ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.96.2015.1
MSPH 99 INS 34204/2014
originál 29 NSČR 96/2015-B-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Ignatia, s. r. o. , se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Kováků 1077/9, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 28225970, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 34204/2014, o popěrném úkonu věřitele č. 11, o dovolání věřitele č. 11 COMCELER LIMITED , se sídlem Strovolos 77, Nicosia, Kyperská republika, registrační číslo HE209045, zastoupeného Mgr. Janem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1233/22, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2015, č. j. MSPH 99 INS 34204/2014, 3 VSPH 854/2015-B-35, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2015, č. j. MSPH 99 INS 34204/2014, 3 VSPH 854/2015-B-35, se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2015, č. j. MSPH 99 INS 34204/2014-B-12, se mění tak, že popěrný úkon ze dne 13. dubna 2015, jímž věřitel č. 11 COMCELER LIMITED popřel pohledávky č. 1, 2 a 3 přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka tehdejším věřitelem č. 7 UNISTAV a. s., se neodmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 16. dubna 2015, č. j. MSPH 99 INS 34204/2014-B-12, odmítl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) popěrný úkon, jímž věřitel č. 11 (COMCELER LIMITED) popřel pohledávky č. 1, 2 a 3 věřitele č. 7 (UNISTAV a. s.) přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka Ignatia, s. r. o. v celkové výši 33.365.490,08 Kč s příslušenstvím.
[2] Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
1/ Podáním ze dne 17. března 2015 přihlásil věřitel č. 7 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka 5 pohledávek v celkové výši 49.551.126,47 Kč.
2/ Podáním ze dne 13. dubna 2015 (dále též jen „popěrný úkon“) popřel věřitel č. 11 pohledávky č. 1, 2 a 3 věřitele č. 7 co do pravosti. Jako důvod popření věřitel č. 11 uvedl, že pohledávky č. 1, 2 a 3 zanikly započtením. K tomu dodal, že na základě smlouvy o dílo ze dne 17. března 2010 (dále též jen „smlouva o dílo“) měl věřitel č. 7 provést pro dlužníka dílo a dlužník se zavázal zaplatit cenu díla. Dílo vykazovalo v době předání velké množství vad, které však nebyly řádně odstraňovány (některé nebyly odstraněny vůbec, jiné se zpožděním). Podle smlouvy o dílo měl dlužník nárok na smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč za každou vadu a za každý den prodlení s jejím odstraňováním. Nároky dlužníka způsobilé k započtení tedy spočívaly zejména v nárocích na smluvní pokuty za vyskytnuté a neodstraněné (respektive včas neodstraněné) vady díla. Dalším nárokem způsobilým k započtení pak byl nárok z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo tím, že dlužník zaplatil za věřitele č. 7 elektrickou energii vyúčtovanou fakturou č. 201131. Věřitel č. 11 následně popsal, jakými úkony došlo dle jeho názoru k započtení vzájemných pohledávek.
[3] Na tomto základě dospěl insolvenční soud - odkazuje na ustanovení §200 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a na ustanovení §79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - k následujícím závěrům:
1/ Popěrný úkon nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením §200 odst. 1 insolvenčního zákona, když je neurčitý a neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, které mají odůvodňovat popření.
2/ Z popěrného úkonu je zřejmé, že věřitel č. 11 nezpochybňuje vznik popíraných pohledávek, tvrdí však, že zanikly započtením. Odtud plyne, že v popěrném úkonu by měly být popsány konkrétní skutečnosti, na nichž se zakládají vzájemné pohledávky (v daném případě přesný popis vad, jež se na díle vyskytly, a doba prodlení věřitele č. 7 s jejich odstraněním).
3/ Bez takové specifikace (a jejího následného prokázání) nelze posoudit, zda dlužník měl proti věřiteli č. 7 pohledávky (smluvní pokuty za vyskytnuté vady) způsobilé k započtení. Žádné takové skutkové okolnosti věřitel č. 11 v popěrném úkonu neuvedl (tvrdil pouze, že došlo k zápočtům, avšak nijak blíže neidentifikoval vady, jež se na díle vyskytly). Je totiž zřejmé, že kdyby se věřitel č. 7 chtěl bránit proti popěrnému úkonu, musel by mj. tvrdit (a následně prokázat), že dílo netrpělo vadami udávanými věřitelem č. 11, takže dlužník neměl nárok na smluvní pokuty. Neuvedl-li věřitel č. 11 v popěrném úkonu, jaké vady se dle jeho názoru vyskytly na díle, „nelze než konstatovat“, že věřitel č. 7 by se neměl proti čemu bránit.
4/ Pro úplnost insolvenční soud dodává, že dílčí část vzájemného nároku dlužníka spočívala v bezdůvodném obohacení za platbu elektrické energie za věřitele č. 7; v popěrném úkonu však není uvedeno období a odběrné místo, kde k odběru elektrické energie docházelo (aby bylo možné posoudit, zda elektrickou energii skutečně měl po právu plnit věřitel č. 7). I kdyby byl v tomto rozsahu popěrný úkon dostatečně určitý (odkazem na číslo faktury), „nelze než konstatovat“, že tento dílčí nárok dosahuje částky 285.764,96 Kč, takže jeho započtením by nemohlo dojít k zániku pohledávky č. 1 (31.802.262,08 Kč s příslušenstvím). Pohledávka č. 1 by tedy nezanikla, pouze by došlo k jejímu snížení, což by nemělo vliv na její zjištění (vzhledem k tomu, že pohledávka byla popřena co do pravosti a nikoliv co do výše).
[4] K odvolání věřitele č. 11 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. května 2015, č. j. MSPH 99 INS 34204/2014, 3 VSPH 854/2015-B-35, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[5] Odvolací soud - odkazuje na ustanovení §200 odst. 1 až 4 insolvenčního zákona, ustanovení §22a vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále též jen „jednací řád“), a ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. - dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
1/ Skutková zjištění, na nichž insolvenční soud staví závěr o neprojednatelnosti popěrného úkonu věřitele č. 11, mají spolehlivou oporu v obsahu listin, a jsou náležitě posouzena. Námitka odvolatele, že napadené rozhodnutí není přezkoumatelné, proto není důvodná.
2/ Odvolací soud souhlasí se závěrem insolvenčního soudu, že popěrný úkon je neurčitý, pročež se k němu nepřihlíží (§200 odst. 2 insolvenčního zákona) a nezbylo než jej odmítnout (§200 odst. 3 insolvenčního zákona). V odvolacím řízení nebylo zjištěno nic, co by zakládalo důvod pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí a na odůvodnění rozhodnutí insolvenčního soudu lze v podrobnostech odkázat.
3/ Odvolací soud nesdílí mylné přesvědčení odvolatele, že z pohledu náležitostí popěrného úkonu je rozhodnou skutečností především samotné započtení pohledávek dlužníka vůči popíraným pohledávkám věřitele č. 7. K zániku vzájemně se kryjících pohledávek věřitele a dlužníka jednostranným započtením může dojít pouze tehdy, setkají-li se vzájemně splatné pohledávky téhož druhu (§580 a §581 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).
4/ Je zřejmé, že k tomu, aby se pohledávky mohly setkat, musí nejdříve vzniknout. Tvrzení odvolatele o vzniku pohledávek dlužníka, které měly být započteny proti pohledávkám věřitele č. 7, jsou však z hlediska zákonného požadavku na úplné vylíčení rozhodujících skutečností zcela nedostatečná. V popěrném úkonu odvolatele nebyl nikterak vylíčen obsah smlouvy o dílo co do relevantních závazků stran, co do způsobu a rozsahu jejich porušení ani co do způsobu výpočtu smluvní pokuty, jež měla být započtena. Nelze proto hovořit o naplnění požadavku na úplnost tvrzení, a to jak co do vzniku nároků na zaplacení smluvní pokuty, tak co do ostatních tvrzených nároků dlužníka vůči věřiteli č. 7. Nelze totiž přehlédnout, že ani vznik těchto dalších nároků není vylíčen v popěrném úkonu dostatečně určitě.
5/ Tvrdí-li odvolatel (viz bod 3 popěrného úkonu), že započítávány jsou „zejména“ nároky ze smluvních pokut za prodlení s odstraňováním „výše uvedených“ vad, logicky se nabízí otázka (bez ohledu na to, že „výše“ nejsou uvedeny žádné konkrétní vady), co tvoří zbývající započítávané „nároky“. Jednoznačnou odpověď na ni však v posuzovaném podání nelze nalézt. V bodě 7, písm. a/ popěrného úkonu je zmínka o pohledávce dlužníka spočívající v nákladech za dodávku elektřiny a v bodě 8 popěrného úkonu jsou bez jakýchkoli konkrétních souvislostí obsažena tvrzení o pohledávce dlužníka „na zákonný úrok z prodlení výše uvedených položek k 31. březnu 2013“. Bez odpovídajících tvrzení o okolnostech vzniku a výši těchto dalších pohledávek nelze mít za dostatečně určitá ani tvrzení co do zániku pohledávky přihlášené věřitelem č. 7 v odpovídající části.
6/ Ke kvalitě popěrného úkonu odvolatele nepřispívá ani to, že jednotlivé (značně chaoticky líčené) nároky dlužníka vůči věřiteli č. 7 nejsou dostatečně určité ani z pohledu ryze početního, neboť jejich součty ať už co do celkové výše smluvních pokut nebo co do započtení dílčích pohledávek dlužníka proti pohledávkám věřitele č. 7 neodpovídají celkově tvrzeným součtům těchto položek.
7/ Z popěrného úkonu není dále zřejmé, na základě jakých skutečností mělo dojít (dokonce) k započtení proti nesplatným pohledávkám věřitele č. 7 (viz bod 11 popěrného úkonu). Neobstojí ani argument, že část rozhodných skutečností je popsána v příloze popření. Byť listinnými důkazy předkládanými se žalobou, lze subsidiárně „napovědět“, jakým směrem žalobce v rámci skutkové podpory žaloby míří, mohou tyto listiny takto působit pouze přiměřeně. V žádném případě nemohou nahradit skutková tvrzení sporných stran, zejména skutková tvrzení podstatná. Tím by byla popřena procesní odpovědnost žalobce za tvrzení všech pro rozhodnutí významných skutečností; principiálním důsledkem by tu byla negace zásady projednací [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004 (usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu)].
8/ K závěru o neurčitosti popření přispívá i skutečnost, že podání odkazuje na smlouvu o dílo ze dne „17. března 2010“, aby v jeho poslední větě bylo „pro úplnost“ a bez dalšího odkázáno také na smlouvy o dílo ze dne „25. února 2011“ a ze dne „26. října 2011“. Za takového stavu je neurčité nejen vylíčení rozhodných skutečností pro popření pohledávky č. 1, ale i pro popření pohledávek č. 2 a 3.
9/ Odvolatelem namítaná případná časová náročnost přípravy popěrného úkonu co do vylíčení relevantních skutkových okolností v požadované formě, nemá na uvedené závěry sebemenší vliv. Stanoví-li zákon výslovně sankci za popření pohledávky jiného věřitele přihlášeným věřitelem podáním, které nemá všechny zákonem předepsané náležitosti v té podobě, že se k takovému podání nepřihlíží a je třeba je odmítnout (přičemž ustanovení §43 o. s. ř. se nepoužije), nemůže obstát argument odvolatele, že důsledkem nesplnění povinnosti tvrzení ve vytýkaném rozsahu může být jen zamítnutí jeho „žaloby“. Jeho podání totiž (jak plyne z uvedeného) pro nedostatek zákonem stanovených náležitostí žalobou není.
10/ S insolvenčním soudem lze tedy souhlasit i v tom, že má-li být popření dle §200 odst. 1 a 5 insolvenčního zákona žalobou, musí takový úkon v zájmu respektování zásady projednací umožňovat protistraně sporu adekvátní reakci na ně. Přípravu věcné obrany však popěrný úkon odvolatele pro svou neúplnost a neurčitost neumožňuje.
[6] Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 11 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci co do náležitostí jeho popěrného úkonu (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), jakož i to, že je nepřezkoumatelné a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
[7] V mezích vznesených dovolacích námitek argumentuje dovolatel takto: I. K náležitostem popěrného úkonu.
1/ Závěr obou soudů, že popěrný úkon je neurčitý a neobsahuje rozhodující skutečnosti, které mají odůvodňovat popření pohledávek, odporuje ustanovením občanského soudního řádu o náležitostech žaloby i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu k těmto ustanovením. K tomu dovolatel cituje pasáže z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2009, sp. zn. 22 Cdo 5226/2007.
2/ U předmětného popěrného úkonu nejde o to, že by nebyl vymezen předmět řízení, nebo že by dovolatel neuvedl skutečnosti, ze kterých dovozuje neexistenci popírané pohledávky. Dovolatel v popěrném úkonu konkrétně uvedl a označil, jakými úkony mělo dojít k zániku popíraných pohledávek; tyto úkony přiložil k popěrnému úkonu i s dalšími listinami, z nichž tyto úkony vycházely.
3/ Není pravdou, že by z popěrného úkonu nebylo možné zjistit skutečnosti rozhodné pro jeho posouzení; soud i věřitel (popřených pohledávek), mohli posoudit popěrný úkon na základě skutečností v něm uvedených a k němu přiložených důkazů (při posouzení náležitostí popěrného úkonu by nadto samotná věc neměla být posuzována, neboť jde o vymezení předmětu řízení).
4/ Dovolatel sice v popěrném úkonu neoznačil jednotlivé vady díla (jichž bylo v dané věci několik set), za něž odpovídal věřitel č. 7 a u kterých vznikla věřiteli č. 7 (pro prodlení s jejich odstraněním) povinnost zaplatit smluvní pokutu, jasně a srozumitelně však v popěrném úkonu vylíčil úkony, jimiž bylo dosaženo zániku popíraných pohledávek (započtením).
5/ Rozhodnou skutečností je započtení popíraných pohledávek, a to popěrný úkon obsahuje. Tím dovolatel vymezil předmět řízení po skutkové stránce a současně splněním dalších podmínek stanovených pro popěrný úkon naplnil jeho potřebné náležitosti (předmět řízení byl vymezen jednoznačně a nelze jej zaměnit s jiným skutkovým stavem).
6/ Tvrzeným úkonem, který měl způsobit zánik popíraných pohledávek, je započtení; to zda započtení bylo platné a vyvolalo zamýšlené právní účinky, je již otázkou posouzení věci samé. Obsahuje-li žaloba skutečnosti, ze kterých lze dovodit, jaký je předmět řízení, pak procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem, případně i za nesplnění důkazní povinnosti, není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve věci samé.
7/ Dovolatel též trvá na tom, že se nejeví přiměřeným požadovat po účastníku řízení, aby v relativně krátké lhůtě sepsal rozsáhlé podání (navíc formalizované nutností použít stanovený formulář), v němž musí podrobně uvést skutečnosti ke všem (četným) vadám díla, jestliže jednáním způsobujícím zánik popíraných pohledávek není vznik vady díla, ale započtení.
II. K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí.
1/ Odvolací soud se řádně nevypořádal s argumenty a námitkami dovolatele opíranými o judikaturu Nejvyššího soudu k náležitostem žaloby (nevyvrátil je) [konkrétně neodůvodnil, proč má poukazy dovolatele na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu za mylné] a místo toho se pustil do posuzování nároku uplatněného dovolatelem, což mu ovšem v části řízení o odmítnutí návrhu účastníka nenáleží. K požadavkům na náležitosti rozhodnutí odkazuje dovolatel na pasáže rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 500/2007.
2/ Dovolatel též má za nepřípustné, aby soudy v insolvenčním řízení výkladem procesních ustanovení docházely k závěrům jdoucím k újmě účastníků, aby bylo řízení ukončeno odmítnutím návrhu. Takový postup je ve zřejmém rozporu s ustanovením §6 o. s. ř. Uvedeným se soudy nezabývaly a zejména odvolací soud se pustil do posouzení popěrného úkonu z hlediska samotného nároku (přímo co do posouzení důvodnosti dovolatelových tvrzení) a fakticky tak posuzoval bez řádného projednání (a tedy v rozporu s §3 o. s. ř.) věc samu.
[8] Dovolání, pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když v posouzení právní otázky předestřené dovoláním k náležitostem popěrného úkonu je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu a zčásti řeší otázku dovolacím soudem dosud nezodpovězenou.
[9] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
[10] Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou pak rozhodné především následující skutečnosti (jak se podávají z insolvenčního spisu):
1/ Usnesením ze dne 20. ledna 2015, č. j. MSPH 99 INS 34204/2014-A-12 (které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne v 15.52 hodin a které téhož dne nabylo právní moci), insolvenční soud mimo jiné:
- Zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku).
- Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).
- Vyzval věřitele dlužníka k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení do 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku (bod V. výroku).
- Nařídil přezkumné jednání na den 22. dubna 2015 v 9.00 hodin (bod X. výroku).
2/ Podáním datovaným 17. března 2015, podaným u insolvenčního soudu osobně dne 18. března 2015 a zveřejněným v insolvenčním rejstříku 20. března 2015 v 9.48 hodin (P7-1), „doplněným“ posléze podáním datovaným 2. dubna 2015 [doručeným insolvenčnímu soudu nejprve prostřednictvím datové schránky dne 2. dubna 2015 (P7-2) a posléze poštou dne 7. dubna 2015 (P7-3) a zveřejněným v insolvenčním rejstříku 7. dubna 2015 v 09.58 hodin a 13.45 hodin] přihlásil věřitel č. 7 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka 8 pohledávek, z nichž tvořily:
a/ pohledávku č. 1 částka 36.874.258,16 Kč tvořená jistinou ve výši 31.802.262,08 Kč (coby nedoplatkem ceny díla ze smlouvy o dílo ze dne 17. března 2010) a příslušenstvím ve výši 5.071.996,08 Kč (coby smluvním úrokem za prodlení s úhradou ceny díla za dobu do 20. ledna 2015);
b/ pohledávku č. 2 částka 175.549,67 Kč tvořená jistinou ve výši 137.126,75 Kč (coby nedoplatkem ceny díla ze smlouvy o dílo ze dne 25. února 2011) a příslušenstvím ve výši 38.422,92 Kč (coby smluvním úrokem za prodlení s úhradou ceny díla za dobu do 20. ledna 2015);
c/ pohledávku č. 3 částka 1.825.694,82 Kč tvořená jistinou ve výši 1.426.101,25 Kč (coby nedoplatkem ceny díla ze smlouvy o dílo ze dne 26. října 2011) a příslušenstvím ve výši 399.593,57 Kč (coby smluvním úrokem za prodlení s úhradou ceny díla za dobu do 20. ledna 2015).
3/ Podáním datovaným 16. března 2015, podaným u insolvenčního soudu osobně dne 20. března 2015 a zveřejněným v insolvenčním rejstříku 24. března 2015 v 8.43 hodin (P11-1), přihlásil věřitel č. 11 (dovolatel) do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka:
a/ pohledávku č. 1 v celkové výši 13.203.531 Kč (sestávající z nesplacené jistiny půjčky poskytnuté dle smlouvy o půjčce ze dne 31. prosince 2012 a z příslušenství tvořeného smluveným úrokem a úrokem z prodlení za dobu do 30. září 2014)
b/ pohledávku č. 2 v celkové výši 770.796 Kč (sestávající z nesplacené jistiny půjčky poskytnuté dle smlouvy o půjčce ze dne 21. října 2013 a z příslušenství tvořeného smluveným úrokem a úrokem z prodlení za dobu do 30. září 2014).
4/ Podáním datovaným 13. dubna 2015, doručeným insolvenčnímu soudu prostřednictvím datové schránky dne 14. dubna 2015 a zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 14. dubna 2015 v 10.21 hodin (B-8), následně předaným osobně (včetně řady příloh) a zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 15. dubna 2015 v 9.41 hodin (B-10) [podání a první část příloh] a v 9.49 hodin (B-11) [podání a zbylá část příloh], popřel věřitel č. 11 (dovolatel) co do pravosti pohledávky č. 1 až 3 věřitele č. 7. Popěrný úkon odůvodnil ve vztahu k popíraným pohledávkám takto: Pohledávka č. 1:
(1) Dílo, které věřitel č. 7 měl provést pro dlužníka na základě smlouvy o dílo ze dne 17. března 2010, č. 102080_U3920_01_2010, trpělo k datu předání relativně vysokým množstvím vad, jejichž odstranění mělo - i podle podepsaného protokolu o předání a převzetí díla z 25. října 2011 (dále jen „předávací protokol“) - proběhnout do 25. listopadu 2011. Tyto vady však nebyly odstraňovány v souladu se závazky věřitele č. 7, vyplývajícími ze smlouvy o dílo, neboť nedošlo ke včasnému ani řádnému odstranění veškerých těchto vad; některé vady nebyly odstraněny vůbec, jiné se zpožděním přesahujícím smluvenou lhůtu.
(2) Dlužníku vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč za každou vadu a za každý den prodlení s jejím odstraňováním. Nároky na zaplacení smluvní pokuty z vad, které mělo dílo při předání, vyčíslil dlužník dopisem ze dne 24. srpna 2012.
(3) Další vady (či soubory vad) díla zjistil dlužník po předání díla. Na tyto vady se taktéž uplatňuje pravidlo o nároku na smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč za každou vadu a za každý den prodlení s jejím odstraňováním. Dne 21. srpna 2012 pak byla „zesplatněna“ pohledávka evidovaná fakturou č. 201131 (ve znění opravného daňového dokladu č. 201110), na zaplacení nákladů, které dlužník vynaložil za věřitele č. 7 při placení elektřiny spotřebované věřitelem č. 7. Nároky (zejména ze smluvních pokut za prodlení s odstraňováním výše uvedených vad) vytkl dlužník dopisy ze dne 3. října 2012, 18. ledna 2013 a 5. dubna 2013. Pohledávky uplatněné těmito dopisy (které představují i výzvy k jejich zaplacení) dlužník následně uplatnil v zápočtech proti pohledávkám věřitele č. 7.
(4) Dlužník provedl několik zápočtů proti pohledávkám věřitele č. 7 dopisy z 29. října 2012, 2. listopadu 2012, 31. ledna 2013, 4. dubna 2013 a 5. dubna 2013, které obsahují určité a adresné právní úkony, zahrnující jak „determinaci“ výše a splatnosti pohledávek dlužníka za věřitelem č. 7, tak způsob jejich zohlednění v rámci právních vztahů věřitele č. 7 a dlužníka, a to započtením těchto pohledávek vůči pohledávkám věřitele č. 7. Věřitel č. 7 však v komunikaci s dlužníkem legitimitu těchto jednostranných právních úkonů neoprávněně odmítal.
(5) Dopisem ze dne 9. dubna 2013 dlužník rekapituloval právní tituly věřitele č. 7 a dlužníka a v té souvislosti provedl několik dalších úkonů, kterými vyrovnal své závazky vůči věřiteli č. 7 v míře, ve které k tomu byl dle smluvních ujednání oprávněn či zavázán.
(6) Konkrétně dlužník rekapituloval tyto položky představující jeho pohledávky za věřitelem č. 7:
a/ Pohledávka z „přefakturace“ nákladů dodávek elektřiny ze 7. srpna 2012 (včetně zohlednění opravného daňového dokladu z 27. září 2012) ve výši 285.764,96 Kč, se splatností k 27. září 2012 (Pohledávka nákladů za dodávky elektřiny).
b/ Pohledávka ze smluvní pokuty za pozdní odstranění či neodstranění vad a nedodělků ze smlouvy o dílo z předávacího protokolu ve výši 26.271.000 Kč, vyčíslená k 31. červenci 2012, se splatností k 31. srpnu 2012 (Smluvní pokuta I).
c/ Pohledávka ze smluvní pokuty za pozdní odstranění či neodstranění vad a nedodělků v rámci reklamací ze smlouvy o dílo ve výši 686.950 Kč, vyčíslená k 30. září 2012, se splatností ke 12. říjnu 2012 (Smluvní pokuta II).
d/ Pohledávka ze smluvní pokuty za pozdní odstranění či neodstranění vad a nedodělků v rámci reklamací ze smlouvy o dílo ve výši 1.681.000 Kč, vyčíslená k 31. prosinci 2012, se splatností k 30. lednu 2013 (Smluvní pokuta III).
e/ Pohledávka ze smluvní pokuty za pozdní odstranění či neodstranění vad a nedodělků v rámci reklamací ze smlouvy o dílo ve výši 479.000 Kč, vyčíslená k 31. březnu 2013, se splatností k 15. dubnu 2013 (Smluvní pokuta IV).
(7) Dále dlužník zrekapituloval (tyto) úkony, které provedl vůči věřiteli č. 7 s úmyslem zajistit zánik pohledávek věřitele č. 7 započtením:
a/ Zápočet ze dne 29. října 2012 týkající se započtení pohledávky věřitele č. 7 na zaplacení části ceny díla převyšující částky, jejichž splatnost byla odložena dodatky č. 2 a 9 smlouvy o dílo a dohodou z jednání ze dne 26. října 2011 (957.697,08 Kč), oproti „Pohledávce nákladů za dodávky elektřiny“ (285.764,96 Kč), účinný k 5. listopadu 2012 (Zápočet I).
b/ Zápočet ze dne 2. listopadu 2012 týkající se započtení pohledávky věřitele č. 7 na zaplacení části ceny díla převyšující částky, jejichž splatnost byla odložena dodatky č. 2 a 9 smlouvy o dílo a dohodou z jednání ze dne 26. října 2011 (957.697,08 Kč), oproti nároku dlužníka na Smluvní pokutu II (686.950 Kč), účinný k 5. listopadu 2012 (Zápočet II).
c/ Zápočet ze dne 31. ledna 2013 týkající se započtení pohledávky věřitele č. 7 na zaplacení jedné poloviny tzv. zádržného z plnění cen budovy D (1.426.101,25 Kč) proti pohledávce dlužníka z titulu Smluvní pokuty III (1.681.000 Kč), účinný k 1. únoru 2013 (Zápočet III).
d/ Zápočet ze dne 4. dubna 2013 týkající se započtení pohledávky věřitele č. 7 na zaplacení odpovídající části tzv. zádržného z dodávek vyzdívky a monolitu D dle smlouvy o dílo č. 102080_U3920_03_2011 (137.126,75 Kč) proti části pohledávky dlužníka na zaplacení Smluvní pokuty III zbývající po provedení Zápočtu III (254.898,75 Kč), účinný od doručení oznámení o zápočtu věřiteli č. 7 (Zápočet IV).
e/ Zápočet ze dne 5. dubna 2013 týkající se započtení pohledávky věřitele č. 7 na zaplacení části ceny díla převyšující částky, jejichž splatnost byla odložena dodatky č. 2 a 9 smlouvy o dílo a dohodou z jednání ze dne 26. října 2011 (5.963.962,02 Kč), proti části pohledávky dlužníka na zaplacení Smluvní pokuty I (26.271.000 Kč), účinný od doručení oznámení o zápočtu věřiteli č. 7 (Zápočet V).
(8) Dále dlužník provedl rekapitulaci své pohledávky na zákonný úrok z prodlení výše uvedených položek k 31. březnu 2010 (Úrok z prodlení).
(9) Posléze věřitel č. 11 uvedl, že dále předkládá podrobnější kalkulaci stavu k 31. březnu 2013 v příloze dopisu dlužníka věřiteli č. 7 z 9. dubna 2013.
(10) Výsledkem výše uvedené rekapitulace byl závěr, podle kterého nebyl dlužník k 31. březnu 2013 v prodlení se zaplacením ceny díla; naopak, saldo rozdílu pohledávek dlužníka za věřitelem č. 7 činí k uvedenému datu 22.022.958,72 Kč a věřitel č. 7 neměl k onomu datu vůči dlužníku žádné splatné pohledávky a žádné pohledávky se nestaly splatnými ani poté.
(11) Dále dlužník provedl za účelem snížení výše jeho finančních závazků vůči věřiteli č. 7 zápočet ze dne 29. listopadu 2013, týkající se započtení pohledávky věřitele č. 7 na zaplacení části ceny díla až do výše částek, jejichž splatnost byla odložena dodatky č. 2 a 9 smlouvy o dílo a dohodou z jednání ze dne 26. října 2011, a to po odečtení částek odpovídajících zádržnému dle smlouvy o dílo (tedy proti nesplatné pohledávce věřitele č. 7 ve výši 19.761.205,80 Kč) proti saldům Zápočtů II, IV a V v celkové výši 20.439.827,88 Kč, účinný od doručení oznámení o zápočtu věřiteli č. 7 (Zápočet VI).
(12) Pro úplnost věřitel č. 11 předkládá smlouvy o dílo ze dne 25 února 2011 a 26. října 2011. které se vztahují zejména k pohledávkám věřitele č. 7, které dle výše uvedených zápočtů zanikly započtením.
Pohledávka č. 2:
Pohledávka je popírána, neboť celá zanikla započtením. Co do vylíčení rozhodných skutečností odkazuje věřitel č. 11 na vylíčení skutečností u Pohledávky č. 1, s tím, že k zániku pohledávky č. 2 došlo Zápočtem IV.
Pohledávka č. 3:
Pohledávka je popírána, neboť celá zanikla započtením. Co do vylíčení rozhodných skutečností odkazuje věřitel č. 11 na vylíčení skutečností u Pohledávky č. 1, s tím, že k zániku pohledávky č. 3 došlo Zápočtem III.
5/ K popěrnému úkonu připojil věřitel č. 11 kopie listin, jichž se v textu popěrného úkonu dovolával.
6/ Přezkumné jednání o popřených pohledávkách se konalo [po změně termínu (B-3)] 17. dubna 2015 (B-14).
[11] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
[12] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona, občanského soudního řádu a jednacího řádu:
§200 (insolvenčního zákona)
Popření pohledávky přihlášeným věřitelem
(1) Věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.
(2) K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; §43 občanského soudního řádu se nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží.
(3) Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce.
(4) Rozhodnutí podle odstavce 3 se doručuje zvlášť věřiteli, který popřel pohledávku, věřiteli popřené pohledávky, dlužníku a insolvenčnímu správci. Osobou oprávněnou k podání odvolání proti tomuto rozhodnutí je pouze věřitel, který popřel pohledávku.
(5) Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil.
(6) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.
§431 (insolvenčního zákona)
Zmocňovací ustanovení
Ministerstvo stanoví vyhláškou
a/ náležitosti záznamu podle §85, výzvy k podávání přihlášek pohledávek, soupisu, vyrozumění o soupisu, vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň, seznamu přihlášených pohledávek, formuláře přihlášek pohledávek, manipulace s přihláškami pohledávek, pravidla pro jejich úschovu a nahlížení do nich, náležitosti hlasovacích lístků, náležitosti reorganizačního plánu, náležitosti zprávy o reorganizačním plánu, formuláře návrhu na povolení oddlužení a náležitosti formuláře popření pohledávky přihlášeným věřitelem,
(…)
§79 (o. s. ř.)
(1) Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
(…)
§101 (o. s. ř.)
(1) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména
a/ tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,
b/ plnit důkazní povinnost (§120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem,
c/ dbát pokynů soudu.
(…)
§22a jednacího řádu
(1) Popření pohledávky přihlášeným věřitelem obsahuje tyto náležitosti
a/ označení „Popření pohledávky přihlášeným věřitelem“,
b/ označení insolvenčního soudu a spisovou značku, pod níž je insolvenční řízení vedeno,
c/ označení věřitele, který pohledávku popírá,
d/ označení věřitele, jehož pohledávka je popírána, a označení pohledávky, která je popírána,
e/ vymezení důvodů, pro které je pohledávka popírána co do její pravosti, jde-li o popření pravosti pohledávky,
f/ vymezení důvodů, pro které je pohledávka popírána co do její výše, a údaj o skutečné výši pohledávky, jde-li o popření výše pohledávky,
g/ vymezení důvodů, pro které je pohledávka popírána co do jejího pořadí, a údaj o pořadí, v jakém má být pohledávka uplatněna, jde-li o popření pořadí pohledávky,
h/ seznam příloh popření pohledávky přihlášeným věřitelem,
i/ údaje o osobě, která popření pohledávky přihlášeným věřitelem podepsala,
j/ datum a podpis.
(2) Fyzická osoba se označuje jménem, příjmením, datem narození nebo rodným číslem, pokud bylo přiděleno, a bydlištěm, fyzická osoba - podnikatel dále identifikačním číslem osoby a zahraniční fyzická osoba státní příslušností. Právnická osoba se označuje obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem osoby, u zahraničních právnických osob jejich registračním číslem, bylo-li jim přiděleno, a uvedením právního řádu, podle něhož byla založena. Je-li věřitelem stát, obsahuje popření pohledávky přihlášeným věřitelem označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.
[13] V této podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení jak v době, kdy dovolatel učinil popěrný úkon, tak v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí.
[14] Nejvyšší soud v rovině právního posouzení věci úvodem poznamenává, že v řízení nebylo pochyb o tom, že dovolatel (coby řádně přihlášený věřitel č. 11) popřel nevykonatelné pohledávky věřitele č. 7 písemně, na předepsaném formuláři a že z popěrného úkonu je patrno, že se popírá pravost pohledávek (§200 odst. 1 insolvenčního zákona). Stejně tak není pochyb o tom, že šlo o popření včasné (učiněné ve lhůtě dle §200 odst. 2 insolvenčního zákona, když přezkumné jednání o popřených pohledávkách se konalo 17. dubna 2015), o jehož odmítnutí rozhodl insolvenční soud rovněž včas (ve lhůtě dle §200 odst. 3 insolvenčního zákona).
[15] Ustanovení §200 odst. 1 insolvenčního zákona odkazuje co do dalších náležitostí popěrného úkonu přímo na ustanovení občanského soudního řádu o náležitostech žaloby, tedy především na ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř, jež k obsahovým náležitostem žaloby řadí též vylíčení rozhodujících skutečností. Řečené se promítá prostřednictvím zmocňovacího ustanovení obsaženého v §431 písm. a/ insolvenčního zákona též v požadavku §22a odst. 1 písm. e/ jednacího řádu, aby popěrný úkon obsahoval vymezení důvodů, pro které je pohledávka popírána co do její pravosti. Spornou v dané věci zůstává právě skutečnost, zda popěrný úkon dovolatele obsahuje řádné vymezení důvodů, pro které je pohledávka popírána co do její pravosti (dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností).
[16] Judikatura Nejvyššího soudu je co do výkladu obsahových náležitostí žaloby dle §79 odst. 1 o. s. ř. dlouhodobě ustálena v závěru, že rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Jinak řečeno, skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci žalobou uplatněného nároku, musí být v žalobě vylíčeny tak, aby v žalobě popsaný skutek (skutkový děj), umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci žalobcova nároku, to jest nemožnost jeho záměny s jiným skutkem. Srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, uveřejněné pod číslem 1/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2009, sp. zn. 22 Cdo 4272/2007, uveřejněný pod číslem 25/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V literatuře srov. k tomu dále shodně např. dílo: Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 505.
[17] Pro poměry náležitostí popěrného úkonu věřitele ve smyslu §200 insolvenčního zákona se vylíčením rozhodujících skutečností rozumí právě vylíčení (vymezení) těch rozhodujících skutečností (těch důvodů), které (v případě, že by byly prokázány) vedou k závěru, že popíraná pohledávka není pohledávkou pravou.
[18] Ani soudy nižších stupňů pak nepochybovaly o tom, že způsobilým důvodem popření pravosti pohledávky může být i okolnost, že pohledávka zanikla započtením. Právě takovou okolnost uplatnil v popěrném úkonu dovolatel, argumentuje tím, že se tak stalo písemnými jednostrannými právními úkony dlužníka směřujícími k započtení (tvrzených) pohledávek dlužníka proti popíraným pohledávkám věřitele č. 7, k nimž došlo 29. října 2012 (Zápočet I), 2. listopadu 2012 (Zápočet II), 31. ledna 2013 (Zápočet III), 4. dubna 2013 (Zápočet IV), 5. dubna 2013 (Zápočet V) a 29. listopadu 2013 (Zápočet VI).
[19] Na výše popsaném judikatorním základě (odstavce [16] a [17]) pak Nejvyšší soud uzavírá, že popěrný úkon, jímž věřitel popírá (postupem dle §200 insolvenčního zákona) co do pravosti nevykonatelnou pohledávku přihlášeného věřitele proto, že měla zaniknout započtením uskutečněným jednostranným právním úkonem dlužníka, obsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností (dostatečné vymezení důvodu popření pohledávky co do pravosti), jestliže dostatečně určitě vymezuje úkon dlužníka směřující k započtení, na jehož základě mělo dojít k zániku popřené pohledávky.
[20] To, zda dlužník měl v době, kdy činil úkon směřující k započtení pohledávky proti pohledávce přihlášeného věřitele, pohledávku způsobilou k započtení, má být v řízení vyvolaném takovým popěrným úkonem předmětem dokazování. Vyjde-li ve sporu o určení pravosti pohledávky vyvolaném takovým popěrným úkonem najevo, že úkon směřující k započtení nekonkretizuje pohledávku dlužníka uplatněnou k započtení tak podrobně, aby bylo možné posoudit okolnosti jejího vzniku, výše a trvání, může to být důvodem pro požadavek na doplnění dalších skutečností v intencích §101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., jež účastníkům ukládá tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti. K rozdílu mezi náležitostmi žaloby podle §79 odst. 1 o. s. ř. a povinností tvrzení dle §101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1151/2000.
[21] Způsob, jakým oba soudy vyložily požadavek na vylíčení rozhodujících skutečností v popěrném úkonu žalobce, je s výše uvedenými závěry v rozporu a právní posouzení věci odvolacím soudem neobstojí.
[22] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), přikročil ke změně napadeného usnesení (§243d písm. b/ o. s. ř.) v tom duchu, že usnesení insolvenčního soudu se mění tak, že popěrný úkon dovolatele se neodmítá.
[23] Pro úplnost budiž doplněno, že zjevně nepřiléhavou byla výtka odvolacího soudu, podle níž k závěru o neurčitosti popření přispívá i skutečnost, že podání odkazuje na smlouvu o dílo ze dne „17. března 2010“, aby v jeho poslední větě bylo „pro úplnost“ a bez dalšího odkázáno také na smlouvy o dílo ze dne „25. února 2011“ a ze dne „26. října 2011“ (odstavec [5] bod 8/ shora). Odkaz na smlouvy o dílo ze dne „25. února 2011“ a ze dne „26. října 2011“ se jeví logickým, jestliže z nich vzešly pohledávky č. 2 a 3 věřitele č. 7 (srov. odstavec [10] bod 2/ písm. b/ a c/ shora). Odvolací soud nadto přehlédl, že o smlouvě o dílo ze dne „25. února 2011“ se v popěrném úkonu věřitele č. 11 hovoří i na jiném místě, a to pod jejím číselným označením (jako o smlouvě o dílo „č. 102080_U3920_03_2011“); srov. odstavec [10] bod 4/ shora [Pohledávka č. 1, odst. (7) písm. d/].
[24] Zbývá dodat, že zjevně neopodstatněnou shledal Nejvyšší soud námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí; potud je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z nichž v konkrétní rovině nijak nevybočuje.
[25] Nejvyšší soud nepřehlédl, že na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 25. července 2017, č. j. MSPH 99 INS 34204/2014-P7-6, se místo věřitele č. 7 stala věřitelem popřené pohledávky č. 1 (co do částky 36.865.705,90 Kč, zjištěné po odmítnutí popěrného úkonu dovolatele v této výši po korekci vyvolané popěrným úkonem insolvenčního správce) a pohledávky č. 3 (co do částky 1.825.266,99 Kč, zjištěné po odmítnutí popěrného úkonu dovolatele v této výši po korekci vyvolané popěrným úkonem insolvenčního správce) společnost UNISTAV Prague, s. r. o., což je skutečnost, kterou budou brát soudy i účastníci v potaz v dalším řízení o popěrném úkonu dovolatele, včetně doručování tohoto rozhodnutí (§200 odst. 4 insolvenčního zákona).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, věřitelům popřené pohledávky, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2017
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu