ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.4819.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 4819/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce SERRAGHIS LOAN MANAGEMENT LTD, se sídlem Afentrikas 4, Afentrika Court, Office 2, 6018, Larnaca, Kyperská republika, registrační číslo HE 257931, zastoupeného JUDr. Janem Rudolfem, advokátem, se sídlem v Praze, Na příkopě 583/15, PSČ 110 00, proti žalované B. S. , zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, se sídlem v Praze, Wenzigova 1004/14, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 11/2014, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2015, č. j. 12 Cmo 374/2014-41, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 3. února 2015, č. j. 12 Cmo 374/2014-41, potvrdil usnesení ze dne 15. září 2014, č. j. 24 Cm 11/2014-34, jímž Městský soud v Praze odmítl jako neodůvodněné námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 14. února 2014, č. j. 24 Cm 11/2014-22, kterým Městský soud v Praze uložil žalované a F. Z., aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 40.491,97 Kč s 6% úrokem od 31. května 2011 do zaplacení, odměnu 134,97 Kč a náklady řízení.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §175 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – přitakal soudu prvního stupně v závěru, že námitky, které žalovaná podala proti směnečnému platebnímu rozkazu, neobsahují odůvodnění, když jejich jediným obsahem je sdělení, podle něhož si „úvěr vzala pro svého syna, který by ho i splatil, kdyby Union banka nezkrachovala a dlužní bianco směnky se nedostaly do rukou úvěrovým společnostem, které sídlí na Kypru a jejichž zástupci vymáhají dluh pořád dokola a nikdo s tím nic není schopen udělat.“
Současně doplnil, že námitky neobsahují žádný důkazní návrh a nebyly k nim připojeny žádné přílohy.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., namítajíc, že právní posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o výklad ustanovení §175 o. s. ř. ve vazbě na obsah námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, neodpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 1155/2014 (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 104/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jakož i v rozsudcích ze dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 2463/2009 a ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 2172/2014. Přitom akcentuje, že z námitek je zřejmé, že směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, zajišťovala závazek žalované coby spotřebitelky; proto jí náleží (bez ohledu na indosaci směnky) kauzální námitky.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání žalované, které mohlo být přípustné jen podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že v poměrech dané věci dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek (jako neodůvodněných) proti směnečnému platebnímu rozkazu, jímž soud prvního stupně rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2017, sp. zn. 29 Cdo 381/2017 a ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3619/2013.
Současně je zjevné, že spor o zaplacení směnky není sporem ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy; skutečnost, že směnka (případně) byla vystavena k zajištění pohledávky plynoucí ze spotřebitelské smlouvy, se může projevit v rozsahu kauzálních námitek, jež spotřebiteli náleží v rámci obrany proti povinnosti směnku zaplatit. K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3578/2013, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 25. března 2015, sp. zn. I. ÚS 1158/14.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, plně odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu.
V rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že:
1) Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.
2) Žalovaný nemůže − se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu − po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít − podle jeho názoru − význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení §175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet.
3) Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu (tak jako v posuzované věci) původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).
Srov. dále např. též důvody rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007 a usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněných pod čísly 101/2009 a 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1799/2006, a ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2011.
O tom, že námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu požadavku ustanovení §175 o. s. ř. (ve spojení s výše zmíněnou judikaturou) nevyhovují, nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti.
Konečně argumentace dovolatelky „postavením spotřebitelky“ (a právem bránit se proti směnečnému platebnímu rozkazu kauzálními námitkami) se zcela míjí s důvody, na nichž spočívá dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu. V poměrech dané věci totiž soudy nižších stupňů nezaložily svá rozhodnutí na závěru, podle něhož žalované nenáleží kauzální námitky, nýbrž na tom, že žalovanou uplatněné námitky nejsou (řádně) odůvodněné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2017
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu