Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.06.2017, sp. zn. 29 NSCR 101/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.101.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.101.2017.1
KSBR 27 INS XY sp. zn. 29 NSČR 101/2017-B-59 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenční věci dlužnice B. F. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Radslavem Janečkem, advokátem, se sídlem v Brně, Bubeníčkova 112/44, PSČ 615 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS XY, o žádosti dlužnice o ustanovení zástupce, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. listopadu 2016, č. j. KSBR 27 INS XY, 1 VSOL XY, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 27. dubna 2016, č. j. KSBR 27 INS XY, jímž Krajský soud v Brně zamítl žádost dlužnice B. F. o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Odvolací soud vyšel z toho, že žádosti dlužnice o ustanovení zástupce podle §30 a §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále též jeno. s. ř.“), pro dovolací řízení nemůže být vyhověno, neboť jde o zřejmě bezúspěšné bránění práva. Dovolací řízení, pro něž dlužnice žádá ustanovení zástupce, bylo totiž iniciováno podáním ve faxové podobě, jež nebylo ve lhůtě tří dnů doplněno předložením jeho originálu, ani písemným podáním shodného znění. K takovému podání však podle §42 odst. 2 o. s. ř. nelze přihlížet a jakékoliv nové dovolání v této věci by bylo opožděné. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož jde o bezúspěšné bránění práva, žádá-li účastník o ustanovení zástupce pro dovolací řízení v případě, kdy podané dovolání je zjevně opožděné, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli v dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, když dovolatel své (domnělé) právo, resp. dovolání coby mimořádný opravný prostředek, uplatňuje zřejmě bezúspěšně (srov. §30 a §138 odst. 1 část věty první před středníkem o. s. ř.). O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (k tomu srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, že pro insolvenční řízení se §42 odst. 2 o. s. ř. nepoužije. Z §7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) totiž jednoznačně plyne, že pro insolvenční řízení se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Tomu odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu. Srov. např. usnesení ze dne 30. března 2017, sen. zn. 29 NSČR 94/2015, v němž Nejvyšší soud dovodil, že jelikož insolvenční zákon nedefinuje „obecný soud dlužníka“ ani blíže neupravuje další otázky místní příslušnosti soudu, v intencích §7 insolvenčního zákona se uplatní (přiměřeně) §11, §84 a násl. a §105 o. s. ř. Obdobně platí, že neupravuje-li insolvenční zákon formu podání a následky jejího nedodržení (vyjma úpravy insolvenčního návrhu v §97 insolvenčního zákona), je nutno přiměřeně aplikovat §42 o. s. ř. Odkaz dovolatelky na §74 insolvenčního zákona je v daných souvislostech zjevně nepřípadný, když označené ustanovení se nijak nevyslovuje k formě podání. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. června 2017 Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/29/2017
Senátní značka:29 NSCR 101/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.101.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ustanovení zástupce
Dotčené předpisy:§138 o. s. ř.
§42 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. III. ÚS 3212/17
Staženo pro jurilogie.cz:2019-05-04