Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2017, sp. zn. 29 NSCR 197/2016 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.197.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.197.2016.1
KSOL 10 INS XY sp. zn. 29 NSČR 197/2016-B-31 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníků a) M. Z., narozeného a b) Ž. Z. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání věřitele M. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem, se sídlem v Olomouci, tř. Kosmonautů 989/8, PSČ 779 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. července 2016, č. j. KSOL 10 INS XY, 3 VSOL XY, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: Vrchní soud v Olomouci k odvolání věřitele (M. B. – dále též jen „věřitel B“) usnesením ze dne 12. července 2016, č. j. KSOL 10 INS XY, 3 VSOL XY, potvrdil usnesení ze dne 24. února 2016, č. j. KSOL 10 INS XY, jímž Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Odvolací soud – cituje ustanovení §395 odst. 1 písm. a), §403 odst. 2 a 3, §404 a §405 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a vycházeje ze skutkového stavu zjištěného insolvenčním soudem – přitakal závěru insolvenčního soudu o tom, že dlužníci návrhem na oddlužení nesledovali nepoctivý záměr. Přitom zdůraznil, že dlužníci v seznamu závazků (připojeném k insolvenčnímu návrhu) závazek vůči věřiteli B uvedli s tím, že jej popírají co do důvodu, neboť jsou přesvědčeni, že vznikl „podvodným jednáním“. Z tohoto jednání dlužníků tak nelze dovozovat jejich nepoctivý záměr; naopak dlužníci „sledují podaným návrhem na oddlužení záměr poctivě se vypořádat se svými věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku“. Navíc pohledávka věřitele B ve výši 406.880,88 Kč „byla na přezkumném jednání dne 15. listopadu 2015 uznána dlužníky i insolvenčním správcem a zjištěna“. Konečně odvolací soud neshledal pro účely rozhodnutí o schválení oddlužení významnou výhradu věřitele B, podle níž dlužníci zasáhli do jeho osobnostních práv, když v insolvenčním návrhu nepravdivě vylíčili důvody vzniku pohledávky, což „je pro něj difamující“. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal věřitel B dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), maje za to, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení „sp. zn. 29 NSČR 71/2013“ (jde o usnesení ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 NSČR 71/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2015, pod číslem 9), v němž Nejvyšší soud uzavřel, že dlužník je povinen chovat se poctivě po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Dovolatel polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož dlužníci podáním návrhu na oddlužení nesledovali nepoctivý záměr, a opětovně popisuje jednání dlužníků, které předcházelo podání insolvenčního návrhu. Konečně akcentuje, že v poměrech dané věci nelze aplikovat závěry přijaté Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 112/2012“). Proto požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání věřitele B proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v důvodech usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněného pod číslem 86/2013 a v R 112/2012. Srov. dále rovněž důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 NSČR 153/2016. Přitom úvahu odvolacího soudu, podle níž dlužníci návrhem na řešení úpadku oddlužením nesledovali nepoctivý záměr, Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřenou ani na základě argumentů dlužníka obsažených v dovolání. Právní posouzení věci odvolacím soudem přitom evidentně neodporuje ani závěrům, které Nejvyšší soud formuloval v usnesení sen. zn. 29 NSČR 71/2013, když dlužníci (vykonatelnou) pohledávku věřitele B v insolvenčním návrhu nezamlčeli; samotný popis důvodu vzniku zmíněné pohledávky je pro účely posouzení (ne)poctivosti záměrů dlužníků bez právního významu. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, dovolateli, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. ledna 2017 JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2017
Senátní značka:29 NSCR 197/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.197.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Insolvence
Oddlužení
Dotčené předpisy:§395 odst. 1 písm. a) předpisu č. 182/2006Sb.
§403 odst. 2,3 předpisu č. 182/2006Sb.
§404 předpisu č. 182/2006Sb.
§405 předpisu č. 182/2006Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2019-05-04