ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.1709.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 1709/2017
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně BARC spol. s r. o., se sídlem v Kněževsi, Pražská 335, PSČ 270 01, identifikační číslo osoby 25 14 46 26, proti žalovanému A. P., zastoupenému JUDr. Michalem Špirkem, advokátem, se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, PSČ 269 01, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 227/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2011, č. j. 16 Co 164/2011-80, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2011, č. j. 16 Co 164/2011-80, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 31. května 2011, č. j. 16 Co 164/2011-80, potvrdil rozsudek ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 31 C 227/2009-56, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zrušil rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., dne 10. září 2009, pod sp. zn. Rc 101/2009-06, jímž (rozhodce) uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku 100.000,- Kč s příslušenstvím.
Odvolací soud, poté, kdy dospěl k závěru, že řízení o zrušení rozhodčího nálezu „se k právům a povinnostem týkajícím se majetkové podstaty“ úpadkyně (rozuměj žalobkyně) přímo nevztahuje, pročež se prohlášením konkursu na majetek žalobkyně nepřerušuje, shledal správným právní posouzení věci soudem prvního stupně ohledně absolutní neplatnosti rozhodčí smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a namítaje, že odvolací soud nesprávně (posuzováno z hlediska možnosti pokračovat v odvolacím řízení) vyhodnotil důsledky toho, že Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. února 2011, č. j. KSPH 39 INS 13617/2010-A-27, zjistil úpadek žalobkyně a na její majetek prohlásil konkurs; potud nerespektoval ustanovení §263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Dále dovolatel zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu co do (ne)platnosti rozhodčí smlouvy vzhledem ke sjednanému způsobu výběru rozhodce a s poukazem na (v dovolání specifikovanou) judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož je rozhodčí smlouva uzavřená mezi účastníky platná.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. listopadu 2012, č. j. 29 Cdo 4437/2011-93 – odkazuje na ustanovení §263 a §265 insolvenčního zákona – vyrozuměl účastníky řízení o tom, že Krajský soud v Praze výše označeným usnesením, uveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 24. února 2011, zjistil úpadek žalobkyně a na její majetek prohlásil konkurs, v důsledku čehož bylo řízení v dané věci přerušeno. Současně je poučil, že v řízení bude pokračováno, jen jestliže o tom rozhodne na návrh insolvenčního správce žalobkyně nebo na návrh žalovaného soud, který prohlásil konkurs na majetek žalobkyně; jinak zůstane řízení přerušeno až do skončení insolvenčního řízení. Dále vyzval insolvenčního správce žalobkyně (První konkursní v. o. s.) a žalovaného, aby mu ve stanovené lhůtě sdělili, zda a kdy u soudu, který prohlásil konkurs na majetek žalobkyně, podali návrh na vydání rozhodnutí o pokračování dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. prosince 2012, č. j. KSPH 39 INS 13617/2010-B-66, zamítl návrh žalovaného (A. P.) na pokračování v řízení a usnesením ze dne 30. ledna 2017, č. j. KSPH 39 INS 13617/2010-B-92, které nabylo právní moci dne 17. února 2017, zrušil konkurs na majetek žalobkyně po splnění rozvrhového usnesení [§308 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona].
Vzhledem k zániku účinků prohlášení konkursu (§312 věta první insolvenčního zákona) Nejvyšší soud pokračoval v dovolacím řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to k řešení otázky dovolatelem otevřené, týkající se výkladu ustanovení §263 insolvenčního zákona (ve znění účinném k datu vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu) a je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §263 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném v době prohlášení konkursu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, prohlášením konkursu se přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem (odstavec 1). Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu (odstavec 2). Přerušení řízení působí na účastníky řízení, kteří v řízení vystupují na téže straně jako dlužník, jen jde-li o nerozlučné společenství nebo o vedlejší účastenství (odstavec 3). Jakmile se soud, správní orgán nebo jiný orgán příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, za jakých podmínek lze v řízení pokračovat. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu (odstavec 4).
Dle ustanovení §265 insolvenčního zákona v přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu věřitelé uplatňovali proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, lze pokračovat, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty, s výjimkou sporů o vyloučení majetku z ní, nebo jde-li o řízení o nárocích s právem na uspokojení ze zajištění anebo o řízení o pohledávkách za majetkovou podstatou nebo o pohledávkách postavených jim na roveň (odstavec 1). Nejde-li o případy uvedené v odstavci 1, lze pokračovat v řízeních o nárocích, které je nutné přihlásit, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, jen rozhodl-li o tom na návrh oprávněné osoby insolvenční soud. Proti rozhodnutí o tomto návrhu není odvolání přípustné. Rozhodnutí se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a navrhovateli (odstavec 2). Rozhodnutí o pokračování v řízení podle odstavce 2 může insolvenční soud vydat, jen může-li pokračování v řízení vést k vyjasnění sporných otázek vyvolaných insolvenčním řízením nebo k ukončení dlužníkových sporů způsobem, který nezatěžuje majetkovou podstatu. Tímto rozhodnutím se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka; v řízení však lze pokračovat až po přezkumném jednání (odstavec 3).
Nejvyšší soud již ve shora zmíněném usnesení ze dne 13. listopadu 2012 dospěl k závěru, podle něhož:
„V poměrech dané věci není pochyb o tom, že se žalobkyně po žalovaném domáhá zrušení rozhodčího nálezu, jímž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 100.000,- Kč s příslušenstvím, tj. spor se týká pohledávky, která má být uspokojena z majetkové podstaty žalobkyně. Řízení tak je z důvodu prohlášení konkursu na majetek žalobkyně přerušeno (§263 odst. 1 insolvenčního zákona). Vzhledem k tomu, že nejde o spor o rozsah majetkové podstaty, o nárok s právem na uspokojení ze zajištění, ani o pohledávku za majetkovou podstatou nebo pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, může být v dovolacím řízení pokračováno, jen jestliže o tom rozhodl na návrh oprávněné osoby insolvenční soud; jinak bude řízení přerušeno až do skončení konkursního řízení (§265 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona). Z hlediska předpokladů, za nichž lze v řízení pokračovat, je pak rozhodující procesní postavení účastníků v rozhodčím řízení, když žaloba o zrušení rozhodčího nálezu je (jen) opravným prostředkem svého druhu proti rozhodnutí rozhodce (rozhodčího soudu). Oprávněnou osobou se přitom v dané věci rozumí insolvenční správce žalobkyně a žalovaný. Rozhodnutím o pokračování v řízení se insolvenční správce stane účastníkem řízení místo žalobkyně (§265 odst. 3 insolvenčního zákona) [k tomu srov. např. v judikatuře Nejvyššího soudu důvody rozsudku ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1130/2011, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2012, pod číslem 87, jakož i důvody usnesení ze dne 19. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1002/2010]“.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není ve výkladu ustanovení §263 a §265 insolvenčního zákona správné, v důsledku čehož odvolací soud pokračoval v odvolacím řízení a ve věci rozhodl, ačkoli mu to zmíněná ustanovení insolvenčního zákona (v rozhodné době) nedovolovala, Nejvyšší soud, aniž se zabýval dalšími argumenty dovolatele, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2017
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu