ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.4869.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4869/2017-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce F. P. , zastoupeného Mgr. Radkou Vodičkovou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Havlíčkova 147, proti žalovaným 1) K. M. C. , zastoupenému JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, a 2) P. C. , zastoupené Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, o určení doby splatnosti dluhu a o procesním nástupnictví na straně žalobce, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 87/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 31. 3. 2017, č. j. 27 Co 75/2017-75, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. 1. 2017, č. j. 15 C 87/2015-66, zamítl návrh žalobce, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost Capitalia s. r. o. se sídlem v Praze 9, Martinická, IČ: 27941701.
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 31. 3. 2017, č. j. 27 Co 75/2017-75, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v tom znění, že se zamítá návrh žalobce, aby soud připustil vstup společnosti CAPITALIA s. r. o. se sídlem v Praze 9, Martinická 987/3, IČ: 27941701, do řízení na místo žalobce F. P.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má zato, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zároveň má zato, že posuzovaná právní otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.
Dovolání není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jak je tomu v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „R 4/2014“, a dále např. usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
Dovolatel sice ohlašuje, že splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň posuzovaná právní otázka nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, avšak žádnou takovou právní otázku neformuluje; tento povinný údaj se nepodává z celého obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.). V případě přípustnosti dovolání založeném na odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je nezbytné specifikovat, od které ustálené rozhodovací praxe (tj. od jakého ustáleného řešení konkrétní právní otázky) se odvolací soud odchýlil, a v situaci přípustnosti dovolání pro dosud nevyřešenou právní otázku, je nezbytné takovou právní otázku vymezit (popsat).
Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (předpokladů přípustnosti dovolání) přitom vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16).
Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. prosince 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu