Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2017, sp. zn. 29 NSCR 66/2015 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.66.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.66.2015.1
KSOS 39 INS XY sp. zn. 29 NSČR 66/2015-A-23 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka Š. H. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS XY, o ustanovení insolvenčního správce, o dovolání věřitele LIQUIDATORS v. o. s. , se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Radhošťská 1942/2, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 24817465, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. února 2015, č. j. KSOS 39 INS XY, 1 VSOL XY, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Proti v záhlaví označenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci [jímž tento soud potvrdil k odvolání věřitele LIQUIDATORS v. o. s. (dále jen „věřitel L“), usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. června 2014, č. j. KSOS 39 INS XY, v bodě II. výroku o ustanovení insolvenčního správce] podal dovolání věřitel L (a dovolání posléze doplnil podáními datovanými 27. srpna 2015 a 21. února 2016). Přípustnost dovolání vymezuje dovolatel ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: [1] Je insolvenční (odvolací) soud bezvýjimečně vázán opatřením předsedy tohoto soudu o určení osoby insolvenčního správce? [2] Je insolvenční (odvolací) soud vázán opatřením předsedy tohoto soudu o určení osoby insolvenčního správce i tehdy, je-li insolvenční správce určen mimo zákonem stanovené pořadí [§25 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], a tento postup předsedy insolvenčního soudu odporuje zákonu, a to ať po stránce formální (opatření není odůvodněno, respektive je odůvodněno nepřezkoumatelným způsobem) nebo po stránce obsahové (opatření nerespektuje koncepci zákona a z výjimečného, mimořádného postupu činí pravidlo uplatňované proti arbitrárně zvolené skupině správců)? Dovolatel míní, že v řešení položených otázek spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (že je dán dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se jím mění usnesení insolvenčního soudu ve výroku o ustanovení insolvenčního správce potud, že insolvenčním správcem dlužníka bude ustanoven dovolatel. Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v mezidobí (po podání dovolání) se oběma položenými otázkami zabýval [ v usnesení ze dne 22. prosince 2016, sp. zn. KSOS 22 INS XY, 29 NSČR 130/2014 (dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu a v insolvenčním rejstříku), jímž zamítl dovolání stejného dovolatele v jiné insolvenční věci ] . V označeném usnesení (od jehož závěrů nevidí důvod se odchýlit ani pro poměry dané věci a na něž v podrobnostech odkazuje), Nejvyšší soud vysvětlil, že důvod připustit dovolání pro první z položených otázek není dán, jelikož ve své všeobecnosti jde o otázku povýtce akademickou, na jejímž řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Ve vztahu ke druhé z položených otázek sice Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, leč nedůvodným, když jeho závěry na dané téma lze shrnout tak, že: [1] Rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení §26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení. [2] V odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle §25 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť jde o úkon hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu, který povahu rozhodnutí (srov. shodně odstavec 15. nálezu Ústavního soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 3141/15, dostupného na webových stránkách Ústavního soudu). [3] Opatřením předsedy insolvenčního soudu opomenutý insolvenční správce není osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení, jímž insolvenční soud ustanovil (podle opatření předsedy insolvenčního soudu) do funkce insolvenčního správce dlužníka jinou osobu. Srov. dále shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. KSOS 33 INS XY, 29 NSČR 10/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. KSOL 10 INS XY, 29 NSČR 13/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. KSOS 22 INS XY, 29 NSČR 20/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. KSOS 36 INS XY, 29 NSČR 23/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. KSOS 39 INS XY, 29 NSČR 27/2015. Závěrem Nejvyšší soud dodává, že ty dovolací argumenty, jež dovolatel (coby obsahově nové) uplatnil podáními, jimiž dovolání doplnil, jsou pro dovolací přezkum (a tedy i jako podklad pro založení přípustnosti dovolání) právně bezvýznamné. Měnit dovolací důvody (a to i kvalitativní změnou dovolací argumentace v rámci již uplatněného dovolacího důvodu) totiž lze jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. §242 odst. 4 o. s. ř.) a doplňující podání dovolatele tuto časovou podmínku nesplňují. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněného pod číslem 148/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. ledna 2017 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2017
Senátní značka:29 NSCR 66/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.66.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Insolvenční správce
Dotčené předpisy:§25 IZ.
§26 IZ.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2019-05-04