ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.20.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 20/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 28. 6. 2018 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. H., rozsudkem Trestního soudu č. 2 ve Valencii, Španělské království, ze dne 6. 6. 2008, sp. zn. PAB-0000343/2006, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Trestního soudu č. 2 ve Valencii, Španělské království, ze dne 6. 6. 2008, sp. zn. PAB-0000343/2006, který nabyl právní moci 27. 1. 2009, byl J. H. uznán vinným trestnými činy násilné krádeže v obydleném domě, pokusu krádeže motorového vozidla a kladení odporu, podle španělského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu J. H. spáchal trestnou činnost skutky v rozsudku blíže popsanými v podstatě tím, že:
dne 10. 10. 2004 v 8,15 hod., po dohodě s dosud nezjištěným spolupachatelem a v úmyslu se nezákonně obohatit, poté co překonali plot, vnikli přes balkon do domu M. M. F. T., na adrese A. L. G., E. P., který prohledali a odcizili zde šperky, pera, tužky, digitální fotoaparát, různé brýle a další předměty, jakož i hotovost 654 euro a dům opustili vstupními dveřmi. Téhož dne, poté, co se společně s dvěma dalšími pachateli snažil násilně vniknout do uzamčeného a zaparkovaného vozidla zn. Ford Fiesta, majitele V. C. R., v němž chtěli z místa činu uniknout, byli ve 21,45 hodin v zástavbě L. R. d. E. P. na A. L. G. dostiženi policií. Při pokusu o útěk část lupu odhodili do kontejneru, přičemž odsouzený, který se zadržení bránil, kladl značný odpor, přičemž napadl jednoho z policistů tak, že tento upadl na zem a poničil si uniformu s vzniklou škodou 22 euro, žádné zranění však neutrpěl. Na vozidle vznikla škoda ve výši 879,54 euro, na odcizených předmětech paní F. T., které nebylo možno získat zpět, pak vznikla škoda ve výši 5 492 euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů krádeže podle §205 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku, pokusu krádeže podle §21 tr. zákoníku k §205 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku a násilí proti orgánu veřejné moci podle §323 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se pro svůj prospěch dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil škodu na cizím majetku, jednak se dopustil násilí na orgánu veřejné moci. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že tuto částečně spáchal s dalšími pachateli, jakož i způsobem jejího provedení. Ačkoliv se těchto činů dopustil již v roce 2004, nutno s ohledem na povahu páchané trestné činnosti, jakož i společenskou škodlivost jeho jednání, dovodit, že je dán zájem na tom, aby se na výše uvedené odsouzení J. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu