ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.577.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 577/2018-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. 7. 2018 dovolání obviněného Q. A. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 11 To 16/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 52 T 6/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Q. A. N. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 52 T 6/2015, byl (mj.) obviněný Q. A. N. uznán vinným ad 1) a 2) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a ad 3) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost byl obviněný Q. A. N. podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže specifikován ve výroku citovaného rozsudku. Soud prvního stupně zároveň podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o uložení ochranného opatření zabrání věci, a to ohledně věcí opět v uvedeném rozsudku podrobně specifikovaných. Pro úplnost je pak nutno uvést, že současně s tím bylo rozhodnuto o vině a o trestu ohledně dalších spoluobviněných, a dále též podle §226 písm. c) tr. ř. o zproštění obžaloby u jednoho ze spoluobviněných.
2. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali obvinění Q. A. N. a J. L. odvolání. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací tato odvolání projednal a rozsudkem ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 11 To 16/2016, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) a písm. e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu ohledně obviněných Q. A. N. a J. L. a s přihlédnutím k §261 tr. ř. také ohledně spolupracujícího obviněného J. Š. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněného Q. A. N. uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl obviněný Q. A. N. podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jenž byl podrobně specifikován ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Pro úplnost pak lze uvést, že citovaným rozsudkem odvolacího soudu bylo současně rozhodnuto o vině a o trestu ohledně spoluobviněného J. L. a spolupracujícího obviněného J. Š. a o uložení ochranného opatření zabrání věci podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně (upřesněných odvolacím soudem) se obviněný dopustil trestné činnosti tím, že
,,v přesně nezjištěné době nejméně od jarních měsíců roku 2013 do 15. května 2014 v L., část V. n. N., T., v pronajatém objektu firmy ASSOCIATED WEAVERS, s. r. o., a dále na různých místech v okresech L. a P., každý svým jednáním přispěli k fungování organizované skupiny vytvořené za účelem pěstování rostlin konopí a následně k jeho sušení a distribuci ve velkém rozsahu, když J. L. a Q. A. N. financovali nákup pomůcek, chemikálií a dalších potřebných věcí, zajišťovali provoz indoorové pěstírny konopí odborně vybavené mj. vzduchotechnikou se 14 kusy větráků a 22 kusy ventilátorů, uhlíkovými filtry, 179 kusy svítidel s výbojkami o výkonu 600 W, 189 kusy předřadníků, teploměry, spínacími hodinami a chemikáliemi zlepšujícími prosperitu rostlin, přičemž k tomuto účelu měli v objektu uvedené firmy uzpůsobeno sedm místností, dále zajišťovali personální obsazení osob pracujících v pěstírně, jejich stravování, dovoz osobních věcí, kontrolovali jejich pracovní nasazení a následně zajišťovali prodej konopí, J. Š. nejméně od konce léta 2013 jako řidič zajišťoval podle pokynů dopravu konopí, přičemž nejméně v jednom případě v lednu nebo únoru 2014 z L. do P. zajišťoval svým osobním motorovým vozidlem zn. P., doprovod J. L., který vezl vozidlem Audi Q7 10 kg konopí, které v P. prodal v eurech dosud neustanovené osobě, a později převzal dozor nad pracovníky v pěstírně a také zajišťoval jejich zásobování potravinami a věcmi osobní potřeby, částečně se podílel na financováni provozu pěstírny, zajišťoval materiál, vážil a balil konopí za podíl na zisku, M. B., jehož věc byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí, se podílel na organizování provozu pěstírny, vyplácel finanční odměny, zajišťoval materiál, vážil a balil konopí za podíl na zisku, M. L. se nejméně od prosince 2013 se svými osobními zkušenostmi podílel na provozu pěstírny, zajišťoval materiál, vážil a balil konopí za podíl na zisku a N. S. H. od března 2014 spolu s dalšími dosud neustanovenými osobami vietnamské národnosti rostliny konopí pěstovali, když je sázeli, hnojili, zalévali, stříhali a sušili, za období od jarních měsíců 2013 do konce února 2014 v této pěstírně neoprávněně vypěstovali konopí v celkovém množství nejméně 40 kg, poté pokračovali v pěstování konopných rostlin a ke dni 15. 5. 2014, kdy byl proveden policejní zásah, zde pěstovali rostliny konopí v celkovém množství 2 274 kusů, přičemž se konkrétně jednalo o 226 kusů rostlin konopí ve fázi květu o výšce 102 cm obsahující 6,9 % účinné látky Δ9-tetrahydrocannabinolu (THC), 163 kus ů rostlin konopí ve fázi květu o výšce 71 cm obsahující 6,69 % účinné látky THC, 351 kusů rostlin konopí ve fázi růstu o výšce 20 cm obsahující 1,8 % účinné látky THC, 357 kusů rostlin konopí ve fázi zakořenění obsahující 2,1 % účinné látky THC, 241 kusů rostlin konopí ve fázi zakořenění obsahující 1,5 % účinné látky THC, 177 kusů rostlin konopí ve fázi květu o výšce 86 cm obsahující 10,39 % účinné látky THC, 460 kusů rostlin konopí ve fázi květu o výšce 59 cm obsahující 10,3 % účinné látky THC a 299 kusů rostlin konopí ve fázi květu o výšce 35 cm obsahující 10,1 % účinné látky THC, přičemž celkové množství účinné látky v zajištěných rostlinách činilo celkem 3 141,1 g THC,
a dále obžalovaní J. L., Q. A. N. a J. Š. v přesně nezjištěné době v jarních měsících roku 2013 na různých místech v Praze každý svým jednáním přispěli k fungování organizované skupiny vytvořené za účelem vývozu konopí z ČR do Norska ve značném rozsahu, J. Š. na pokyn J. L. od něj převzal na blíže neustanoveném místě v P.– K. 6 až 8 balíčků konopí o hmotnosti cca 6 kg s nezjištěným obsahem účinné látky THC, které odvezl osobním motorovým vozidlem zn. P., do O., kde je předal J. L. a Q. A. N., kteří na místo předání společně přijeli vozidlem a tito ho dále předali dosud neustanoveným odběratelům, přičemž obž. Š. měl za přepravu konopí slíbenou finanční částku ve výši 200 000 Kč, kterou však nikdy neobdržel,
a takto jednali přesto, že konopí je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a v příloze č. 3 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu §44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků, Δ9-tetrahydro cannabinol je jako psychotropní látka zařazen do seznamu II. podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách, v příloze č. 4 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu §44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění pozdějších změn a doplňků“.
4. Pro úplnost pak nutno uvést, že odvolací soud v dané věci jednal již podruhé. Proti předchozímu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 11 To 16/2016, totiž podal dovolání nejvyšší státní zástupce a spoluobviněný J. L. Na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce pak Nejvyšší soud rozhodl svým usnesením ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 155/2017, tak, že zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v bodu 1) a 2) výroku o vině a v celém výroku o trestu ve vztahu k obviněným J. L., Q. A. N. a J. Š., včetně na něj obsahově navazujících rozhodnutí, a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Q. A. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu pak obviněný shledal v tom, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, rozhodně nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný dále zdůraznil, že v průběhu celého řízení popíral, že by působil jako člen organizované skupiny působící ve více státech a dle jeho názoru soudy přecenily svědeckou výpověď spolupracujícího obviněného J. Š. Pro právní kvalifikaci projednávaného skutku jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy v intencích §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku tak nebyly provedeny důkazy, které by jednoznačně prokazovaly, že obviněný působil jako člen organizované skupiny působící ve více státech.
7. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný Q. A. N. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 11 To 16/2016, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc znovu projednat a rozhodnout.
8. K dovolání obviněného Q. A. N. se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 8/2018-13 ze dne 19. 2. 2018). Ve svém vyjádření státní zástupce předně uvedl, že námitky obviněného uplatněnému ,,hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. V tomto směru pak poukázal na meze dovolacího přezkumu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž následně konstatoval, že soudy obou stupňů v dané věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a zároveň řádně provedené důkazy hodnotily zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.
9. Státní zástupce dále zdůraznil, že obviněný přisouzenou právní kvalifikaci zpochybňuje pouze z pozice skutkových námitek, když uvádí, že znak ,,ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ mu nebyl řádným způsobem prokázán a soudy neměly vycházet z výpovědi spolupracujícího obviněného J. Š. V této souvislosti však nelze přehlédnout, že právní spor o naplnění i nyní namítaného znaku byl předmětem rozhodování Nejvyššího soudu v předchozím dovolacím řízení, přičemž Nejvyšší soud v dané věci vyslovil závazný právní názor, že právě tuto spornou okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku obviněný naplnil. Vrchní soud v Praze přitom nyní napadeným rozhodnutím rozhodl zcela v intencích tohoto závazného právního názoru. Pro úplnost pak státní zástupce doplnil, že v předchozím dovolacím řízení se Nejvyšší soud na podkladě dovolacích námitek spoluobviněného J. L. zabýval i obdobnou argumentací ve vztahu k hodnocení výpovědi spolupracujícího obviněného J. Š., přičemž se však výslovně s hodnocením této výpovědi ztotožnil. Za tohoto stavu proto státní zástupce zkonstatoval, že nynější rozhodnutí odvolacího soudu netrpí v rovině skutkové žádnou vadou.
10. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného obsahově žádný z dovolacích důvodů nenaplňuje, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby jej podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně i podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
13. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
15. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud pak s ohledem na výše uvedená teoretická východiska a obviněným uplatněné námitky konstatuje, že tyto neodpovídají požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Obviněný tak v tomto směru uplatnil námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že nebylo dostatečně prokázáno jeho jednání, že z důkazní situace nijak nevyplývá, že by se dopustil předmětné trestné činnosti, případně vlastní hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání, zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu. Je navíc zřejmé, že tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným nabízené verze skutkových zjištění, z které pak vyvstávají pochybnosti o právní kvalifikaci.
17. Pouze nad rámec tak lze připomenout, že námitkou stran věrohodnosti svědecké výpovědi J. Š. se Nejvyšší soud zabýval již ve svém předchozím usnesení v dané věci. V této souvislosti tak nezbývá než zopakovat, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích (č. l. 1537-1537 verte, 2157-2158) řádně vysvětlily, že výpověď spolupracujícího obviněného J. Š. je logická a konzistentní, jím poskytnuté informace korespondovaly s dalšími provedenými důkazy (zejména s výpovědí M. L., jakož i s důkazy objektivní povahy), a nebyly zde zjištěny ani žádné skutečnosti, na základě kterých by mohlo být pochybováno o jeho věrohodnosti. Obstát přitom nemohly ani další námitky obviněného stran nesprávného hodnocení důkazů svědčících o trestné činnosti v Norském království. Výpověď spolupracujícího obviněného J. Š. je totiž i v tomto směru v souladu s listinnými důkazy v podobě zjištění o letecké přepravě obviněných Q. A. N. a J. L. (č. l. 870). Dle Nejvyššího soudu tak lze uzavřít, že soudy obou stupňů dostatečně a řádně zdůvodnily, proč vyhodnotily výpověď spolupracujícího obviněného J. Š. jako věrohodnou a schopnou (společně s dalšími provedenými důkazy) vysvětlit skutkový děj, tak jak se odehrál. Vzhledem ke všem těmto rozhodným skutečnostem se Nejvyšší soud plně ztotožnil s hodnocením výpovědi spolupracujícího obviněného J. Š., jakož i následnými skutkovými zjištěními soudů obou stupňů.
18. Odvolací soud pak ve svém rozhodnutí (č. l. 2159) správně a v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným v předchozím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 155/2017, dospěl k závěru, že obviněný Q. A. N. svým jednáním naplnil i kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť se přisouzeného jednání dopustil ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Pouze ve stručnosti tak lze shrnout, že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů v tomto směru prokazatelně vyplývá, že obvinění Q. A. N., J. L. a J. Š., tedy tři trestně odpovědné osoby, působili na území minimálně dvou států, a to na jak území České republiky, kde došlo k vzájemné domluvě, přislíbení finanční odměny a následnému předání a přepravě marihuany, tak na území Norského království, kam se všichni obvinění dostavili a drogu vyvezenou obviněným J. Š. si vzájemně předali. Jejich jednání se přitom zcela evidentně vyznačovalo znaky organizovanosti, plánovitosti a rozdělení úkolů ve snaze dosáhnout vytýčeného cíle.
19. Lze proto uzavřít, že obviněný Q. A. N. úmyslně a neoprávněně jinému opatřil a pro jiného přechovával a vyvezl omamnou a psychotropní látku, přičemž tento čin spáchal ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Svým jednáním tak obviněný beze zbytku naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
20. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Q. A. N. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 7. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu