Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.06.2017, sp. zn. 29 ICdo 32/2015 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.32.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.32.2015.1
KSUL 44 INS XY 44 ICm XY sp. zn. 29 ICdo 32/2015-66 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Mgr. Martina Koláře , se sídlem v Děčíně IV – Podmoklech, Na Vinici 1227/32, PSČ 405 02, jako insolvenčního správce dlužníků L. a R. P., zastoupeného Mgr. Martinou Knickou, advokátkou, se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ 405 02, proti žalovanému Českému inkasnímu kapitálu, a. s. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské nám. 808/66, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27646751, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků L. P. , narozeného XY a R. P. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2015, č. j. 44 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 44 INS XY), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 14. července 2014, č. j. 44 ICm XY, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „ insolvenční soud “) o žalobě žalobce Mgr. Martina Koláře, jako insolvenčního správce dlužníků L. a R. P., směřující proti žalovanému Českému inkasnímu kapitálu, a. s., tak, že: [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že vykonatelná pohledávka přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSUL 44 INS XY ve výši 55.758,52 Kč není po právu (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem: [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), odmítl Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí plně respektuje závěry formulované k mezím popěrného práva u vykonatelných pohledávek přiznaných pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu [§199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněném pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R XY“), k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2014, pod číslem 110, v rozsudku ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013, uveřejněném pod číslem 3/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012, uveřejněném pod číslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v rozsudku ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2012, uveřejněném pod číslem 25/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu). V typově shodných věcech , podložených typově shodnou dovolací argumentací, již Nejvyšší soud na základě shora označené judikatury podaná dovolání odmítl ( usnesením ze dne 25. února 2015, sen. zn. 29 ICdo 32/2014, usnesením ze dne 31. května 2016, sen. zn. 29 ICdo 29/2014, usnesením ze dne 30. června 2016, sen. zn. 29 ICdo 40/2014, usnesením ze dne 30. června 2016, sen. zn. 29 ICdo 43/2014 a usnesením ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 ICdo 16/2015), maje soudní praxi v dotčených souvislostech za již ustálenou. K tomu lze dále dodat, že v posledku se k této otázce vyslovil obdobně Ústavní soud. Ten v důvodech usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. IV. ÚS 1456/15 ( dostupného na webových stránkách Ústavního soudu) konstatoval, že ústřední námitkou stěžovatele je tvrzení, podle něhož obecné soudy neměly připustit v rámci insolvenčního řízení uplatnění úroků z prodlení, přiznaných rozhodnutím soudu, nad rámec tzv. zákonných úroků. K tomu je třeba uvést (pokračoval Ústavní soud), že insolvenční řízení má svá specifika a má-li být efektivním, nelze v jeho rámci přezkoumávat pravomocná soudní rozhodnutí. Právní řád na možnost přezkumu pravomocných rozhodnutí pamatuje prostřednictvím tzv. mimořádných opravných prostředků, nicméně jejich využití je vždy v dispozici účastníka řízení. Podle náhledu Ústavního soudu má každé soudní řízení svůj smysl a význam, který nelze ztrácet ze zřetele tím, že by výrok jednoho pravomocného rozsudku bylo lze zpochybnit v procesně nesouvisejícím soudním řízení. Nejvyšší soud tedy pro poměry dané věci uzavírá, že v důsledku (shora označených) rozhodnutí vydaných zčásti před a zčásti po podání dovolání v této věci má soudní praxi v otázkách předestíraných mu dovolatelem za definitivně ustálenou a potřebu korigovat odtud vzešlé závěry (z nichž vyšel i odvolací soud) na podkladě podaného dovolání neshledává. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §202 odst. 1 insolvenčního zákona, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlašovaných pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. června 2017 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/29/2017
Senátní značka:29 ICdo 32/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.32.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Incidenční spory
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§199 odst. 2 IZ.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:08/22/2017
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12