Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.07.2018, sp. zn. 29 Cdo 5743/2016 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.5743.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.5743.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 5743/2016-244 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce TJW GROUP CORP, se sídlem Global Bank Building, 18th fl. 50 St., Panama City, Panamská republika, reg. nr. 641 591, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Machem, advokátem, se sídlem v Brně, Podbabská 273/6, PSČ 621 00, proti žalované B. J., zastoupené Mgr. Markem Gocmanem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, PSČ 709 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 674/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. června 2016, č. j. 7 Cmo 328/2015-396, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 21.150,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě směnečným platebním rozkazem ze dne 7. února 2012, č. j. 32 Cm 674/2011-12, uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 2.205.000,- Kč s 6% úrokem od 12. března 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 7.350,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 209.200,- Kč. Rozsudkem ze dne 15. září 2014, č. j. 32 Cm 674/2011-244, Krajský soud v Ostravě shora označený směnečný platební rozkaz zrušil ve výroku o náhradě nákladů řízení; „ve zbytku“ jej ponechal v platnosti (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.). Soud prvního stupně, odkazuje na ustanovení §120, §125 a §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), a na skutková zjištěná, která učinil z důkazů specifikovaných v důvodech rozsudku, dovodil, že výsledky dokazování neumožňují soudu přijmout závěr o pravdivosti tvrzení žalované (o tom, že směnka „byla padělána či zfalšována“), ale ani závěr o tom, že její tvrzení je nepravdivé. Jelikož se žalovaná „ocitla v důkazní nouzi“, lze uzavřít, že se „vznesenými námitkami neubránila povinnosti zaplatit směnečnou listinu“. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované rozsudkem ze dne 28. června 2016, č. j. 7 Cmo 328/2015-396, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že směnečný platební rozkaz zrušil „i ve výroku ve věci samé“ (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů státu (druhý až čtvrtý výrok). Odvolací soud zčásti zopakoval dokazování provedené soudem prvního stupně (znaleckým posudkem ze dne 18. dubna 2013 – č. l. 129 až 132), zčásti je doplnil (usnesením Policie České republiky ze dne 16. března 2015, č. j. KRPT-57403-137/TČ-2012-070081, a obžalobou ze dne 24. října 2014, č. j. 1 ZT 85/2014-185), a dospěl k závěru od soudu prvního stupně odlišnému. Přitom akcentoval, že „žalovanou byla zcela nepochybně vznesena námitka nepravosti směnky, a protože práva z ní, jako soukromé listiny, uplatňuje žalobce, bylo na něm, aby nejen tvrdil, ale zejména prokázal (unesl důkazní břemeno), že jde o listinu pravou, tedy směnku, kterou v takové podobě, jak byla předložena, žalovaná vystavila“. Pravost směnečné listiny nejenže nebyla prokázána, ale naopak byla výrazně zpochybněna, respektive „vyvrácena, když s největší pravděpodobností hraničící s jistotou se jedná o padělek“. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolatel, byť formálně namítá nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – nesouhlasí se skutkovými závěry odvolacího soudu, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Dále zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu (srov. opět §241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Dovoláním nezpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož důkazní břemeno (ohledně pravosti směnky) tížilo žalobce, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. rozsudky ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, a ze dne 27. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 1490/2011. O tom, že rozhodnutí odvolacího soudu není nepřezkoumatelné (z hlediska ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř.), nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Konečně poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2001, sp. zn. 26 Cdo 2172/2000, je právně nevýznamný již proto, že v poměrech dané věci bylo dovolání tamních žalovaných (bez dalšího) přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2000). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalobci vznikla povinnost hradit žalované účelně vynaložené náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosoudní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 14. října 2016), která podle ustanovení §7 bodu 6., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 2.212.350,- Kč) částku 17.180,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem činí 21.150,80 Kč. K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 31. 7. 2018 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2018
Spisová značka:29 Cdo 5743/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.5743.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Směnky
Dotčené předpisy:§132 o. s. ř.
§243c odst. 1,2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2018-10-16