ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.199.2016.1
KSPH 36 INS 9175/2009
sp. zn. 29 NSČR 199/2016-B-464
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka CON INVEST a. s. , se sídlem v Dobříši, Za Pivovarem 3, PSČ 263 01, identifikační číslo osoby 25061607, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 9175/2009, o ustanovení insolvenčního správce, o dovolání věřitele HOLCOMBE INTERNATIONAL LLC , se sídlem 1507 16Th Ave S # V8, Nashville, TH 37212-2905, Davison County, Spojené státy americké, registrační číslo 000775736, zastoupeného JUDr Alexandrem Šoljakem, advokátem, se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, PSČ 460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. srpna 2016, č. j. KSPH 36 INS 9175/2009, 4 VSPH 1457/2016-B-357, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 4. července 2016, č. j. KSPH 36 INS 9175/2009-B-349, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Odvolal z funkce dosavadního insolvenčního správce dlužníka Ing. Lee Loudu (bod I. výroku).
[2] Novým insolvenčním správcem dlužníka ustanovil JUDr. Jiřího Švihlu (bod II. výroku).
[3] Uložil odvolanému insolvenční mu správci povinnosti uvedené v bodech III. a IV. výroku.
K odvolání věřitele HOLCOMBE INTERNATIONAL LLC ( dále jen „ věřitel H“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. srpna 2016, č. j. KSPH 36 INS 9175/2009, 4 VSPH 1457/2016-B-357, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku a odmítl odvolání v rozsahu, v němž směřovalo proti bodům III. a IV. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel H dovolání, jež podle obsahu směřuje proti potvrzujícímu výroku napadeného usnesení, a jehož přípustnost vymezuje dovolatel na základě ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolacím soudem nezodpovězené otázky přípustnosti přezkumu aplikace rotačního systému ustanovování insolvenčních správců odvolacím soudem.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že v posouzení dovolatelem předestírané právní otázky je napadené rozhodnutí souladné s posléze (po podání dovolání v této věci) přijatou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s:
[1] usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014,
[2] usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 10/2015,
[3] usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 13/2015,
[4] usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 20/2015,
[5] usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 23/2015,
[6] usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 27/2015,
[7] usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 66/2015,
[8] usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 38/2016.
V těchto rozhodnutích, která jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud shrnul, že:
[1] Rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí [ §25 odst. 2 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] , nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení §26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení.
[2] V odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle §25 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť jde o úkon hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu, který nemá povahu rozhodnutí (srov. shodně odstavec 15. nálezu Ústavního soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 3141/15, dostupného na webových stránkách Ústavního soudu).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2017
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu