oprávněné osoby (mezi žalovaným a Dubickou zemědělskou a.s.) ze dne 3. 1. 2001, z nichž jednoznačně vyplývá, že ke dni 31. 12. 2000 došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného a z tohoto důvodu také k ukončení pracovního poměru zaměstnanců žalovaného dohodou (s žalobkyní nemohl být v té době rozvázán pracovní poměr, protože se vedlo řízení o neplatnost její výpovědi), a že nemovité věci tvořící farmu B. byly jako nepeněžitý vklad vloženy žalovaným do základního jmění Dubické zemědělské a.s. (na základě prohlášení vkladatele ze dne 18. 5. 2000). Žalobkyně v podání ze dne 21. 8. 2009 poukázala na to, že „všechna její zaměstnanecká práva přešla na Dubickou zemědělskou a.s.“. Z protokolu o jednání ze dne 26. 7. 2011 vyplývá, že soud prvního stupně sdělil účastníkům, že na základě dosavadního dokazování posuzuje věc tak, že došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů žalobkyně na Dubickou zemědělskou a.s. Přechod práv a povinností z žalovaného Zemědělského družstva Dubicko na Dubickou zemědělskou a.s. vyplývá také z obchodního rejstříku, neboť v roce 2001 byly u Dubické zemědělské a.s. zapsány nové předměty podnikání, které do té doby vykonávalo Zemědělské družstvo Dubicko (a které u něj byly vymazány v roce 2003).
Z výše uvedených skutečností podle dovolacího soudu jednoznačně vyplývá, že v posuzovaném případě nejpozději ke dni 31. 12. 2000, v němž došlo k ukončení hospodářské činnosti žalovaného, přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů ze Zemědělského družstva Dubicko na Dubickou zemědělskou a.s., a proto žalobkyně byla poté, co Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 22. 7. 2004 č. j. 14 C 13/96-386 (potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2005 č. j. 16 Co 26/2005-424) určil neplatnost její výpovědi z pracovního poměru ze dne 26. 1. 1996, nadále zaměstnaná u Dubické zemědělské a.s., na níž měla žalobou podanou dne 30. 6. 2005 uplatňovat všechny nároky plynoucí z jejího pracovního poměru, a to včetně nároků vzniklých před přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů (srov. §249 odst. 2 zák. práce). Jestliže tedy žalobkyně podáním ze dne 8. 12. 2012 navrhla přistoupení Dubické zemědělské a.s. na straně žalované, obcházela tím institut záměny účastníka, neboť – jak vyplývá z výše uvedených skutečností - při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení bylo zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalované Zemědělské družstvo Dubicko již v době zahájení řízení nebylo pasivně věcně legitimováno, a proto nebyly splněny podmínky k tomu, aby soud prvního stupně (a odvolací soud) připustil přistoupení Dubické zemědělské a.s. na stranu žalovanou.
Dovolací soud se neztotožnil s námitkou dovolatele o tom, že návrh na přistoupení účastníka podala žalobkyně dne 13. 12. 2012 prostřednictvím advokátky, která ji již nezastupovala, neboť žalobkyně v podání ze dne 2. 7. 2012 uvedla, že dosud neobdržela rozhodnutí o zrušení jejího zastupování advokátkou Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, a že tato advokátka ji nezastupuje. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že zastupování na základě rozhodnutí soudu nemůže účastník ukončit „výpovědí plné moci“, ale může být ukončeno pouze rozhodnutím soudu, přičemž pro závěr o trvání zastoupení není významné, zda účastník řízení s ustanoveným zástupcem spolupracuje (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2013 sp. zn. 26 Cdo 2646/2012). Jelikož advokátka Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová byla žalobkyni jako zástupce ustanovena usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. 3. 2012 č. j. 14 C 34/2006-472 a povinnosti zastupovat žalobkyni byla zproštěna až usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2013 č. j. 16 Co 146/2013-691, její zastupování žalobkyně v době podání návrhu na přistoupení účastníka (dne 13. 12. 2012) trvalo.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud je zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Šumperku) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2017
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu