Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2017, sp. zn. 8 Tdo 1711/2016 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1711.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1711.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1711/2016-32 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2017 o dovolání obviněného K. V. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 3 To 500/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 43/2016, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. V. odmítá . Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 7 T 43/2016, byl obviněný K. V. uznán vinným účastenstvím ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchanému ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného M. P. a o jeho povinnosti k náhradě škody. 2. Proti označenému rozsudku podali oba obvinění odvolání, která zaměřili na všechny výroky, jež se jich týkaly. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 3 To 500/2016, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně k odvolání obviněného M. P. podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve výrocích vztahujících se k tomuto obviněnému, a v návaznosti na to bylo o jeho vině, trestu a povinnosti k náhradě škody podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodnuto. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného K. V. jako nedůvodné zamítnuto. 3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu, jež nebyla rozhodnutím soudu odvolacího dotčena, se obviněný K. V. účastenství ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchanému ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku dopustil tím, že se spoluobviněným M. P.: 1) v přesně nezjištěné době od konce měsíce října 2015 do 8. 11. 2015 v H. S., okr. Č. B., na zahradě a v garáži u domu vzbudil poskytnutím podrobných informací k objektu poškozené M. K. a věcí se zde nacházejících obviněný K. V. rozhodnutí v obviněném M. P. a odsouzeném M. K., spáchat trestný čin krádeže tím, že jim sdělil, že do uzamčené zahradní boudy poškozené mohou vniknout rozbitím okna a z této odcizit zde uskladněné jízdní kolo, přičemž po tomto navedení od obviněného K. V. obviněný M. P. s odsouzeným M. K. úmyslným společným jednáním: v době od 17:00 hod. dne 1. 11. 2015 do 10:00 hod. dne 8. 11. 2015 po předchozí vzájemné domluvě na volně přístupné zahradě na parcele v H. S., okr. Č. B., v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch nejprve kladivem rozbili okno na přední straně zahradní boudy, do které následně vnikli a odcizili zde jízdní kolo zn. Favorit nezjištěného výrobního čísla v hodnotě 500 Kč a zahradní gril v hodnotě 500 Kč, čímž způsobili M. K. škodu poškozením ve výši 600 Kč a škodu odcizením ve výši 1 000 Kč, 2) dále v přesně nezjištěné době od konce měsíce října 2015 do 8. 11. 2015 v H. S., okr. Č. B., na zahradě a v garáži u domu vzbudil poskytnutím podrobných informací k objektu poškozeného J. V. a věcí se zde nacházejících obviněný K. V. rozhodnutí v obviněném M. P. a odsouzeném M. K. spáchat trestný čin krádeže tím, že jim sdělil, že do uzamčené zahradní boudy poškozeného mohou vniknout rozbitím okna a z této odcizit zde uskladněné elektrické kabely, přičemž po tomto navedení od obviněného K. V. obviněný M. P. s odsouzeným M. K. úmyslným společným jednáním: v době od 17:00 hod. dne 8. 11. 2015 do 10:00 hod. dne 13. 11. 2015 po předchozí vzájemné domluvě na volně přístupné zahradě na parcele v H. S., okr. Č. B., v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch nejprve kladivem rozbili boční okno u zahradní boudy, do které následně vnikli a odcizili zde 4 elektrické kabely - 380 v hodnotě 2 700 Kč, čímž způsobili J. V. škodu poškozením ve výši 480 Kč a škodu odcizením ve výši 2 700 Kč. 4. Pro úplnost je vhodné doplnit, že shora uvedené rozsudky nebyly prvními rozhodnutími ve věci. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 7 T 80/2015, byl obviněný K. V. uznán vinným účastenstvím ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchanému ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl podle §205 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. K. a M. P. a o jejich povinnosti k náhradě škody. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 3 To 276/2016, byl k odvolání obviněných K. V. a M. P. citovaný rozsudek nalézacího soudu podle §258 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to v celé části týkající se těchto obviněných, a v tomto rozsahu byla věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně. V části týkající se spoluobviněného M. K. zůstal napadený rozsudek nedotčen. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2016 byly trestní věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. 7 T 80/2015 a 7 T 43/2016 podle §23 odst. 3 tr. ř. z důvodů uvedených v §20 odst. 1 tr. ř. spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí, přičemž bylo rozhodnuto o tom, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 7 T 43/2016 (č. listu 282). II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 3 To 500/2016, podal obviněný K. V. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a vytkl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože byl v řízení předcházejícím dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozsudek soudu prvního stupně a rozsudek odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, a to pokud jde o subjektivní stránku přečinu. Rozsudky soudů nižších stupňů také vzhledem k nesprávně hodnoceným důkazům spočívají na dalším nesprávném hmotněprávním posouzení skutkových okolností. 6. Byl přesvědčen, že mu nebylo prokázáno účastenství na trestném činu spoluobviněných M. P. a M. K.– jeho údajně přímý úmysl jako návodce. Spoluobvinění, ačkoliv ve snaze zmírnit vlastní trestní odpovědnost tvrdili opak, se krádeže dopustili bez jeho návodu, šlo jim výhradně o jejich majetkový prospěch. Spoluobviněný M. K. nepracuje a prodejem kradených movitých věcí si často „přivydělává“ na svou hlavní potřebu, jíž je alkohol. V souvislosti se subjektivní stránkou proto mělo dojít k uplatnění zásady in dubio pro reo a nikoliv k postupu, který je v rozporu s materiální pravdou. Namítl existenci rozporů ve výpovědích spoluobviněných, na něž v řízení opakovaně upozorňoval. Odvolací soud vyzdvihl toliko hostilní vztah k jeho sourozencům, jenž jej měl k jeho jednání motivovat, přičemž nevzal v potaz výpověď svědka F. K. svědčící jeho obhajobě, nevzal v úvahu skutečnost, že na rozdíl od spoluobviněných a uvedeného svědka je řádným a netrestaným občanem, který nadměrně nepožívá alkoholické nápoje a v obci má dobrou pověst, a taktéž nereflektoval, že si trestní postih přivodil pouze tím, že u sebe v rekreačním objektu a při práci v garáži občas strpěl přítomnost svědka F. K., za nímž spoluobvinění docházeli. Co se týče rozboru jednotlivých svědeckých výpovědí, poukázal na závěrečné řeči jeho obhájce u hlavního líčení a veřejného zasedání odvolacího soudu a na písemné a ústní odůvodnění jeho řádného opravného prostředku. Závěrem poznamenal, že s ohledem na to, že jeho jednání nebylo prokázáno, brojí i proti výroku o trestu. 7. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil ohledně jeho osoby rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 3 To 500/2016, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 7 T 43/2016, a poté jej podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby. 8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. III. Přípustnost dovolání 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání 10. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku odvolacího soudu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. 12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. 13. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). 14. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. Nezjistil žádný, natožpak extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Obviněný je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině pod body 1) a 2) usvědčován výpověďmi spoluobviněných M. K. (č. listu 10 až 12, 105 až 107) a M. P. (č. listu 101 až 103, 293) podporovanými výpověďmi poškozených J. V. (č. listu 107 a 108) a M. K. (č. listu 109 a 110). Výpovědi spoluobviněných jsou, pokud jde o roli, kterou obviněný v případu trestného činu krádeže sehrál, naprosto souladné. Z obou z nich se jednoznačně podává, že obviněný působil jako osoba nabádající je k odcizení věcí ve vlastnictví poškozených J. V. a M. K.. Spoluobviněný M. K. uvedl, že obviněný v jeho přítomnosti a rovněž v přítomnosti spoluobviněného M. P. a svědka F. K. hovořil o tom, že jeho bratr J. V. má na pozemku boudu a v ní má uschovány kabely, jež mu patří. Vypověděl, že obviněný v návaznosti na zmíněnou informaci jemu a spoluobviněnému M. P. řekl, aby pro tyto kabely došli, aby rozbili okno, nejlépe ze strany, odkud není vidět, kabely si vzali a prodali je. Spoluobvinění jej poslechli, kabely ze zahradní boudy ukradli a posléze je i prodali, přičemž když mu sdělili, co provedli, odvětil, že je to dobře, poněvadž se „ten hajzl alespoň chytí za hlavu“. Podle spoluobviněného M. K. krádeži jízdního kola taktéž předcházela debata s obviněným. I v tomto případě obviněný jemu a spoluobviněnému M. P. v přítomnosti svědka F. K. sdělil, že v chatě jeho sestry M. K. je „pěkná závodka“, načež když spoluobviněný M. P. poznamenal, že by se mu takové kolo líbilo, obviněný jej pobídl, ať si jej jde vzít, přičemž jej ještě upozornil na to, že objekt je uzamčen a dostanou se do něj jedině oknem. Spoluobviněný M. P. potvrdil, že obviněný vystupoval jako návodce ke krádeži. Podle tohoto spoluobviněného obviněný v přítomnosti svědka F. K. naváděl spoluobviněného M. K. k vykradení zahradních objektů a k přivlastnění si věcí zde se nacházejících. O celé záležitosti se bavili vícekrát. Jak spoluobviněný M. K., tak spoluobviněný M. P. se v rámci svých výpovědí zmiňovali o dlouhodobých sporech mezi obviněným a jeho sourozenci. Spoluobviněný M. K. výslovně uvedl, že si obviněný a jeho sourozenci dělali naschvály a kradli si věci. Z výpovědí svědků J. V. a M. K. se podává, že mají s obviněným, svým bratrem, dlouhodobé spory týkající se vypořádání dědictví. S ohledem na tuto skutečnost oba v souvislosti s předmětnou krádeží podezírali právě svého bratra. Svědek J. V. vypověděl, že obviněný věděl, že v zahradní boudě jsou uschovány kabely – svědek je nedlouho před krádeží používal k řezání dřeva a obviněný jej při tom pozoroval. 15. V dalším lze poukázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 8 až 10 rozsudku nalézacího soudu, str. 9 a 10 rozsudku odvolacího soudu), z nichž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudků v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. 16. V posuzované trestní věci je s ohledem na napadená rozhodnutí, obsah dovolání a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. významnou otázkou, zda obviněný svým jednáním popsaným ve výroku o vině pod body 1) a 2) naplnil z hlediska subjektivní stránky znaky účastenství ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchanému ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. 17. Trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá vloupáním. Podle §23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce). 18. Pokud jde o objektivní stránku trestného činu podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přisvojení je jednání, kdy pachatel cizí movitou věc, která mu nenáleží a kterou do spáchání skutku neměl v dispozici, odejme z dispozice vlastníka a nakládá s ní jako s věcí vlastní, zmocnění znamená, že věc je získána do dispozice bez vědomí či souhlasu jejího vlastníka, a vloupáním se rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly (srov. §121 tr. zákoníku). Po subjektivní stránce je vyžadován úmysl. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, úmysl přímý], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, úmysl eventuální]. 19. Podmínkou spáchání trestného činu ve spolupachatelství je jednak společné jednání spolupachatelů (objektivní podmínka) a jednak společný úmysl směřující ke spáchání trestného činu (subjektivní podmínka). 20. Co se účastenství na trestném činu týče, trestná činnost účastníka bezprostředně přispívá k tomu, aby došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, i když účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje. Účastenství je úmyslnou formou účasti na trestném činu, která je namířena proti témuž konkrétnímu zájmu chráněnému trestním zákonem jako pachatelství nebo spolupachatelství. Čin, na němž se účastník podílí, musí splňovat všechny pojmové náležitosti úmyslného trestného činu nebo jeho pokusu, včetně trestně odpovědného pachatele. Mezi jednáním účastníka a spáchaným trestným činem hlavního pachatele musí být příčinný vztah. Účastenství předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu, přičemž může jít i o úmysl nepřímý, zejména v podobě úmyslu alternativního (např. návodce si je vědom možnosti, že vyvolá svým jednáním rozhodnutí hlavního pachatele spáchat trestný čin a pro případ, že se tak stane, je s tím srozuměn). 21. Návodce úmyslně v jiném vzbudí rozhodnutí spáchat konkrétní trestný čin. Formy návodu zákon blíže nevymezuje, a proto mohou být jakékoli. Může jít o rozkaz, přemlouvání, poučení či o jinou formu vyvolání rozhodnutí. Povahu návodu by mohlo mít i schvalování trestného činu, pokud by jím bylo sledováno vzbuzení rozhodnutí v jiné osobě k spáchání trestného činu. Návod vždy směřuje k individuálně určené osobě nebo osobám a k individuálně určenému trestnému činu či trestným činům, čin musí být konkretizován alespoň v hrubých rysech. Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by se jednat o podněcování podle §364 tr. zákoníku za podmínek tam uvedených. 22. Podle právní věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu obviněný K. V. „vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce) přisvojit si cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá vloupáním“. Skutková zjištění precizně popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině [ad body 1) a 2)] v rozsudku nalézacího soudu výstižně obsahují znaky účastenství na přečinu krádeže spáchaném ve spolupachatelství, v tomto ohledu nelze podle dovolacího soudu soudu nižšího stupně ničeho vytknout. 23. Podstata jednání obviněného K. V. spočívala v tom, že na návštěvě u svědka F. K. vybídl spoluobviněné M. K. a M. P. k tomu, aby za použití násilí rozbili okna a vnikli do objektů jeho sourozenců, poškozených M. K. a J. V., odcizili odtud věci zde uschované, konkrétně jízdní kolo a elektrické kabely, a tyto si ponechali, popřípadě je zpeněžili. Vzhledem k tomu, že se spoluobvinění krádeže (krádeží), ke které (ke kterým) byli navedeni, dopustili, není pochyb o tom, že jednání obviněného K. V. charakteristické rysy účastenství ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchanému ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku nese. 24. Spoluobvinění M. K. a M. P. tím, že na základě předchozí dohody rozbitím oken vnikli do zahradních objektů poškozených M. K. a J. V., odkud odcizili jízdní kolo a elektrické kabely, úmyslným společným jednáním si vloupáním přisvojili cizí věci tím, že se jich zmocnili, a naplnili tak jako spolupachatelé podle §23 zákoníku znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný K. V. ve spoluobviněných rozhodnutí výše uvedenou krádež spáchat úmyslně vzbudil. Tím, že před spoluobviněnými, z nichž minimálně jeden trpěl nedostatkem finančních prostředků a měl zkušenosti s trestnou činností majetkového charakteru, hovořil o tom, že se v uzamčených zahradních objektech jeho sourozenců nacházejí jízdní kolo a elektrické kabely, a že je také přímo vyzval, aby do uvedených zahradních objektů způsobem, který jim popsal, vnikli, zmíněné věci si odnesli a následně je prodali či si je ponechali, ve spoluobviněných rozhodnutí odcizit věci poškozených M. K. a J. V. jednoznačně vyvolal. Dovolatel ve své pobídce adresované spoluobviněným konkretizoval věci, jež se měly stát předmětem krádeže, specifikoval místo jejich uskladnění, poukázal na překážky spojené s realizací záměru, přičemž vylíčil nejschůdnější způsob provedení akce, a nastínil také varianty dalšího nakládání s věcmi. Čin, jehož se spoluobvinění v intencích jeho pokynů posléze dopustili, tedy nikoliv v hrubých rysech, nýbrž naprosto podrobně popsal. Jednal přitom v úmyslu přímém. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že ve spoluobviněných rozhodnutí spáchat trestný čin krádeže chtěl vyvolat. Jednak nutno akcentovat, že se před spoluobviněnými o možnosti krádeže věcí umístěných v zahradních objektech pouze nezmiňoval, ale výslovně jim řekl, aby věci ukradli a posléze s nimi jím nastíněným způsobem naložili, jednak nutno zmínit jeho nepřátelský vztah k poškozeným plynoucí z nevypořádaného dědictví, tedy to, že při svém jednání byl veden snahou jim ublížit. Jeho reakce na sdělení spoluobviněného M. K., že krádež elektrických kabelů, k níž spoluobviněné pobízel, uskutečnili (viz jeho vyjádření, že je to dobře, poněvadž se „ten hajzl alespoň chytí za hlavu“), vypovídá o zjevné satisfakci, kterou pocítil, když zjistil, že jeho návod byl úspěšný. 25. Pokud obviněný v dovolání dále brojil i proti výroku o trestu, činil tak toliko na podkladě svého mylného přesvědčení, že jeho jednání nebylo prokázáno. S ohledem na to proto Nejvyšší soud pouze v krátkosti připomíná, že za (případné) jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu, apod. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu v důsledku nesprávného vyhodnocení kritérií podle §39, §41 a §42 tr. zákoníku přitom nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb.). Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). O takový případ se v posuzované věci nejedná. 26. Nalézací soud, jenž obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců, přesvědčivě vyložil, jakými úvahami se při ukládání tohoto trestu řídil. Uvedl, že obviněný je osobou dosud netrestanou a jeho dosavadní bezúhonnost hodnotil jako významnou polehčující okolnost, jiné polehčující ani přitěžující okolnosti neshledal. Uložil mu tudíž trest odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců (tj. v jedné šestině zákonné trestní sazby), jehož výkon podmíněně odložil na nejkratší možnou zkušební dobu (str. 18 rozsudku). Odvolací soud takto uloženou sankci označil za vysloveně mírný výchovný trest, který dostatečně reflektuje dosavadní trestní bezúhonnost dovolatele (str. 13 rozsudku). Proti takovým závěrům nelze mít žádných výhrad. Argumentace soudů je přiléhavá a uložený trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání jednoho roku, nutno považovat za adekvátní. Soudy uvážily všechny okolnosti relevantní z hlediska druhu a výměry trestu a jejich závěry jsou vyvážené. Trest, který byl obviněnému takto uložen, rozhodně není extrémně přísný a zjevně nespravedlivý. K případnému zásahu dovolacího soudu tudíž není dán žádný důvod. 27. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a dílem relevantně uplatněnou námitkou dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. V důsledku vzájemné podmíněnosti dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. nemohl být naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. a dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. 1. 2017 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/31/2017
Spisová značka:8 Tdo 1711/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1711.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Krádež
Návod
Úmysl
Dotčené předpisy:§24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku
§205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku
§15 odst. 1 písm. a),b)) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2017-04-09