ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1415.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1415/2018-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2018 o dovolání, které podal obviněný L. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 3 To 80/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 2/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 40 T 2/2018, byl obviněný L. S. uznán vinným ze spáchání zločinu vraždy podle §140 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, když příslušný skutkový děj je popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za toto jednání a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), d), odst. 2 trestního zákoníku, přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 trestního zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, z jejichž spáchání byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2016, č. j. 91 T 166/2016-114, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2016, a dále za spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákoníku dílem dokonaného a dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, z jejichž spáchání byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2017, č. j. 4 T 51/2017-227, který nabyl právní moci dne 31. 7. 2017, byl podle §140 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to plastového černého kladívka se dvěma hroty, černého šroubováku, skládacích kleští a ručně zhotovené pilky. Podle §70 odst. 6 trestního zákoníku připadly propadlé věci státu. Dále podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byly současně zrušeny výroky o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2016, č. j. 91 T 166/2016-114, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2016 a výroky o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2017, č. j. 4 T 51/2017-227, který nabyl právní moci dne 31. 7. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí, která na tyto výroky o trestu obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 3 To 80/2018 , jímž podle §256 trestního řádu odvolání obviněného zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 1. 8. 2018 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. Obviněný nesouhlasil se závěrem, že řízení předcházející napadenému usnesení nevykazuje žádné vady v důsledku kterých by věc nebyla řádně objasněna. Nesouhlasil se závěrem, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou úplná a dostačující. V dovolání uvedl, že procesní postup soudů obou stupňů a přitakání skutkovým zjištěním nalézacího soudu soudem odvolacím se vymyká logickým postupům a výsledná skutková zjištění se dostávají do extrémního nesouladu s právními závěry, které z nich soudy vyvodily. Oba soudy pracovaly s důkazy, které si odporují, zejména pokud jde o porovnání výpovědi poškozeného a korunní svědkyně. Domnívá se, že nemůže obstát závěr odvolacího soudu, že popisy detailů časového sledu událostí oběma svědky (popis osoby pachatele, jeho oblečení a chování na místě činu), které se značně rozcházely, lze omluvit jejich rozrušením a přiznat tak oběma výpovědím věrohodnost. V daném případě se zásada volného hodnocení důkazů dostala do rozporu se zásadami logického myšlení. Spravedlivý proces vyžaduje správné zjištění rozhodných skutkových okolností, z jejichž podkladu je následně vyvozeno přiléhavé právní posouzení věci. Takového postupu se mu však v řízení před odvolacím soudem nedostalo. Také namítl, že zamítnutím jeho odvolání s paušálním odůvodněním byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 3 To 80/2018, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 40 T 2/2018, včetně všech na obě rozhodnutí obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu slouží k nápravě právních vad a nelze v rámci něj vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nevznáší žádnou námitku, ve které by vytýkal nesoulad zákonných znaků zločinu vraždy podle §140 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a skutkových zjištění vymezených ve skutkové větě. Obviněný brojí výlučně proti hodnocení důkazů soudy a domáhá se toho, aby nebyly hodnoceny jako hodnověrné výpověď poškozeného a výpověď svědkyně K. Jeho námitky směřují k tomu, že se trestné činnosti vůbec nedopustil a výlučně do oblasti skutkových zjištění, přičemž obsahově neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu. Z námitek nevyplývá ani existence tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, který by mohl odůvodnit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění. Formálně dovolatel vytýká existenci takového rozporu, nicméně fakticky se domáhá pouze toho, aby usvědčující svědecké výpovědi byly hodnoceny jiným jeho představám odpovídajícím způsobem. Některé další důkazy přitom zcela pomíjí, a to zejména odborná vyjádření, ze kterých plyne shoda profilu DNA zajištěného na místě činu s profilem DNA obviněného a shoda pachových stop zajištěných na místě činu se srovnávací pachovou konzervou obviněného. Dále státní zástupce konstatoval, že porušení práva na spravedlivý proces nelze dovozovat ze skutečnosti, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný. Protože obviněný neuplatnil žádné relevantní námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, nebyl relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného nežli navrženého rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Obviněný L. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ani Krajského soudu v Brně netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů (výpověď poškozeného a výpověď svědkyně K.), jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Pokud namítal existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, činil tak pouze formálně, jelikož fakticky rozporoval usvědčující svědecké výpovědi a domáhal se jiného, pro něj výhodnějšího, hodnocení těchto důkazů. Nutno dodat, že některé důkazy zcela opomenul, např. odborná vyjádření, ze kterých plyne shoda profilu DNA zajištěného na místě činu s profilem DNA obviněného či shoda pachových stop zajištěných na místě činu se srovnávací pachovou konzervou obviněného.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu , na který obviněný odkazuje, spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byly v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněného nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, zjevně nemohla být shledána opodstatněnou ani výhrada obviněného poukazující na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu