ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.1929.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 1929/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská 964/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 44 84 89 43, zastoupené Mgr. Martinem Štuksou, advokátem, se sídlem v Praze, Kaplická 1037/12, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) J. Č. a 2) Ing. V. V. , oběma zastoupeným Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem, se sídlem v Praze, Jandova 208/8, PSČ 190 00, o zaplacení směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 497/2011, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2017, č. j. 5 Cmo 49/2017-337, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. května 2016, č. j. 23 Cm 497/2011-235, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 4.328.118,- Kč s 6% úrokem z částky 5.149.518,47 Kč od 21. ledna 2010 do 5. srpna 2010, z částky 5.149.500,47 Kč od 6. srpna 2010 do 28. prosince 2010, z částky 5.143.628,46 Kč od 29. prosince 2010 do 11. srpna 2011 a z částky 4.328.118,- Kč od 12. srpna 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 17.165,- Kč a náklady řízení 494.680,40 Kč.
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání a následně požádali o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. ledna 2017, č. j. 23 Cm 497/2011-305, zamítl návrhy obou žalovaných na osvobození od soudních poplatků (za odvolání). Přitom uzavřel, že první žalovaný „jednak nevyjevil soudu zcela svou majetkovou situaci, jednak je osobou v produktivním věku, které v obživě nebrání špatný zdravotní stav a je tedy schopna si částku potřebnou na zaplacení soudního poplatku obstarat“; druhý žalovaný přes výzvu soudu „nedoložil své majetkové poměry.“
K odvolání obou žalovaných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. února 2017, č. j. 5 Cmo 49/2017-337, potvrdil usnesení soudu prvního stupně jakožto věcně správné.
Odvolací soud – cituje ustanovení §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, podle něhož se „na základních pochybnostech o tom, zda se podařilo odhalit skutečně materiální, nikoliv jen formálně koncipované, majetkové a příjmové poměry obou žalovaných nic podstatného nezměnilo“.
Dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení pro účely posouzení, zda jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, pak byla Nejvyšším soudem zdůrazněna také v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 a usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Srov. dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16.
Od výše citovaných závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání; potud neshledává nepřiměřenou ani úvahu odvolacího soudu, podle níž žalovaní odpovídajícím způsobem nedoložili své majetkové poměry.
Polemiku dovolatelů (podpořenou odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu) s dalšími argumenty odvolacího soudu, považuje Nejvyšší soud pro posouzení přípustnosti dovolání za nevýznamnou; k zamítnutí žádosti žalovaných o osvobození od soudních poplatků totiž postačuje závěr, podle něhož žalovaní majetkové poměry řádně nedoložili.
Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z hlediska výhrady o nesprávném obsazení soudu prvního stupně; jejím prostřednictvím totiž dovolatelé uplatňují tzv. zmatečnostní vadu řízení podle ustanovení §229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., která není způsobilým dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 269/2016, přijatého v témže řízení).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu