ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.2103.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 2103/2018-389
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně UniCredit Leasing CZ, a. s., se sídlem v Praze 4, Želetavská 1525/1, PSČ 140 10, identifikační číslo osoby 15 88 64 92, zastoupené Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 854/2, PSČ 110 00, proti žalovanému L. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 47/2013 o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2018, č. j. 5 Cmo 86/2017-340, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 12. února 2015, č. j. 5 Cmo 176/2014-168, (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 11. září 2013, č. j. 56 Cm 47/2013-65, jímž Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 15. března 2013, č. j. 56 Cm 47/2013-28, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 4,033.199,- Kč s 6% úrokem od 26. února 2013 do zaplacení a směnečnou odměnu 13.783 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud (mimo jiné) uzavřel, že námitka, podle níž leasingová smlouva (rozuměj smlouva, ze které měla vzniknout pohledávka, k jejímuž zajištění byla vystavena směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem) „vlastně nebyla uzavřena, protože byla podepsána osobou, která se za konkrétního podepisujícího jen vydávala“, je pro účely námitkového řízení opožděná. Současně „podotknul“, že „tím není uzavřena možnost podat návrh na obnovu řízení“.
Proti výše zmíněným rozsudkům podal žalovaný dne 24. dubna 2015 žalobu na obnovu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. ledna 2017, č. j. 56 Cm 47/2013-290, žalobu na obnovu řízení zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 17. ledna 2018, č. j. 5 Cmo 86/2017-340, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se povoluje obnova řízení vedeného u Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 56 Cm 47/2013.
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §228 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a odkazuje na důvody (výše zmíněného) rozsudku č. j. 5 Cmo 176/2014-168 – na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žalovaný podal žalobu na obnovu řízení včas a uplatnil způsobilý důvod obnovy řízení [tj. skutečnost, že leasingovou smlouvu za leasingového nájemce (společnost A. – dále též jen „společnost A“) nepodepsal jednatel R. O., ale osoba, která se za tohoto jednatele vydávala].
Současně zdůraznil, že byla-li by tato (nově) tvrzená skutečnost prokázána, leasingová smlouva „by ze strany A. vůbec nebyla uzavřena“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., namítajíc, že právní posouzení věci odvolacím soudem (ohledně splnění předpokladů pro povolení obnovy řízení) není správné.
Dovolatelka rozsáhle (včetně odkazů na judikaturu Nejvyššího soudu) argumentuje ve prospěch závěrů, podle nichž:
a) Leasingová smlouva byla uzavřena a společnost A zavazuje, respektive byla uzavřena mezi žalobkyní a osobou, která smlouvu za společnost A podepsala.
b) Směnka zajišťovala i pohledávky z neplatné leasingové smlouvy.
c) Žalovaný před vydáním směnečného platebního rozkazu „věděl o velmi podezřelém jednání“ společnosti A a „zavinil tak promeškání lhůty pro podání relevantní směnečné námitky“.
d) V případě směnečného platebního rozkazu platí režim ustanovení §228 odst. 2 o. s. ř. a „nové skutečnosti a rozhodnutí, které mohou u navrhovatele obnovy přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, jsou (…) důvodem obnovy jen potud, pokud směnečný platební rozkaz nebylo možné vydat“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že potvrdí usnesení soudu prvního stupně.
Žalovaný se ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu a považuje dovolání za bezdůvodné.
Dovolání žalobkyně, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že:
1) Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na tom, že osoba jednající za společnost A překročila oprávnění k zastupování této společnosti, respektive že by šlo o jednání tzv. nezmocněné osoby, nýbrž na tom, že za společnost A jednala osoba s falešnou identitou; dovolatelkou odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1635/2005 (uveřejněný pod číslem 49/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek ze dne 8. června 2005, sp. zn. 33 Odo 259/2004, rozsudek ze dne 17. dubna 2012, sp. zn. 23 Cdo 1600/2010, usnesení ze dne 22. března 2017, sp. zn. 23 Cdo 3983/2016, rozsudek ze dne 28. března 2002, sp. zn. 25 Cdo 2436/2000, usnesení ze dne 10. prosince 2015, sp. zn. 28 Cdo 2923/2015, usnesení ze dne 2. března 2010, sp. zn. 32 Cdo 363/2009) se tak (pro účely povolení obnovy řízení) neuplatní.
2) Shora uvedené se uplatní též ohledně námitek, že „došlo k ratihabici leasingové smlouvy“ a že žalovanému nepřísluší námitka neplatnosti leasingové smlouvy, když odvolací soud uzavřel, že leasingová smlouva nevznikla, nikoli že je neplatná; ani potud se neprosadí závěry obsažené v (dovolatelkou citovaných) rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2010, sp. zn. 33 Cdo 4080/2008, ze dne 15. prosince 2011, sp. zn. 33 Cdo 5273/2009, ze dne 5. srpna 2009, sp. zn. 28 Cdo 292/2009 a ze dne 8. června 2005, sp. zn. 33 Odo 259/2004.
3) Pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný. Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008, uveřejněného pod číslem 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Jakkoli odvolací soud přijal (předčasně a nad rámec vymezený ustanovením §228 odst. 1 o. s. ř.) ve vztahu k možným (právním) důsledkům jednání osoby s falešnou identitou jednoznačný závěr, o naplnění předpokladu „možného“ pro žalovaného příznivějšího rozhodnutí nemůže být pochyb; navíc otázka právních důsledků jednání osoby s falešnou identitou dosud nebyla ve srovnatelných poměrech judikaturou Nejvyššího soudu zodpovězena.
4) Závěry o tom, jaké pohledávky směnka zajišťovala a zda žalovaný „věděl o velmi podezřelém jednání“ společnosti A a „zavinil tak promeškání lhůty pro podání relevantní směnečné námitky“, jsou závěry skutkovými; jejich zpochybněním dovolatelka uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
5) Dovolatelkou zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 1227/2008, se vztahuje (jde-li o „možné“ důvody obnovy řízení ve vztahu ke směnečnému platebnímu rozkazu) na případy, kdy je žalobou na obnovu řízení zpochybněn směnečný platební rozkaz. Na poměry dané věci, kdy žalovaný napadl směnečný platební rozkaz včasnými (směnečnými i kauzálními) námitkami, a kdy žalobu na obnovu řízení založil na tom, že v původním řízení nemohl (bez své viny) uplatnit (kauzální) skutkové námitky ohledně leasingové smlouvy [jinými slovy, kdy žalobu na obnovu řízení podal proti (meritornímu) rozhodnutí o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a nikoli proti samotnému směnečnému platebnímu rozkazu], se tak nevztahuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu