Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2017, sp. zn. 29 Cdo 5694/2017 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.5694.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.5694.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 5694/2017-713 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce I. E. , zastoupeného Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Průchodní 377/2, PSČ 602 00, proti žalovaným 1/ J. K. , 2/ M. B. , a 3/ INTEC s. r. o. , se sídlem ve Slavičíně, Divnice 88, PSČ 763 21, identifikační číslo osoby 60912189, zastoupenému Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, o určení vlastnického práva, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4/49 Cm 2/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. dubna 2017, č. j. 10 Cmo 12/2016-658, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Rozsudkem ze dne 12. května 2016, č. j. 4/49 Cm 2/2002-563, Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“): 1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (I. E.) domáhal vůči žalovaným (1/ J. K., 2/ M. B. a 3/ INTEC s. r. o.) určení, že je vlastníkem: 1) označených nemovitých věcí nacházejících se v katastrálním území B. n. V., v katastrálním území D., v katastrálním území K., v katastrálním území L. u. S., v katastrálním území S. a v katastrálním území V., 2) autorských práv k označeným patentovým vzorům, ochranným známkám a průmyslovým vzorům, 3) označených movitých věcí, včetně zbraní a střeliva (bod I. výroku). 2/ Určil, že žalobce a první a druhý žalovaní vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 3/ Uložil žalobci zaplatit třetímu žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 16.940 Kč (bod III. výroku). [2] Krajský soud poté, co dovodil naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení ve smyslu §80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), uzavřel, že je důvod zamítnout žalobu: 1/ vůči prvnímu a druhému žalovanému proto, že žalobce ani netvrdil, že jde o vlastníky věcí a žalobu vůči nim podal jen proto, že šlo o správce konkursní podstaty, kteří věci sepsali do konkursní podstaty, popřípadě druhý žalovaný potvrdil prodej věcí; tyto skutečnosti však nezakládají pasívní věcnou legitimaci těchto žalovaných ve sporu; 2/ vůči třetímu žalovanému (jenž věci nabyl kupními smlouvami od druhého žalovaného jako správce konkursní podstaty žalobce) s přihlédnutím k závěrům obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněném pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 81/2005“) [rozsudek je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu ], jakož i (zčásti) proto, že není dána pasívní věcná legitimace třetího žalovaného ohledně části nemovitých věcí, které nevlastní, a (zčásti) proto, že zbraně a střelivo, k nimž žalobce žádá určit vlastnické právo, neexistují. [3] K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. dubna 2017, č. j. 10 Cmo 12/2016-658: 1/ Potvrdil rozsudek krajského soudu (první výrok). 2/ Určil, že žalobce a první a druhý žalovaní vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3/ Uložil žalobci zaplatit třetímu žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.776 Kč (třetí výrok). [4] Odvolací soud přitakal závěrům, pro něž žalobu vůči všem žalovaným zamítl krajský soud. [5] Proti prvnímu a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení §237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících právních otázek, „při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně anebo mají být dovolacím soudem posouzeny jinak“: 1/ Je možné postihnout konkursem majetek osoby odlišné od dlužníka? 2/ Zda je dán důvod k zamítnutí žaloby, pakliže bylo zjištěno, že v době vyhlášení rozsudku nejsou věci ve vlastnictví třetího žalovaného a bylo-li zjištěno, že některé movité věci již neexistují? [6] Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že jeho žalobě bude vyhověno. [7] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [8] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech II. a III. výroku o nákladech řízení, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a třetím žalovaným, odmítl Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. proto, že ve vztahu k těmto výrokům postrádá dovolání údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a pro uvedenou vadu nelze v dovolacím řízení v tomto rozsahu pokračovat. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). [9] Důvod odmítnout dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. pro nevymezení přípustnosti dle §241a odst. 2 o. s. ř. je dán i v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (v bodu I. výroku) ve vztahu k prvnímu a druhému žalovanému. Ve vztahu k těmto žalovaným dovolání žádnou argumentaci neobsahuje (pojí se jen s osobou třetího žalovaného) a závěry, na jejichž základě oba soudy vůči těmto žalovaným žalobu zamítly, dovolání nezpochybňuje. [10] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (v bodu I. výroku) ve vztahu ke třetímu žalovanému, Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. [11] Závěr, že konkursem lze postihnout i majetek osoby odlišné od dlužníka (srov. otázku ad 1/), plyne již z dikce §6 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007. S přihlédnutím k tomu, že konkurs na majetek dovolatele byl prohlášen 6. října 1995, tedy předtím, než bylo označené ustanovení vtěleno do zákona o konkursu a vyrovnání (což se stalo s účinností k 1. květnu 2000), budiž dodáno, že totéž bylo pro dobu před 1. květnem 2000 dovozováno výkladem [srov. bod XVII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 183 (359) ] . [12] Dovolatel předmětnou otázku ve skutečnosti nepokládá v tom smyslu, zda v konkursu vedeném na jeho majetek mohl být zpeněžen majetek třetích osob (od něj odlišných). Má totiž za to, že konkursní řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. K 282/94 nebylo řízením vedeným ohledně něj (jako fyzické osoby). V této souvislosti poukazuje dovolatel v dovolání na to, že majetek, k němuž se domáhá určení vlastnického práva, nabyl v rámci privatizace jako fyzická osoba - „I. E.“, kdežto konkurs byl prohlášen „na firmu s názvem Ing. Ivo Exel, IČ 13673483“, a dovozuje, že jde o dva různé subjekty. Ani v řešení této otázky Nejvyšší soud žádného smyslu nevidí. Zjevná nepřiléhavost této dovolací argumentace plyne již z usnesení ze dne 9. prosince 1998, č. j. 31 Cdo 175/98-799, jímž Nejvyšší soud odmítl dovolání dovolatele (coby úpadce) proti usnesení ze dne 15. července 1996, č. j. 4 Ko 298/95-377, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 1995, č. j. 28 K 282/94-187, a z usnesení ze dne 23. února 1999, sp. zn. 31 Cdo 175/98, jímž Nejvyšší soud zamítl jako neopodstatněný návrh dovolatele (úpadce), aby opravil záhlaví usnesení Nejvyššího soudu z 9. prosince 1998, jež úpadce identifikovalo takto: „I. E., podnikatel, bytem B., K.“. [13] Co do ochrany třetího žalovaného jako osoby, na kterou správce konkursní podstaty úpadce v rámci zpeněžování převedl majetek sepsaný do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce, je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými v R 81/2005. [14] Není-li důvod připustit dovolání k posouzení otázek rozebraných v odstavcích [11] až [13] , není dovolání přípustné ani ohledně dalších otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá; jejich řešení by totiž nutně neovlivnilo výsledek řízení, jestliže není důvod zkoumat otázku, která sama o sobě vedla k zamítnutí žaloby vůči třetímu žalovanému (zde otázku ochrany plynoucí z R 81/2005); srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. [15] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaných žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 21. prosince 2017 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/21/2017
Spisová značka:29 Cdo 5694/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.5694.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Konkurs
Vlastnictví
Dotčené předpisy:§6 odst. 3 ZKV
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2018-03-01