ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.3918.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 3918/2018-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Ivy Suneghové ve věci žalobce: M. L., narozen XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Evou Tykalovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1, proti žalované: QUENTIS GROUP a. s. , se sídlem Lužná 716/2, Praha 6, zastoupena Mgr. Marií Šebelovou, advokátkou se sídlem Na Zábradlí 205/1, Praha 1, o 84.000 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 285/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2018, č. j. 30 Co 14/2018-124, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2018, č. j. 30 Co 14/2018-124, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 12. 2017, č. j. 14 C 285/2014-116, o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že u poplatku za odvolací řízení vzniká poplatková povinnost podáním odvolání, lze jej zaplatit k výzvě soudu ve stanovené lhůtě alespoň 15 dnů a podle právní úpravy účinné v době podání odvolání se nepřihlíží k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty, což byl případ žalobce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že předmětem posouzení při zastavení řízení byla otázka dosud neřešená dovolacím soudem. Dovolatel nesouhlasí s právním posouzením odvolacího soudu, který poplatkovou povinnost posuzoval dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.). Podle čl. VI této novely se však pro řízení zahájená před její účinností použije zákon ve znění platném před účinností novely. Řízení v dané věci bylo zahájeno v roce 2014, a tak je zřejmé, že žalobce zaplatil soudní poplatek z odvolání včas. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil podané dovolání a shledal, že není přípustné.
Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v §4 odst. 1 stanoví, kdy poplatková povinnost za řízení vzniká: výslovně uvádí, že podle písm. a) vzniká podáním návrhu na zahájení řízení, podle písm. b) podáním odvolání, podle písm. c) podáním dovolání, podle písm. d) podáním kasační stížnosti Vychází tedy mimo jiné z toho, že poplatek za řízení je stanoven vždy podle toho, o jaké podání se jedná – zda jde o podání, kterým se řízení zahajuje, nebo kterým se zahajuje řízení o opravném prostředku, a to odvolání, dovolání či kasační stížnosti. Z toho se podává závěr, že poplatková povinnost založená odvoláním [§4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb.], které bylo podáno v době, kdy již byl účinný zákon č. 296/2017 Sb., se řídí zákonem č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018).
Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění účinném od 30. 9. 2017 nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
V daném případě bylo odvolací řízení zahájeno dne 10. 10. 2017, kdy žalobce podal blanketní odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jež doplnil dne 20. 10. 2017. Žalobce byl vyzván k zaplacení poplatku z odvolání usnesením ze dne 1. 11. 2017, č. j. 14 C 285/2014-114, do 15 dnů ode dne jeho doručení. Usnesení mu bylo doručeno 1. 11. 2017, patnáctidenní lhůta uplynula dne 16. 11. 2017, poplatek zaplatil až 13. 12. 2017. Soudy obou stupňů tedy při posouzení vzniku poplatkové povinnosti žalobce správně aplikovaly zákon č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb. a předpoklady pro zastavení odvolacího řízení byly splněny.
Ačkoli dovolatel uvedl, že otázka zastavení řízení pro zaplacení soudního poplatku z odvolání po marném uplynutí lhůty stanovené soudem dosud nebyla řešena dovolacím soudem, odvolací soud posoudil tuto otázku v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu