ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.799.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 799/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalovaným 1) PRAHA-HATINH spol. s r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 10, Dopravní 500/9, PSČ 104 00, identifikační číslo osoby 62 74 16 41, 2) Z. J. a 3) I. J. , zastoupené JUDr. Lukášem Francem , advokátem, se sídlem v Praze, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, o námitkách třetí žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 335/2013, o dovolání třetí žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 2016, č. j. 5 Cmo 14/2016-96, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. dubna 2016, č. j. 5 Cmo 14/2016-96, k odvolání třetí žalované potvrdil rozsudek ze dne 2. října 2014, č. j. 23 Cm 335/2013-51, jímž Městský soud v Praze ponechal vůči třetí žalované v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. prosince 2013, č. j. 23 Cm 335/2013-17, kterým uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 1.949.811,- Kč s 6% úrokem od 18. června 2013 do zaplacení, (směnečnou) odměnu ve výši 6.499,37 Kč a náklady řízení.
Odvolací soud – vycházeje z dokazování provedeného soudem prvního stupně – uzavřel, že „s ohledem na úředně ověřený podpis třetí žalovaná nepochybně podepsala prohlášení avalisty, kde prohlašuje, že spornou směnku podepsala, i když jako blankosměnku“; měl tak za prokázané, že (třetí žalovaná) podepsala i směnku. „Proto nebylo nutno provádět dokazování znaleckým posudkem, a soud prvního stupně nechyboval, když je v tomto případě nenařídil“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala třetí žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se příslušný soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které v praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, popř. jsou rozhodovány dovolacím soudem rozdílně anebo mají být dovolacím soudem posouzeny jinak“.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že „bez řádného zkoumání a dokazování a zároveň bez náležitého odůvodnění“ odmítl její námitku „o nepravosti podpisu na směnce“, včetně návrhu na prokázání jejích tvrzení (důkaz znaleckým posudkem). „V návaznosti na to byl nesprávně učiněn závěr o neunesení důkazního břemene o nepravosti podpisu třetí žalovanou“; přitom třetí žalovaná nebyla o „neunesení“ důkazního břemene náležitě poučena. Potud poukázala na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 7. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 408/2003.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání třetí žalované, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na závěru o tom, že třetí žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně (ne)pravosti podpisu na směnce, nýbrž dovodil (shodně se soudem prvního stupně), že podpis třetí žalované na směnce je jejím pravým podpisem. Jinými slovy, odvolací soud správně (v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu – srov. např. rozsudek ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, jakož i usnesení ze dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 1623/2009, rozsudek ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1294/2010, rozsudek ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4674/2010, usnesení ze dne 30. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2545/2011, usnesení ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 114/2013 a usnesení ze dne 25. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 310/2014) vyhodnotil, že důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu dlužníka (zde třetí žalované) na směnce tíží žalobkyni, a na základě hodnocení provedených důkazů uzavřel, že žalobkyně toto důkazní břemeno unesla.
Skutečnost, že odvolací soud řádně odůvodnil, proč soud prvního stupně nepochybil, když neprovedl dokazování znaleckým posudkem, je rovněž zjevná. Navíc třetí žalovaná navrhla, aby soud doplnil dokazování, až v odvolání, a to aniž jakkoli vysvětlila, proč podepsala prohlášení avalisty, ve kterém potvrdila, že (blanko)směnku podepsala.
Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. přitom nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu