ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.2565.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 2565/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobce M. Z., zastoupeného Mgr. Michalem Krčmou, advokátem, se sídlem v Praze, Štupartská 599/4, PSČ 110 00, proti žalovanému T. V., zastoupenému JUDr. Václavem Mrzenou, advokátem, se sídlem v Praze, Svobodova 136/9, PSČ 128 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 173/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2017, č. j. 8 Cmo 140/2016-361, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. května 2016, č. j. 55 Cm 173/2012-351, přerušil řízení do pravomocného skončení věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 49 T 9/2014 (výrok I.) a vyzval žalobce, aby „do dvaceti dnů sdělil, zda vůbec a pokud ano kde je vedeno řízení o umoření směnky, když tato je dle informací soudu v průběhu trestního řízení zmizela z trestního spisu“ (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 1. února 2017, č. j. 8 Cmo 140/2016-361, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o přerušení řízení (první výrok), odvolání proti výroku II. tohoto usnesení odmítl (druhý výrok) a rozhodl, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti výroku usnesení odvolacího soudu o přerušení řízení (posuzováno podle obsahu dovolání) podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu