Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.06.2017, sp. zn. 33 Cdo 471/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.471.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.471.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 471/2017 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. Š. , zastoupeného JUDr. Pavlem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Prostějově, Havlíčkova 7, proti žalovanému R. H. identifikační číslo 44658681, zastoupenému Mgr. Lukášem Kuhajdou, advokátem se sídlem v Plzni, U Zvonu 11, o 160.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 5 C 54/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2016, č. j. 12 Co 307/2016-95, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud Plzeň-sever (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 4. 2016, č. j. 5 C 54/2015-71, ve znění opravného usnesením ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 C 54/2015-79, zamítl žalobu o zaplacení částky 160.000,- Kč. Ačkoliv dovodil, že žalobce neuplatnil právo z titulu odpovědnosti za vady ojetého automobilu BMW 330 D (vrácení kupní ceny) včas, tj. ve lhůtě 2 let od převzetí věci (a že došlo k prekluzi tohoto práva), zároveň dodal, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že k okamžiku převzetí vozidlo trpělo vytýkanou vadou. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 9. 2016, č. j. 12 Co 307/2016-95, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se s určujícím závěrem soudu prvního stupně, že právo z odpovědnosti za vady vozidla žalobce neuplatnil včas a došlo k jeho prekluzi. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a zároveň má zato, že se odvolací soud při posuzování otázky rozdělení důkazního břemene při prokazování existence vady věci v okamžiku jejího převzetí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované jeho rozsudkem ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2281/2008. Ačkoliv dovolatel ohlašuje, že má dovolání za přípustné pro řešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu, nespecifikuje, jakou otázku hmotného práva má na mysli; vymezuje-li dovolatel předpoklady přípustnosti dovolání tímto způsobem, musí být z dovolání patrno, která právní otázka (způsob jejího řešení) nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena; tento údaj se, posuzováno podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.), z dovolání nepodává. Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s rozsudkem ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2281/2008, pomíjí, že při posuzování přípustnosti dovolání musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. Jestliže na jejím řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, pak dovolání pro její řešení nemůže být podle §237 o. s. ř. přípustné. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že došlo k prekluzi práva vyplývajícího z odpovědnosti za vady, a nikoliv na otázce rozdělení důkazního břemene při prokazování existence vady věci. Tento tvrzený rozpor s rozhodovací praxí dovolacího soudu není tedy způsobilý založit přípustnost dovolání. K výhradám dovolatele vůči odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nutno uvést, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zastává názor, že ačkoliv čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, nemůže být tento závazek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a proto rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být analyzován ve světle okolností každého případu [srovnej rozsudky ESLP ve věcech Van de Hurk versus Nizozemsko ze dne 19. dubna 1994 (stížnost č. 16034/90), Ruiz Torija versus Španělsko ze dne 9. prosince 1994 (stížnost č. 18390/91), Higgins versus Francie ze dne 19. února 1998 (stížnost č. 20124/92, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1998-I) a Hirvisaari versus Finsko ze dne 27. září 2001 (stížnost č. 49684/99)]. Odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu [viz rozsudek ESLP ve věci Helle versus Finsko ze dne 19. prosince 1997 (stížnost č. 20772/92)]. Shodně judikuje i Ústavní soud ČR (srov. odůvodnění nálezu ze dne 11. května 2004, sp. zn. III. ÚS 266/03, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 33, pod č. 67). Pokud dovolatel v dovolání označuje další právní otázky, jejichž revize se domáhá, pak ve vztahu k nim (posuzováno opět podle obsahu) nevymezil předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř.; pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud v řízení postupoval a rozhodl. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. června 2017 JUDr. Václav Duda předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/29/2017
Spisová značka:33 Cdo 471/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.471.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:čl. 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. I. ÚS 3164/17
Staženo pro jurilogie.cz:2018-05-30