Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.02.2018, sp. zn. 20 Cdo 4788/2017 [ usnesení / výz-A ], paralelní citace: 48/2019 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.4788.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
Právní věta Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách pod ztrátou jejich výhody, je určení doby jejich plnění stanovením splatnosti nejde o lhůtu ve smyslu §122 obč. zák. a není rozhodné, připadla-li splatnost na sobotu, neděli nebo svátek.

ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.4788.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4788/2017-183 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného R. P. , P., zastoupeného JUDr. Janem Langmeirem, advokátem, sídlem Na Bělidle 997/15, 150 00 Praha 5, proti povinnému P. F. , V., za účasti manželky povinného J. F. , V., o návrhu povinného na zastavení exekuce pro 1.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jana Vedrala, Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 140 EX 00573/14, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, č. j. 12 Co 417/2016-162, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, č. j. 12 Co 417/2016-162 a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 4. 2016, č. j. 9 EXE 1071/2017-119, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení. Odůvodnění: Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, č. j. 12 Co 147/2016-162, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 4. 2016, č. j. 9 EXE 1071/2014 -119, kterým byla zastavena exekuce nařízená dle pověření Okresního soudu ve Vyškově ze dne 28. 8. 2014, č. j. 9 EXE 1071/2014-25 (výrok I.), oprávněnému byla dále uložena povinnost nahradit povinnému náklady exekuce (výrok II.), stejně tak jako náklady exekuce (výrok III.). Exekuce byla zastavena pro nevykonatelnost exekučního titulu v době podání návrhu na nařízení exekuce, neboť dle obecných soudů byl v té době dluh povinného řádně splácen. Co do dovolacího důvodu dovolatel namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) a naplnění předpokladu přípustnosti dovolání spatřuje – a v tomto smyslu jej rovněž vymezuje – v tom, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, jež zčásti doposud nebyla rozhodovací praxí dovolacího soudu řešena a zčásti byla odvolacím soudem posouzena v rozporu s dosavadní soudní praxí“, přičemž se jedná konkrétně o otázky, zdali formulace použitá stranami sporu pro stanovení jednotlivých splátek jest dobou či lhůtou a dále, zda v případě, že splatnost jednotlivých splátek je stranami stanovena na určitý den označený pořadovou číslicí v kalendářním měsíci, a připadá-li tento den na den pracovního klidu, posouvá se splatnost konkrétní jednotlivé splátky na nejblíže následující pracovní den. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v závěru odvolacího soudu, jenž předmětnou doložku týkající se splatnosti označil za lhůtu, s čímž následně spojil důsledek možnosti plnění i následující den (poslední den lhůty připadl totiž na neděli, tj. den pracovního klidu); ve svém souhrnu vše vedlo k zastavení nařízené exekuce pro nevymahatelnost exekučního titulu, neboť povinný plnil řádně podle splátkového kalendáře. Domnělý rozpor s ustálenou soudní rozhodovací praxí pak dokládá citací konkrétních rozhodnutí – rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 761/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2600/2014 (dále i rozhodnutími krajských soudů). Z obsahu nalézacího spisu se přitom podává, že dne 30. 10. 2013 byla stranami vyhotovena formou notářského zápisu N 1152/2013, NZ 1135/2013, sepsaném Mgr. Erikem Mrzenou, notářem, „Dohoda o použití §251 až 271 o. s. ř. a exekučního řádu na výkon tohoto notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti podle zvláštních předpisů“, v níž se povinný zavázal dluh ve výši 1.500.000,- Kč ze směnky vlastní ze dne 2. 2. 2012: „ uhradit v dodatečně smluvené lhůtě k plnění nejpozději do 15. července 2055, a to v pěti stech pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.000 Kč (slovy: tři tisíce Kč) splatných vždy k patnáctému dni daného měsíce, přičemž první tato splátka je splatná nejpozději do 15. prosince 2013 (slovy: patnáctého prosince roku dva tisíce třináct), s to pod ztrátou výhody splátek, pokud nebude řádně a včas zaplacena jakákoli splátka .“ ( tolik citace ) Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jeno. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 26. 4. 2017 a exekuční řízení bylo zahájeno dne 14. 8. 2014. Dovolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.) řádně zastoupenou advokátem (§241 o. s. ř.), odpovídá i požadavku náležitého uvedení, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237, §241a odst. 2 o. s. ř.), a obsahuje též srozumitelně formulované dovolací důvody (§241a odst. 2, odst. 3 o. s. ř.), které tyto předpoklady přípustnosti dovolání obsahově (věcně) vystihují. Dovolání je tak podáním formálně bezvadným. Dovolateli jest dále přisvědčit, že jím formulovaná právní otázka je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. otázkou v praxi dovolacího soudu dosud neřešenou (na rozdíl od domnělého rozporu s ustálenou judikaturou, jež přípustnost v daných poměrech založit nemůže), pročež je dovolání přípustné. Dovolání je i důvodné. Dle §3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., není-li stanoveno jinak (což není), řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle §3036 zák. č. 89/2012 Sb., se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Byla-li dohoda o úhradě dluhu formou notářského zápisu uzavřena dne 30. 10. 2013, počala plynout lhůta ke splnění povinnosti celé dlužné částky, byť formou jednotlivých splátek, jakož i vznikl právní poměr, ze kterého následně postupně vznikaly povinnosti splácení jednotlivých splátek, již přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Na takový právní vztah je nutno užít právní úpravu zákona č. 40/1964 Sb., ve znění novely č. 202/2012 Sb., účinného do 31. 12. 2012 (dále jenobč. zák.“). Lze připustit, že tento zákon výslovně nedává samozřejmý návod k rozlišování pojmů „lhůty“ a „doby“; tak kupříkladu ve vztahu k promlčení užívá pojmu „doba“ (§100 a násl.), zatímco v ustanovení §122 (s rubrikou „počítání času“) operuje s pojmem „lhůty“, s významným ustanovením odstavce třetího, kterým dochází k „prodloužení“ lhůty, jejíž konec by jinak připadl na sobotu, neděli nebo svátek, což je pravidlo, které ohledně „doby“ zjevně neplatí. Zde se pak zjevuje kolize mezi soudem prvního stupně a soudem odvolacím na straně jedné a dovolatelem na straně druhé; soudy pravidlo ustanovení §122 odst. 3 obč. zák. aplikovaly, a dovodily, že bylo-li plněno následující den po neděli, stalo se tak včas, pročež návrh na nařízení exekuce byl podán předčasně a exekuční titul tím nebyl „formálně vykonatelný“, zatímco dovolatel dovozuje naopak, že povinným bylo plněno opožděně, kdy již byl v prodlení. Zákon č. 40/1964, ve znění novely č. 202/2012 Sb., pojímá čas, respektive jeho plynutí, jako relevantní objektivní právní skutečnost tak, že jeho působení na právní vztahy se projevuje dvojím způsobem – 1) určitým okamžikem a 2) plynutím času, kdy jde zpravidla o časový úsek vymezený svým počátkem i koncem, tj. lhůtou (srov. FIALA, Josef. Občanský zákoník: komentář . I. díl, (§1 až 487). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, str. 359 a násl. ISBN 978-80-7357-395-9.). Formulace užitá v exekučním titulu, totiž že „ měsíční splátka ve výši 3.000,- Kč je splatná vždy k patnáctému dni daného měsíce “ naplňuje podstatu právního významu času způsobem prvním, tj. ve smyslu stanovení určitého okamžiku, k němuž má být – v tomto případě povinnost uhradit měsíční splátku – učiněno určité právní jednání. Zatímco povaha lhůty coby časového úseku, jenž je vymezen počátkem a koncem, v sobě imanentně obsahuje požadavek počátečního určení okamžiku (tj. konkrétního dne) – srov. §122 odst. 1, podle kterého lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek – obsahuje doložka uzavřená mezi stranami pouze určení konkrétního (jediného dne), ve kterém je dluh splatný. Zjednodušeně řečeno, nejde totiž o nic jiného, než o určení dne splatnosti, a je zde přiléhavé poukázat na ustanovení §559 odst. 2 obč. zák., že dluh musí být splněn řádně a včas, ustanovení §563 obč. zák., jež vychází z toho, že doba plnění bude stanovena dohodou, právním předpisem či určena v rozhodnutí (potažmo ustanovení §564 obč. zák.), jakož i znění (klíčového) ustanovení §565 obč. zák. o plnění ve splátkách pod ztrátou jejich výhody, a konečně i na ustanovení §517 obč. zák., jež zakládá stav prodlení dlužníka, nesplnil-li svůj dluh včas. Jde-li však o stanovení splatnosti, tedy určení konkrétního okamžiku, kdy má být plněno, je zjevné, že nejde ani o „dobu“ ani o „lhůtu“. Povinnost dlužníka plnit je tak dle stranami stanovené formulace pevně určená datem splatnosti pohledávky, tj. patnáctým dnem každého měsíce; nedodržení data splatnosti, byť z důvodu dne pracovního klidu či státního svátku, má za následek prodlení dlužníka s možným zesplatněním celé pohledávky (viz zmíněné ustanovení §565 obč. zák.). Od toho je nutno odlišit dlužníkovo oprávnění k plnění, jež spočívá v možnosti předčasného (nikoli pozdního) splnění jednotlivých splátek, stejně jako celého dluhu – to opět na základě jazykového znění uzavřené splátkové dohody „… uhradit v dodatečně smluvené lhůtě k plnění nejpozději do 15. července 2055, a to v pěti stech pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.000 Kč (slovy: tři tisíce Kč) splatných vždy k patnáctému dni daného měsíce, přičemž první tato splátka je splatná nejpozději do 15. prosince 2013 “, jež je svou povahou dobou ve prospěch dlužníka umožňující mu plnit i před konkrétně určeným datem splatnosti (k tomu srov. FIALA, Josef. Občanský zákoník: komentář . I. díl, (§1 až 487). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, str. 1048 a násl., ISBN 978-80-7357-395-9). Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, uplatnily právní názor odlišný, který tím – a z výše uvedených důvodů – obstát nemůže. Pakliže na něm spočívá dovoláním napadené rozhodnutí, je nezbytné je kvalifikovat jako nesprávné. Nejvyšší soud proto postupoval podle §243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a oprávněným napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil, jakož i shodným nedostatkem trpící rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, aby v intencích výše dovozeného právního názoru návrh povinného na zastavení exekuce znovu posoudil. Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). Sluší se dodat, že ve zbytku dovolatelem předložené argumentace, jmenovitě tvrzeným rozporem rozhodnutí odvolacího soudu s konkrétními rozhodnutími soudu dovolacího, splnění podmínky přípustnosti spatřovat nelze (přestože principiálně podporují v dovolání předestřenou argumentaci), neboť jádro odvolacím soudem uplatněného právního názoru tvoří odlišná (ač příbuzná) otázka; nadto argumentační linie těchto rozhodnutí nyní dovolací soud nikterak nenásledoval ani nevyužil. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel s dovoláním spojil i návrh ve smyslu ustanovení §243 o. s. ř., sledující odložení právní moci napadeného rozhodnutí. Vzhledem k dosaženému výsledku dovolacího řízení však pozbývá smyslu, a zvláštního, samostatného rozhodnutí (výroku) již netřeba, jestliže se stalo v přiměřené době. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. února 2018 JUDr. Vladimír K ů r k a předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Právní věta:Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách pod ztrátou jejich výhody, je určení doby jejich plnění stanovením splatnosti nejde o lhůtu ve smyslu §122 obč. zák. a není rozhodné, připadla-li splatnost na sobotu, neděli nebo svátek.
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/14/2018
Spisová značka:20 Cdo 4788/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.4788.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dotčené předpisy:§122 předpisu č. 40/1964Sb.
Kategorie rozhodnutí:A
Publikováno ve sbírce pod číslem:48 / 2019
Staženo pro jurilogie.cz:2019-05-04