ECLI:CZ:NS:2018:15.TDO.195.2018.3
15 Tdo 195/2018-II.-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2018 v řízení o dovoláních, která podali obvinění A. J., a P. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 9 To 94/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 7/2013, takto:
Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. Š. do vazby nebere .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 56 T 7/2013, byl obviněný P. Š. (dále též „obviněný“) za skutky popsané pod body I. a II. výroku rozsudku jmenovaného soudu uznán vinným zločiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spáchanými ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
2. Za tyto zločiny a dále za zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 40 T 13/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 5 To 72/2015, a pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“) k §148 odst. 1, 2, 3 písm. a), c) tr. zák. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 7 T 84/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 3 To 31/2011, byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí zde vyjmenovaných věcí a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu pěti let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 40 T 13/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 5 To 72/2015, a z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 7 T 84/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 3 To 31/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o základech a právních následcích trestní odpovědnosti obviněných A. J., K. N., Z. A. a V. R. a podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněných k náhradě škody.
3. Z podnětu odvolání obviněných A. J., P. Š., Z. A. a V. R. a zúčastněných osob Herington Leasing, s. r. o., Best Transport Prague, s. r. o., a Centavia, s. r. o., byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 9 To 94/2016, podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. rozsudek nalézacího soudu částečně zrušen, a to u obviněných A. J. a P. Š. ve výrocích o trestech, u obviněných A. J., P. Š., Z. A. a V. R. ve výroku o náhradě škody a ve výroku o zabrání náhradní hodnoty a z důvodu uvedeného v §261 tr. ř. také ohledně obviněného K. N. ve výroku o náhradě škody a ve výroku o zabrání náhradní hodnoty. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině byl obviněný P. Š. odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu pěti let a podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí zde uvedených věcí. Nově bylo rozhodnuto též o právních následcích trestní odpovědnosti obviněného A. J. a podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněných k náhradě škody a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
4. Proti shora citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obvinění A. J., P. Š., Z. A. a V. R. dovolání.
5. O dovoláních obviněné Z. A. a obviněného V. R. bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1614/2017. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 6 Tdo 51/2018, byla věc obviněných A. J. a P. Š. postoupena k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu (dále též „Nejvyšší soud“). Z podnětu dovolání obviněného A. J. bylo rozhodnuto usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018, tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 9 To 94/2016, i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 56 T 7/2013, a to v celé části týkající se obviněného A. J. a podle §261 tr. ř. též v celé části týkající se obviněného P. Š. a v části týkající se obviněného K. N. ve výroku, jímž byl uznán vinným zločinem podvodu, a ve výroku o trestu. Podle §265k odst. 2 tr. ř. byla současně zrušena také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 40 T 13/2014, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 5 To 49/2017, a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 6 To 48/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 50 T 11/2015 , ve výrocích o souhrnném trestu odnětí svobody, trestu zákazu činnosti a trestu propadnutí věci uloženém obviněnému P. Š. a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 40 T 13/2014, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 5 To 49/2017, ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti uloženém obviněnému A. J. Podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Městskému soudu v Praze přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání obviněného P. Š. bylo týmž usnesením Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
III.
6. Podle §265l odst. 4 věty první tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
7. Protože se na obviněném P. Š. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 6 To 48/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 50 T 11/2015, Nejvyšší soud v řízení o jeho dovolání a dovolání obviněného A. J. tato rozhodnutí podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. i tato rozhodnutí zrušil, a to ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody uloženém obviněnému P. Š. (viz bod 5. tohoto usnesení), stal se další výkon tohoto trestu nepřípustným. Nejvyšší soud proto rozhodl ve smyslu §265l odst. 4 tr. ř. zároveň o vazbě posledně jmenovaného obviněného.
8. V rámci tohoto rozhodování zhodnotil relevantní okolnosti. Je skutečností, že obviněnému je kladena za vinu závažnější majetková trestná činnost páchaná v souběhu s dalšími trestnými činy, jimiž byl pravomocně uznán vinným v dalších (navazujících) trestních řízeních. Ostatně byl vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Na druhou stranu však nutno zdůraznit, že k páchání této trestné činnosti mělo docházet před 7-8 lety (v období let 2010-2011), přičemž bylo zjištěno, že obviněný se od propuštění z vazby v této věci (dne 9. 4. 2013) nedopustil žádné další trestné činnosti. Rovněž je zapotřebí zmínit, že dne 27. 2. 2017 nastoupil dobrovolně do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl původně uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 9 To 94/2016, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 56 T 7/2013, posléze jako souhrnný trest rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 40 T 13/2014, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 5 To 49/2017, a posledně jako souhrnný trest rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 6 To 48/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 50 T 11/2015. Nelze zároveň dovodit, že by se v mezidobí vyhýbal trestnímu stíhání či spolupráci s orgány činnými v trestním řízení.
9. Po zvážení rozhodných okolností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ve stávajícím stadiu řízení nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, které by některý z důvodů vazby uvedených v ustanovení §67 písm. a) až c) tr. ř. odůvodňovaly. Ze žádných objektivně zjištěných skutečností nevyplývá důvodná obava, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, a není zde, i se zřetelem ke skutečnostem výše zmíněným, opodstatněnou ani obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Ostatně lze poznamenat, že soudy nižších stupňů od propuštění obviněného z vazby dne 9. 4. 2013 u něj neshledaly žádný z důvodů vazby a jeho trestní stíhání tak bylo vedeno za situace, kdy již nebyl omezen na svobodě.
10. Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §265l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obviněný P. Š. do vazby nebere.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2018
prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.
předseda velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu
Vypracoval
JUDr. Vladimír Veselý