ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.3183.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 3183/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. B. , zastoupeného JUDr. Jiřím Fílou, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96, PSČ 360 06, proti žalované M. V. , zastoupené JUDr. Přemyslem Kamenářem, advokátem, se sídlem v Děčíně, Sládkova 449/22, PSČ 405 02, o zaplacení částky 20.440 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 14 C 289/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. února 2017, č. j. 11 Co 431/2016-57, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce změnil usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 28. dubna 2016, č. j. 14 C 289/2013-37, tak, že řízení se nezastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání v této věci nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zabýval se Nejvyšší soud tím, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř. (ve spojení s omezením dle §238 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení (o zaplacení částky 20.440 Kč), je sice usnesením, kterým se odvolací řízení končí, v posuzovaném případě však dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, přičemž současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení. Srov. v této souvislosti obdobně závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 16. července 2015, sp. zn. 29 Cdo 2966/2015. Shora řečenému odpovídá i přiléhavé poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako objektivně nepřípustné.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. července 2017
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu